Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 58.

Lily trvalo přes dvě hodiny, než Jamese našla. Mohla si sice od Harryho půjčit Pobertův plánek, ale přišlo jí to jako podvod. Nebyla si jistá proč, ale s největší pravděpodobností mu chtěla dát nějaký čas pro sebe. Nebo ho chtěla dát sobě. Potřebovala se připravit na Jamesův stav.

Zdálo se jí, že v poslední době od sebe utíkají příliš často. Hlavně James. Možná na něj byla trochu naštvaná, že ji nechal řešit celou situaci samotnou, že prostě zmizel, když přišlo na nepříjemné situace. Lily si nemohla dovolit zmizet. Harry si zasloužil znát je, a ona to musela zařídit. Chápala, že je to pro něj obtížné, ale copak pro ni ne? Znova prožívat ztrátu svého nejlepšího přítele, odpovídat na otázky, doprošovat se Jamese, aby udělal správnou věc a řekl Harrymu pravdu.

Ale James se musel dívat na největší hlouposti svého života. Nejspíš až teď si plně uvědomil, co vlastně celé ty roky dělal. Chápala to, a přesto se zlobila.

Teď musela jen doufat, že to všechno brzy skončí, a oni budou moct pokračovat více méně jako doposud.

James seděl v nejodlehlejším, nejzapadlejším a nejtemnějším koutě, na který si vzpomněla.

„Chceš se schovat napořád?" zeptala se ho, když si sedla naproti němu.

„Pokud to bude možné..." odvětil.

„Tak to tě zklamu, nebude. Ty teď půjdeš za Harrym a budeš mu čelit." Snažila se znít klidně a vysvětlovat racionálně.

James jí opětoval pohled. Lily překvapilo, co našla v jeho očích. Byla to zloba. Zlobil se na ni? Rozhodně neměl proč.

Neřekl nic jiného, jen jednoduché: „Ne."

„Co tím myslíš? Jednou za ním budeš muset jít!"

„Ne, to teda nemusím. Už nebudu slepě poslouchat, co mi nařizuješ. Zatím mi to nepřineslo nic dobrého."

„Já ti něco přikazuju?" podivila se Lily.

„Ano!"

„Dělám to, co je správné. Harry má právo vědět všechno! Myslíš si snad, že to dělám proto, že ti chci ublížit? Že tě chci mučit prostřednictvím tvých nejhorších vzpomínek? Že tě chci potrestat a zničit mínění, které o tobě Harry má?"

„Přesně tak," odsekl zostra. „To ti šlo vždycky ze všeho nejlíp, ubližovat mi..." dodal tiše.

Tohle prohlášení Lily ranilo. Pravda, někdy se k němu nechovala dobře, ale copak on k ní ano? Tohle nebylo fér. Ona mu chtěla pomoct a on se k ní choval takhle. Nebylo to tak, že by ho vyloženě nutila ukázat Harrymu svoje vzpomínky. Navíc i ona Harrymu ukázala své a rozhodla se čelit jeho soudu. Byli ve stejné situaci a James neměl právo se na ni hněvat.

Lily se rozhodla odejít, než jeden z nich řekne něco, čeho by později litoval. Než se vrátí k tomu, jak to bylo v jejich době. Měla by si to s ním vyříkat. Není právě tohle – útěk – to, co mu ve svých myšlenkách vyčítala? Asi jí to teď bylo jedno. Na tu krátkou chvíli byl zase arogantní a sobecký. Vždy se vyhýbal vážným věcem a myslel jen a pouze na sebe. Jak si vůbec mohla myslet, že se změnil?

Vzpomněla si na Snapeova slova: Nehledej v tom nic nesobeckého, protože Potter takový není. Ale ty prostě musíš hledat dobro ve všem, že? James Potter je do tebe zamilovaný a až zjistí, že na tebe platí šlechetnost a ryzí dobrota, bude tě mít v hrsti. A až už nebude cesty zpět a on odhalí, jak zkažený ve skutečnosti je, nešťastná budeš jen ty.

