Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 60.

Druhý den ráno seděla Lily u snídaně a Jamese vedle sebe zcela ignorovala. Rozhodně neplánovala přijít s ním, ale stalo se. Když sešla dolů do společenské místnosti, už na ni čekal. Nemohla mu zakázat, aby šel do Velké síně vedle ní. Nepromluvili spolu ani slovo.

Nedlouho po jejich příchodu se naproti nim posadili Harry, Ron i Hermiona. Museli vycítit napětí mezi Jamesem a Lily, protože kromě pozdravu jedli v tichosti.

Lily upírala pohled do svého talíře, aby se nemusela zabývat všemi zvědavými pohledy, kterých ani trochu neubylo. Jedla své toasty, když v tom se na stůl před ní snesla sova. Byla malá, hnědá a měla velké žluté oči, které se upřeně dívaly na Lily. V zobáku nesla dopis.

Lily oplácela její zvědavý pohled. Sova dvakrát zamrkala, pak před ni položila svou zásilku a byla pryč. Lily váhala. Kdo by mi tady mohl psát?  Vzala si dopis a prohlížela si ho. Otočila ho na druhou stranu, kde bylo napsané: Pro Lily Potterovou, od Berty Jorkinsové.

To bylo pro Lily velmi překvapivé. Bertu Jorkinsovou znala jen od vidění ještě z její doby, byla o několik let starší než Lily. Berta ráda věděla, co se kde děje, a ráda se s těmito informacemi svěřovala jiným osobám. Byla prostě drbna. Ale jak se o ní dozvěděla v téhle době? A proč jí píše?

Lily nestihla dopis ani otevřít a už před ni přistály dva další. Zahlédla, že i James nějaké dostal. Pak to šlo jako lavina. Sovy přilétaly a odlétaly a zasypávaly Lily a Jamese dopisy. Byly jich desítky, spousta z nich byla napsána Lilyinými někdejšími spolužáky, ale byly tu i dopisy od lidí, které Lily vůbec neznala. Odpověď na otázku, jak se o nich všichni ti lidé dozvěděli, dostala hned v prvním dopise, který si přečetla. Tipovala, že u všech ostatních to bude stejné. Všichni, kteří byli letos v Bradavicích, psali domů o té neuvěřitelné události, tedy zmrtvýchvstání Jamese a Lily Potterových, a rodiče – ať už Jamese a Lily znali nebo ne – jim samozřejmě museli napsat. Hlavní otázkou všech dopisů bylo samozřejmě: Jak jste to udělali?

Nakonec jich bylo tolik, že si je Lily musela vzít do knihovny a probírala se jimi celé dopoledne. K její nelibosti udělal James totéž. Seděli vedle sebe a v tichosti četli. Lily dostala spoustu vzkazů o tom, jak jim chyběla, jak jsou všichni rádi, že tu opět je, což pro Lily bylo dost nepříjemné, protože ona ještě neumřela, a tohle jí její brzkou smrt hodně připomnělo.

„Ahoj," ozval se šeptem známý hlas. Harry se vynořil mezi regály.

„Ahoj," odpověděli Lily a James současně. Pak se Lily zeptala: „Jak si nás našel?" Harry místo odpovědi vytáhl z kapsy Pobertův plánek. „Ach, jistě, na něj jsem zapomněla. Užitečná věcička."

Harry souhlasně přikývl, a pak začal mluvit: „Brumbál mi poslal vzkaz, chce si s námi třemi promluvit v jeho pracovně, máme přijít co nejdřív."

„V tom případě půjdeme," řekla Lily. Začala si strkat dopisy do kapes hábit, a pak si vzpomněla, jak jí James vyčítal, že mu poroučí. „Pokud teda nemáš nic proti, Jamesi."

„Jistěže ne," odpověděl jí James stejně chladně, jako se ho ona předtím zeptala.

Následovali Harryho ven z knihovny. Lily konečně dostala příležitost zeptat se ho na to, co jí vířilo v myšlenkách. Nápad, který dostala, se mohl zrealizovat. Chtěla Harryho poznat stejně, jako on poznat je, skrze vzpomínky v myslánce. Doufala, že jim Harry ukáže své vzpomínky na jeho dětství a ona bude vědět, jaký byl jeho život, než se tu s Jamesem objevili.

„Harry," začala váhavě, „napadlo mě... No, víš, kdybys s tím samozřejmě souhlasil... Jestli bys nám neukázal zase své vzpomínky. Jen jestli by ti to nevadilo, chtěli bychom vědět, čím sis prošel..."

Harry se na ni podíval a chvíli to zvažoval. Nakonec odpověděl: „Ne, nevadí mi to. Můžu vám je ukázat." Ohlédl se na Jamese, který šel o dva kroky za nimi a bedlivě naslouchal, a čekal na jeho vyjádření.

„Také bych to rád viděl," odpověděl James stručně.

Do ředitelny došli za pár minut. Brumbál už je čekal.

„Posaďte se, prosím," vyzval je. Poslechli a posadili se do měkkých křesel před jeho stolem. „Pozval jsem vás sem, abych vám sdělil, že přes prázdniny zůstanete tady v Bradavicích," kývl na Lily a Jamese. Harry otevřel pusu, aby něco řekl, ale Brumbál ho předběhl. „Bohužel, Harry, tebe tu nechat nemohu, musíš alespoň část prázdnin strávit se svou tetou a strýcem."

„Ale –"

„Žádné ale, je mi to vážně líto, Harry, nejde to."

„Pane profesore," začala Lily, aby Harrymu pomohla, ale i ona byla přerušena.

„Vážně se omlouvám, ale je to tak nejlepší, věřte mi."

Lily se to moc nelíbilo, i když šlo jen o to, aby Harry zůstal u její sestry. Ale je to přece Brumbál, ten ví, co dělá. A tak souhlasila. Harry už neřekl nic, jen poraženě přikývl.

Lily změnila téma: „Pane profesore, chtěli jsme se vás ještě zeptat, zda si můžeme znovu půjčit vaší myslánku."

„Ale jistě, že můžete. Čekal jsem, kdy se na to zeptáte."

Zdravím,
moc se omlouvám za zpoždění.
Doufám, že se vám nová kapitola líbila.
Moc děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy.❤❤

Kajka