Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 68.

Lily se uvelebila na své provizorní posteli na zemi v Ginnyině pokoji. Vlastně to byla spíš hromada dek a polštářů než postel. Paní Weasleyová se jí během večeře několikrát omluvila, že jí nemůže nabídnout pořádnou matraci, a Lily dalo skutečně velkou práci ji přesvědčit, že jí to nevadí. V duchu ještě dodala, že kdyby chtěla spát na posteli, mohla by spát u Jamese v pokoji, kde ještě jedna zbyla. Nebylo to tak, že by jí vadilo spát v jedné místnosti s Jamesem, ale rozhodla se víc sblížit s dívkami. S Jamesem strávila nejvíc času v minulém školním roce, protože byl jedinou známou osobou v této době, ale toužila také po čase ve společnosti dívek. A Hermiona s Ginny jí byly moc sympatické.

Povídaly si dlouho do noci, i když jim paní Weasleyová kladla na srdce, aby šli spát brzy, protože všichni museli brzo vstávat. Přesto spolu všechny tři dokázaly probrat snad všechno, co se mezi dívkami probrat dát. Silně červenající se Ginny se Lily dokonce přiznala, že se jí Harry velmi líbil už od doby, co se s ním viděla poprvé. Když se Ginny nedívala, Lily ji sjela pohledem od hlavy k patě a zamyslela se nad jejím charakterem. Někdo jako Ginny by se k němu hodil, pomyslela si. Samozřejmě by Harrymu nikdy neřekla, koho by měl (nebo naopak neměl) milovat. Ale Lily si dokázala vedle Harryho představit takovou hodnou, chytrou, odvážnou a hezkou dívku, jako byla Ginny. Avšak zdálo se, že Harry ji vidí pouze jako mladší sestru nejlepšího kamaráda.

Ráno byly opravdu nevyspalé, ale ani to jim nemohlo zkazit náladu. Připojily se na snídani k panu Weasleymu a ke klukům. Paní Weasleyová jim zrovna v kuchyni připravovala jídlo. Percyho, Billa a Charlieho ale nikde vidět nebylo.

„Složili zkoušku z přemisťování, takže se k nám připojí až na místě," objasnil jim pan Weasley, když si Fred postěžoval, že oni můžou ještě spát. Lily také měla možnost naučit se přemisťovat, protože už jí bylo sedmnáct (stejně tak i Jamesovi), ale rozhodla se nechat to, až se vrátí do své doby. Teď toho maličko litovala.

Ještě ani nevyšlo slunce, když se připravili k odchodu. Lily si upravila popruhy batohu, aby jí batoh lépe seděl. Všimla si, jak Georgeovi z kapsy vypadl bonbón. Paní Weasleyová si toho taky všimla a už se nadechovala, aby dvojčatům vyčinila, ale pak zachytila Lilyin pohled a pravděpodobně si vzpomněla na jejich rozhovor předchozí večer.

„Slibte mi, že nikdy nevyrobíte nic nebezpečného a že si s těmi vašimi hračkami neublížíte," řekla pouze a povzdechla si. Dvojčata přikývla, po jejich obvyklém humoru nebylo ani stopy. Tak jednoduché to bylo. Žádná hádka nebyla potřeba.

Vyrazili. Pan Weasley jim cestou vysvětlil, že teď se potkají se jistým Amosem Diggorym a jeho synem Cedricem, který chodil do Bradavic o rok níž než Lily a James. Obecně byl považován za velmi hezkého a spousta dívek o něj stálo, podobně jako v její době například James nebo Sirius.

„A až je najdeme, půjdeme k Přenášedlu. To nás dopraví na místo," pokračoval pan Weasley. „Pak už to bude naprosto jednoduché."

Amos Diggory byl opravdu milý, ale možná trochu hrubý, i když si to zřejmě neuvědomoval. „Lily," začal familiárně i přesto, že se vůbec neznali. „Znáš mého syna Cedrica? Je to úžasný chlapec, co myslíš?" A jednou rukou objal syna kolem ramen. Cedric se na ni jen omluvně usmál.

Lily panu Diggorymu nemohla odporovat. Jednak proti Cedricovi nic neměla, i když zbytek skupiny – kromě Hermiony, Ginny a pana Weasleyho – ho úplně nemusel, protože minulý školní rok Mrzimor díky Cedricovi porazil Nebelvír, jednak ji pan Diggory stejně nepustil ke slovu.

Ostatní se na Cedrica ještě víc mračili, když pan Diggory zmínil právě tuto nešťastnou prohru.

„Cedric byl prostě lepší. Tak to je," ukončil pan Diggory svůj oslavný monolog na syna.

Cestou k Přenášedlu se jejich skupina rozdělila na menší celky. Pan Weasley a pan Diggory šli samozřejmě vepředu a zrovna se něčemu halasně smáli. James, Fred a George nejspíš opět řešili Kratochvilné kouzelnické kejkle. Harry a Ron šli kousek za nimi. Hermiona s Ginny si povídaly. Cedric zůstal sám. Lily se k němu přidala. Nechtěla ho nechat jít samotného.

„Promiň za to předtím," začal Cedric po trapné chvíli ticha. Lily úplně nerozuměla, za co se omlouvá, ale pochopila, že to musí kvůli otcově tendenci vychloubat se svým synem dělat často.

„Ty za to přece nemůžeš," chlácholila ho.

„Já vím, ale i tak se chci za něj omluvit. Od té doby, co na ministerstvu prasklo, že tu s Jamesem jste, se zdá, že čím víc o tobě slyšel, tím víc se mu zamlouváš."

„Ono o tom ví celé ministerstvo?" zeptala se trochu zbytečně.

„Že váháš! Ministr kouzel neumí držet jazyk za zuby. Hned, co se vrátil z Bradavic, to roznesl po nejvýznamnějších odborech. Pravděpodobně chce, aby přišli na způsob, jak vás okamžitě poslat zpátky, protože vaše přítomnost narušuje pravidla o cestování časem. A taky nejspíš doufá, že na to přijde dřív než Brumbál..." Víc říct nestihl, protože ho zavolal jeho otec.

Takže se jich chce ministr kouzel co nejdřív zbavit? Lily si v duchu poznamenala, že na to musí pamatovat, až se příště setkají.

James opustil dvojčata a přidal se k ní. „Snad ses taky nezamilovala do Cedrica," škádlil ji James. „Tak jako ostatní holky, co jsem slyšel."

„Štve tě, že už nejsi favorit číslo jedna?" vrátila mu to Lily.

„Jsem favorit číslo jedna, ale zadaný."

„Vážně?" divila se naoko Lily. „Smím vědět, kdo je ta šťastná?"

„Možná ti to jednou povím, krásko."

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů.
Moc děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy. ❤
Také se moc omlouvám za dlouhé čekání.
Pokud se vám můj příběh líbí, budu ráda, když se podíváte i na můj další příběh ze světa Harryho Pottera - Já, Lord Voldemort
I tam budu ráda, když mi napíšete, nějaký pěkný komentář a zanecháte hlas.
Můžete také podpořit mou sestru a její originální fantasy příběh - Ze stínů zhmotnění

Kajka❤