Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 54.

Další vzpomínka se odehrávala na chodbě. James a Sirius stali schovaní za sloupem a něco nebo někoho pozorovali. Lily vyhlédla zpoza sloupu, aby zjistila, na co se dívali. Uviděla samu sebe a Seva. Lily se smála a Severusovi hrál na tváři drobný úsměv.

Lily popravdě moc nepřekvapilo, že jí James sledoval. Nikdy ho při tom sice nepřistihla, ale měla své podezření a byla si dost jistá, že je pravdivé. Znepokojovalo ji to.

,,Řekni mi, co na něm vidí," zašeptal James Siriusovi.

,,Třeba se jí líbí křivý nos a mastné vlasy. V tom případě bys byl bez šance, kámo!" smál se mu Sirius.

,,Měl bych se mu pomstít za to, že se pořád motá okolo mé Lily," dumal James.

,,S tím ti rád pomůžu."

Následující vzpomínka navazovala na tu předchozí. Odehrávala se v učebně lektvarů. Hodina se blížila ke konci, studenti dokončovali své lektvary. Stáli u Lilyina a Severusova stolu. Lily už měla hotovo a uklízela si zbytky ingrediencí. Severusův kotlík stále bublal nad ohněm, samotného Severuse nebylo nikde vidět. Sirius přistoupil k Lily s tím nejnevinnějším výrazem.

,,Zdravíčko, Evansová."

,,Co chceš, Blacku?"

Zatímco se Sirius snažil odlákat Lilyinu pozornost od Severusova kotlíku po její levé ruce, James se k ní zezadu přikradl a hodil do kotlíku pár dikobrazích ostnů. Ukázal Siriusovi zdvižený palec a vydal se pryč. Sirius se k němu za pár vteřin připojil. Lily jen zakroutila hlavou a dál se věnovala své tašce. Severus se vrátil. Odstavit kotlík z ohně, přihodil další dikobrazí ostny a začal míchat. V tu chvíli se kotlík roztrhl. Severusovi ruce byly najednou pokryté jeho obsahem a začaly na nich naskakovat puchýře. Do stolu se začaly vypalovat díry.

Lily držící hůlku vše pohotově uklidila.

Profesor Horácio Křiklan, jejich učitel lektvarů, si Severuse, jednoho ze svých oblíbenců, změřil ošklivým pohledem.

,,Určitě jste tam dal dikobrazí ostny dřív, než jste kotlík odstavil z ohně. Tohle jsou přece základy! Srážím Zmijozelu pět bodů. Slečno Evansová, odvedla byste ho, prosím, na ošetřovnu?"

,,Ano, pane profesore," přikývla Lily.

Pomáhala Severusovi uklidit. Tvář měl zkřivenou bolestí, ale snažil se to nedat najevo. Měl by jít hned na ošetřovnu, ale nemohl tu nechat své věci napospas Pobertům. Lily to nedalo a musela se zeptat.

,,Proč jsi to udělal? Vždyť víš, co se stane, když je tam dáš moc brzo. Nepotřebuješ experiment, abys to zjistil." Severus vždy rád experimentoval, aby dosáhl lepších výsledků.

,,Já je tam ale nedal," mumlal Severus. ,,Vsadím se, že za to může Potter!"

Procházeli vzpomínkami dál. Začaly se týkat i vztahu Jamese a Severuse, který, popravdě řečeno, neobsahoval mnoho náklonnosti. Severus měl tu nevýhodu, že na Poberty, hlavně tedy Jamese a Siriuse, byl většinou sám. Dokonce ani Severusovi zmijozelští přátelé Smrtijedi, kteří měli nejspíš pocit, že by se Severus měl ubránit sám, pokud se chce stát jedním z nich, mu nepomohli.

Jamesova a Severusova rivalita stoupala. Lily teď už chápala, že za to částečně mohla i ona sama, Jamesovi se prostě nelíbilo, že se Severus s Lily stýká. Spolu se Severusovou kolejní příslušností a špatným prvním dojmem se z nich stali nepřátelé. Vzájemně se proklínali, ať už slovně nebo magicky, špehovali se a dělali si naschvály. Rozsah Jamesových žertíků závisel na tom, zda pracoval sám nebo ne, takže sahaly od Severusových vlasů, které z ničeho nic dostaly podivný fialovorůžový odstín, až po plakáty s velice nelichotivým obrázek Seva a s nápisem: Srabus je hnusák!, vylepené po celé škole. Severus musel pracovat pouze v malém. Jamesovi tu a tam mizely věci, například učebnice nebo domácí úkoly, a lektvary mu vybuchovaly do obličeje (tady se zřejmě inspiroval od Jamese).

