Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 53.

Ukázat Harrymu, že s Jamesem neměli tak úplně dobrý vztah, byla jedna z nejtěžších věcí, kterou kdy Lily udělala. Bála se toho, jak bude reagovat nebo co bude chtít vědět. Naštěstí pro Lily jim myslánka nedala čas na rozmluvu a chrlila na ně jednu vzpomínku za druhou. Jednalo se hlavně o žerty a neplechy, které zajišťovali v tu dobu ještě nepojmenovaní pobertové, a hádky Jamese a Lily, ale objevoval se i jejich normální život bradavického studenta, hovory s přáteli, famfrpálové zápasy, protože James se stal chytačem už ve druhém ročníku, a obecně čas trávený na území Bradavic.

Jedna vzpomínka ze druhého ročníku byla opravdu trapná, zvlášť pro Jamese. Byl Valentýn a James měl opět skvělý nápad, jak na Lily udělat dojem.

Stáli ve společenské místnosti polepené papíry. Visely všude po stěnách, měly tvar srdce, byly v různých odstínech růžové a popsané červeným inkoustem.

Lily právě scházela po schodech z dívčích ložnic. Když uviděla scénu před ní a to, jak se na ni všichni v místnosti dívají, zoufale se otočila na své kamarádky, které stály za ní.

„Řekněte mi, že to neudělal!"

Marlene McKinnonová, hnědovlasá a hnědooká dívka, Lilyina kamarádka už od prvního ročníku, strhla ze zdi jeden z papírku a přečetla si ho. Pak se rozesmála.

„Promiň, Lily, ale nemůžu ti lhát," prohlásila, zatímco podávala papír ostatním.

„To je od tebe milé, Marlene," prohlásila Lily s velkou dávkou ironie.

Z druhých schodů vedoucích do chlapeckých ložnic se ozvala rána zabouchnutí dveří, a pak hlasitý dupot. Dvě vteřiny na to tu stál James se svým obvyklým sebevědomým úsměvem a rozcuchanými vlasy.

„Tak co, Evansová, jak se ti líbí výzdoba?"

Lily ho ignorovala.

„Už jsi si to četla, Evansová?" zeptal se jí Sirius posměšně, který se vyřítil hned za Jamesem. „Jsou to velmi zajímavá psaníčka."

„Nikdy si to nepřečtu!" prohlásila Lily rozhodně. A byla to pravda. Nikdy se přesně nedozvěděla, co jí James napsal, ale některé útržky slyšela citovat své spolužáky. To byl opravdu nepříjemný týden. „A doporučovala bych vám, abyste to uklidili, než se vrátím, nebo uvidíte!"

„A sakra, tak to se jí zbytek hradu nebude líbit," prohlásil Sirius, zatímco Lily procházela obrazem. Prolezli za ní.

Chodby, kam až oko dohlédlo, byly spíš růžové než šedé. Lily zůstala vyděšeně stát.

„Pottere, já tě zabiju..." zašeptala. Pak se otočila na Jamese, který prolézal obrazem. „Pottere, přísahám, že tě zabiju!" zakřičela. Lily si pamatovala ten pocit naprostého ponížení, který v tu chvíli pocítila. Zamilované bláboly na její adresu napsané dvanáctiletým klukem si přečetla celá škola. Jediné zadostiučinění, kterého se jí dostalo, byl školní trest pro poberty, při kterém museli uklidit celý hrad, a to bez pomoci kouzel. Trvalo jim to asi tři týdny a během nich Jamese nejspíš všichni proklínali za jeho zamilovanost.

„Ale no tak, princezno," chlácholil ji James. „Kvůli tobě jsme byli vzhůru celou noc, aby bylo vše připravené, mohla bys být trochu vděčnější!"

„Vděčnější?! To si děláš legraci!"

„Má pravdu, Evansová," přidal se Sirius. „Dali jsme si s tím fakt práci."

Lily se rozhlédla po všech přítomných, respektive po Jamesovi, Siriusovi, Remusovi a Petrovi. „Vy všichni? Remusi, myslela jsem, že alespoň ty jsi normální."