Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 41.

„Madame Pomfreyová?" zkusila to znovu.

Tentokrát je postarší čarodějka slyšela. Vynořila se ze tmy a se starostlivostí, která byla momentálně na místě, začala nejdřív ošetřovat Jamese, a pak i Rona.

Lily s Hermionou jí pomohly dostat je do postelí.

Pak musely jen čekat. Lily se posadila na židli vedle Jamesovi postele, zatímco Hermiona se opřela o zeď na druhé straně místnosti.

Lily si všimla, že má James stále na sobě brýle, byl zázrak, že je neztratil. Sundala mu je a odložila na noční stolek.

Madame Pomfreyová přestala se svým pobíháním sem a tam a sedla si na volnou postel vedle Lily.

„Nebudu se ptát, jak se to stalo," začala. „Myslím, že si to dokážu dost dobře domyslet. Byli jste venku, že ano? S Remusem?"

Lily přikývla.

Madame Pomfreyová se podívala na Jamesova zranění, nyní pečlivě a zkušeně obvázaná, velmi vážným pohledem. „Často jsem ošetřovala taková zranění, když si sem do školy chodila ty. Jak na vás tak koukám, už znáte Remusovo prokletí. Ve své druhé podobě se kousal a škrábal, a stejná zranění, jako má James, jsem mu ošetřovala." Na chvíli se odmlčela a zadívala se z okna na ten zpropadený měsíc, který Remusovi způsoboval takové trápení.

„Dáte si čokoládu? Zvedne vám náladu." A vytáhla z kapsy tabulku čokolády, kterou rozpůlila, jeden kus podala Lily, pro druhý si přišla Hermiona.

Asi za dvacet minut přišel Severus, pomocí kouzla před sebou vznášel nosítka s Harrym.

Lily vyskočila na nohy.

„Je v pořádku," oznámil, když uviděl Lilyin starostlivý výraz. „U jezera ho napadli mozkomoři." Jeho tón zněl, jako kdyby říkal jaké je počasí nebo kolik je hodin.

„Tomu říkáte, že je v pořádku?" vykřikla madame Pomfreyová. „Vždyť je v bezvědomí!" Obstarávala Harryho a pro sebe si zamumlala: „Mozkomorové se odvážili na školní pozemky, to jim profesor Brumbál nedaruje... A ještě napadli žáka!" A na stolek připravila Harrymu čokoládu.

„Kde je Sirius, Severusi?" zeptala se Lily, jelikož Sirius s nimi nepřišel. Musel skončit taky u jezera, když ho tam Harry sledoval. Bála se nejhoršího. Mozkomorové ho dostali.

„Je tam, kam patří, ve vězení, ale kde, to ti neřeknu."

Nedlouho po Severusovi s Harrym přišel profesor Brumbál. V patách mu šel nějaký čaroděj.

Lily ho poznala. Byl to ten stejný čaroděj, který přišel na Klofanovu popravu a kterého tipovala na ministra kouzel. Teď se jí to potvrdilo. Kdo jiný by přišel kvůli nebezpečnému vrahovi?

„Takže," začal Brumbál, „kdo ještě neznáte ministra kouzel, představuji vám Korneliuse Popletala."

„Ach ano, ale zdvořilosti si nechme na pak. Rád bych to tu co nejdříve vyřešil."

Lily připadal nesympatický. Jistě to byl člověk, který pro svou dobrou pověst udělá cokoliv, včetně uvěznění nevinného člověka. Ale na něco si vzpomněla. Pamatovala si na kluka, který se jmenoval úplně stejně jako ministr kouzel, a to ještě ze školy. Bylo dost pravděpodobné, že je to ten stejný člověk, avšak o mnoho starší a poznamenaný veřejným vystupováním.

Ministr kouzel si odkašlal. „Severusi, vy jste byl u toho, co se stalo?"

„Ano," přikývl Severus.

„Tak mi tedy všechno řeknete."

Severusův výraz se nezměnil, ale v jeho očích Lily viděla triumf. Teď vypoví Popletalovi, jak se ho Sirius pokusil zabít, Remus mu pomáhal, něco si jistě vymyslí i na Jamese, a Harrymu a jeho kamarádům možná taky zavaří. Třeba se pomstí i jí samotné.