Vzpomínka na jeden z nejhorších večerů Severusova života přišla znenadání. Odehrávala se zhruba ve čtvrtém ročníku. Začalo to nevinně. Remus už byl pravděpodobně na cestě k Vrbě mlátičce. James, Sirius a Petr seděli ve své ložnici a smáli se.

„A to vám musím povědět!" říkal právě Sirius. „Dnes se mi povedl báječný kousek."

„Podělíš se se třídou?" zeptal se zaujatý James.

Sirius se pohodlně opřel do polštářů na své posteli a nadšeně spustil: „Víš, jak kolem nás Srabus v jednom kuse čmuchá? Slyšel jsem ho bavit se s Lily o Remusovi a o tom, kam každý měsíc mizí. Rozhodl jsem se, že by na to měl přijít."

Jamesovi zmrzl úsměv na rtech. „Siriusi," začal váhavě, „co jsi udělal?"

„Naučím ho, že nemá strkat svůj dlouhý nos do cizích věcí."

„Co jsi udělal?!"

„Možná jsem mu tak trochu prozradil, jak se dostat do Chroptící chýše," odpověděl Sirius se svou obvyklou nonšalancí a nezájmem.

James byl na nohou dřív, než Lily stačila mrknout. Viděla na něm, že vážně panikaří, což bylo něco, co u něj Lily ještě neviděla. Z ložnice se vyřítil rychlostí Kulového blesku, Sirius ani Petr se neobtěžovali jít za ním. Myslánka téměř okamžitě změnila prostředí vzpomínky.

Stáli na školních pozemcích před Vrbou mlátičkou. Měsíc zářil jasně, takže bylo dobře vidět, jak od hradu přibíhá James, zatímco Severus Vrbu právě znehybnil.

„Vrať se do hradu, Snape," křičel James.

„Trhni si, Pottere!"

Severus zmizel pod kořeny, než ho James stačil zastavit. Nezbývalo mu nic jiného, než ho následovat, a stejně tak udělali i Lily, James a Harry. James ze vzpomínky si pro sebe nadával, zatímco vytahoval hůlku, aby si posvítil na cestu. Běželi tak rychle, jak jen ve stísněném prostoru mohli. Lily odhadovala, že už se blíží k druhému konci. Bála se, co tam uvidí, i když se jí nemohlo nic stát. Nedokázala si představit, co musel tehdy prožívat James, který na rozdíl od Severuse věděl, co ho čeká.

Před nimi zahlédli Severusův černý hábit a světlo z jeho hůlky. I když měl náskok, v běhu se nemohl vyrovnat atletickému Jamesovi. Najednou úplně zastavil. Ozvalo se táhlé, hluboké zavytí, které jakoby prostoupilo celé Lilyino tělo a usadilo se jí v kostech. Ve chvíli, kdy James popadl Severuse za loket a druhou rukou mu přikryl ústa, aby nemohl křičet, Severus poznal, co před sebou vidí. Byl to prakticky stejný vlkodlak, jakého Lily viděla, když se jí Remus proměnil před očima, jen o něco menší. Nechtěla si ho prohlížet moc dlouho a radši se zaměřila na Jamese a Severuse.

James naznačil, aby byl Severus potichu. Pozpátku ho táhl pryč. Oba dva upírali oči na vlkodlaka, dokud se jim neztratil z dohledu.

Nakonec v pořádku vylezli pod Vrbou.

„To byl Lupin?" zeptal se Severus, pořád ještě trochu roztřesený.

James jeho otázku nechal bez odpovědi. Řekl prostě jen: „Nikde o tom nemluv."

Zdravím,
Moc se omlouvám, že jsem dlouho nic nevydala. Popravdě jsem neměla mnoho času a také jsem nevěděla, co bych měla napsat.
I tak doufám, že se vám nová kapitola líbila.
Moc děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy.❤❤

Kajka