Mohl mít pravdu? Obelhal ji James, když se sem na začátku roku dostali, když byla vyděšená tou změnou a on jediný známý člověk, kterého tu měla a na kterého se musela spolehnout? Chtěla zahnat své pochybnosti, ale nešlo to. Až moc dobře věděla, že by to mohla být pravda.

James se neukázal na večeři. Pozornost všech se upírala na ni, když přišla. Celou síň naplnil šepot. A James ji v tomhle nechal samotnou, i když věděl, jak je jí to nepříjemné.

Zase to musela být ona, kdo mluvil s Harrym. Dost neochotně mu řekla, že se pohádali. Harry to přijal a nic neřekl.

Harry Ronovi a Hermioně očividně nic neřekl a oni se neptali, co se stalo. Lily jim byla vděčná.

Ticho se mezi nimi prodlužovalo. Nakonec promluvil Harry:

„Ohledně toho, co jste mi ukázali... Když jsem si to znova promyslel, došlo mi, že nikdo není dokonalý. Nebudu vás podle toho soudit. Vím, že James není zlý člověk. Chtěl bych mu říct, aby se tím netrápil," povzdechl si a rozhlédl se kolem, jestli už James náhodou nedorazil. Nikde však nebyl.

S Lilyiným svolením všechno vysvětlil svým přátelům. Možná měla počkat na Jamese, když se ho to také týkalo, ale uvědomila si, že je jí jedno, jestli by s tím souhlasil nebo ne. Harryho přátelé byli přece i jejich, nemohli jim nic o sobě zamlčet. Řekli jim i o Remusově náhlém odchodu, což je oba zasáhlo.

Velká síň se začala naplňovat a hluk sílil. Nakonec se dostavil i profesorský sbor, jen James stále nikde.

Lily zahlédla, jak jí profesor Brumbál pokynul, aby k němu přišla.

„Jak to vzal?" zeptal se jí tiše.

„Dobře," odpověděla. „Ale James je na tom hůř. Trochu jsme se pohádali."

„To mě mrzí," řekl, a pak změnil téma: „Měli bychom všem říct, kdo jste, hned teď. Ať už to máme za sebou. Víte, kde je pan Potter, slečno Evansová?" Lily zavrtěla hlavou. „I tak to provedeme."

„Dobře," souhlasila Lily.

Posadila se zpátky na své místo. Brumbál začal svůj proslov.

„Kolují zvěsti o některých lidech, kteří na naši školu přišli na začátku letošního školního roku. Máte právo znát pravdu. Váš profesor Lupin je skutečně vlkodlak." Ozvalo se zalapání po dechu a vyděšené výkřiky, ale Brumbál pokračoval: „Když jste se to dozvěděli, profesor Lupin se rozhodl podat výpověď." Zklamání a výkřiky protestujících studentů byly mnohem hlasitější, než jejich děs. Většina měla Remuse očividně hodně ráda. „Takže ti z vás, kteří se obávali o své životy, už nemusí mít strach." Odmlčel se, aby své řeči dodal na dramatičnosti.

„Co se týče druhé zvěsti o vašich spolužácích, Jane Prettové a Liamu Prestonovi, ta je rovněž pravdivá." Většina hlav se otočila jejím směrem, ale Lily se dívala na Brumbála, odhodlaná ignorovat veškeré pohledy, které cítila po celém těle.

„Teď si jistě říkáte, jak je to možné. S jistou to nevíme, nicméně to tak prostě je. To je vše, co vám k tomu můžeme říct. Teď, prosím, pokračujte v jídle." A odešel.

Lily se snažila jíst co možná nejrychleji, aby mohla také odejít. Upřeně zírala do svého talíře, dokud nebyl prázdný, a pak vstala a vydala pryč. Koutkem oka zahlédla několik lidí, jak ji neustále sledují a hází do sebe vlastní večeři, nejspíš v naději, že ji stihnou dohnat a vyslýchat. To jim Lily nechtěla dovolit, a tak se vydala do útrob hradu, aby unikla.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů.
Děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy. ❤❤

Kajka