Lily se podívala na Brumbála a věděla, že myslí na totéž.

„Možná byste měl vyslechnout i někoho dalšího," navrhl.

„Koho...?" Přejel očima po všech přítomných. Pacienty vyslechne jen těžko, madame Pomfreyová tam nebyla, Hermiona mu asi nepřipadala věrohodná, a pak mu zrak padl na Lily. Zatvářil se velice podivně a zeptal se: „Kdo je ta mladá slečna?"

Museli mu říct pravdu, o ní i o Jamesovi. Ze začátku nevěřil, ale když mu to potvrdil Brumbál a se sebezapřením i Severus, přijal to.

„Ale jak jste se sem dostali? Měl bych vás zavřít... Jistě je to porušení zákona," rozčiloval se Popletal.

„My nevíme, skončili jsme tu náhodou," bránila se Lily.

„Dobře, prominu vám to, nehody se stávají. Pojďte se mnou na chodbu, tam mi všechno povíte."

Tak tedy vyprávěli, nejdřív Severus, jeho verze byla značně ochuzena o informace, které se mu nehodily, a pak Lily.

Po její poslední větě se ministr tvářil velmi zmateně, pak mu na tváři zahrál jemný úsměv a chlácholivým tónem prohlásil: „Zřejmě vás Black očaroval matoucím kouzlem, Lily. Vyslechnu vás, až to vyprchá."

„Ale já nejsem..." Už ji neposlouchal.

„Snape, nezmínil jste, že na ni použil matoucí kouzlo."

„Chtěl jsem, abyste na to přišel sám. Tohle ještě víc dokazuje, jak je Black nebezpečný. Využije nevinné lidi, které přiměje věřit těm nesmyslům, jen aby si očistil jméno."

„Nejsou to nesmysly!"

Ignorovali jí.

„Snape, víte, proč se ti mozkomoři dali na útěk?"

„Nemám tušení."

Z ošetřovny se ozvala madame Pomfreyová. „Už jsi vzhůru! Tady máš čokoládu, bude ti líp."

Madame Pomfreyová stála u Harryho postele. Lily byla ráda, že je Harry v pořádku.

Lily se vydala k jeho posteli, zatímco se Harry zeptal madame Pomfreyové: „Jak je ostatním? Jsou v pořádku?"

„Nemusíš se bát," uklidňovala ho. Pak odešla pryč, takže si s Harrym mohla Lily promluvit o samotě.

Sedla si na stoličku vedle jeho postele. „Ahoj."

„Ahoj," odpověděl jí.

Nevěděla, jak pokračovat dál, tak jen bloumala očima kolem, aniž by se mu musela podívat do očí. Ticho mezi nimi nakonec protrhl Harry.

„Proč jste mi to neřekli?" V jeho hlase nebyl hněv, spíš smutek.

„A věřil bys?"

„Nejspíš ne..." odmlčel se. „Víš, jaký to je pocit, když... Když jste oni a strávili jste se mnou celý školní rok, a já to nevěděl."

„Nemůžu vědět, jaké to je, a mrzí mě to, že jsme ti to tajili. Brumbál si myslel, že to tak bude lepší."

Harry nestačil odpovědět. Do místnosti opět vstoupil Kornelius Popletal a Severus.

Lily, Harry, Ron, Hermiona i Brumbál, zkrátka všichni v místnosti, co byli při vědomí, k nim obrátili hlavu.

„Na základě předložených důkazů," začal ministr, „jsem došel k závěru, že trest uložený Siriusi Blackovi byl moc mírný. Jelikož jste vlastně pomohli k jeho dopadení, protože jste ho zdrželi, než mohl utéct, máte, myslím, právo jako první slyšet rozsudek. Teď půjdu najít nějakého mozkomora. Mé slovo je konečné. Black dostane polibek."

Zdravím,

doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Snad vám zlepšila náladu, když se děje, co se děje.

Moc děkuji za všechny krásné komentáře a hlasy. Moc si toho vážím.

Kajka