Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 37.

„On není nevinný."

„Sirius možná ne, ale Remus ano, jemu věřím. On neudělal nic špatného!" Sirius se zatvářil trochu uraženě.

„A to taky zřejmě bude tvůj problém, tys svým přátelům vždy věřil... A dojel si na to. Ty víš, co se stalo naposledy, když jsi nějakému svému kamarádovi věřil." James na to nic neřekl. „Končíme s tímhle cirkusem. Ty, Pottere, půjdeš přede mnou. Pokud někdo z vás udělá špatný pohyb, zabiju tě."

Snape vypadal, že to myslí smrtelně vážně, proto se mu nikdo neodvážil vzdorovat. Nikdo, až na Lily.

„Severusi, pokud je pravda, co říkají, a Black je nevinný... Měli bychom si poslechnout celý příběh.

„To stačí, Lily!" Hůlkou kývl ke dveřím. „Až po tobě, Pottere."

James se otočil zády k nim, avšak než vykročil, do cesty mu vstoupil Harry.

„Než někoho odsoudíme, musíme si poslechnout i jeho verzi," namítl.

„Nemusíme, uhněte z cesty!" Harry se nehnul ani o píď, Snape tedy pokračoval, opět mluvil k Jamesovi. „Musíš být na svého syna velice pyšný, Pottere, zdědil po tobě neúctu k autoritám. Jablko zkrátka nepadá daleko od stromu. Jste oba stejní, stejně arogantní, stejně namyšlení!"

Lily se rozhodla jednat, nehodlala jen nečinně přihlížet tomu, jak Snape uráží jejího syna nebo Jamese.

„Přestaň, Seve!" Při tomto oslovení se na ni podívali všichni v místnosti, avšak překvapení se zdáli pouze Harry, Ron a Hermiona. „Já tě prosím ve jménu našeho bývalého přátelství, abys toho všeho nechal. Přestaň urážet Jamese a Harryho. Přestaň si stát tak tvrdohlavě za svým. Proč si nemůžeš poslechnout jeden hloupý příběh, který možná zachrání nevinný lidský život před vězením?"

„Lily, tohle nemá cenu, víš to. On chce mít svou pravdu a žádnou jinou." James propaloval Snapea nenávistným pohledem.

„Co se to s tebou stalo, Lily?" zeptal se Snape a Jamese ignoroval. „Tohle je přece ten arogantní pitomec Potter, ze kterého jsme si utahovali, a ty se ho teď budeš zastávat? Vždyť i ty na něj máš stejný názor!"

„To jsem měla," souhlasila Lily. „Ale už nemám." Na chvíli se odmlčela. „Promiň, Seve." A než Snape stihl jakkoliv zareagovat, Lily zdvihla hůlku a vykřikla: „Mdloby na tebe!"

Snape se skácel bezvládně k zemi a jeho i Jamesova hůlka mu vypadla z ruky. Lily si byla jistá, že tohle jí jen tak neodpustí. Klekala s k němu, aby zkontrolovala, jestli to nepřehnala, a podala Jamesovi jeho hůlku.

„Co to mělo znamenat?" zeptal se jí Harry.

„Co konkrétně?"

„Tys mu řekla „Seve"," konstatoval. „Co si myslela tím „bývalým přátelstvím"?"

„To ti to nikdo neřekl?" podivila se Lily stále zkoumajíc Snapeovo tělo. „Já a Severus jsme byli přátelé už od dětství."

„Byli jste?"

„Ano, byli. To je ale dlouhý příběh, který ti mohu povědět jindy." Lily vstala a otočila se k Remusovi a Blackovi. „Teď nám ten příběh můžete dovyprávět. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že vám pořád nevěřím."

„Dejte mi tu krysu, a já vám ukážu pravdu." Black přešel k Ronovi, ten se však místo odevzdání zvířete zeptal:

„Nejdřív mi řekněte, jak jste vůbec přišel na to, že by Petr mohl být má krysa, je přece tolik krys! Třeba jste se spletl a Petr teď běhá někde po Londýně."