Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 36.

„To ale bylo hrozně nebezpečné a nezodpovědné." Hermiona se zamračila. „Co kdybyste někoho pokousal?"

„Párkrát se stalo, že k tomu mnoho nechybělo," přiznal Remus. „Tehdy jsme nad tím moc nepřemýšleli, ale i tak mě občas napadlo, jak moc vlastně zrazuji Brumbála. Ohrožoval jsem své kamarády, spolužáky, učitele i obyvatele Prasinek. Bohužel to nebylo tak často, jak by to u tak závažné věci být mělo. A navíc se z mých třech spolužáků kvůli mně stali neregistrovaní zvěromágové."

„Remusi, už několikrát jsme ti říkali, že jsme to udělali z vlastní vůle. Neviň se z toho, i kdyby ses nám to pokusil rozmluvit, nepovedlo by se ti to," prohlásil James.

Remus jeho slova ignoroval. Evidentně tohle přesvědčení zase nikdo nerozmluví jemu. „Celý rok jsem přemýšlel, jestli mám Brumbálovi říct, že je Sirius zvěromág. Ale to bych mu musel přiznat, že jsem ho zradil, a to bych nikdy nedokázal. Brumbál mi pomohl, když jsem byl malý kluk, a pomohl mi i v dospělosti. Proto jsem si namlouval, že se Sirius do školy dostává pomocí černé magie. Když se nad tím zamyslím, vlastně jsem Siriusovi pomohl, když jsem to nikomu neřekl, takže Snape má tak trochu pravdu..."

„Já jsem nad tím taky přemýšlel," souhlasil James. „Ale ze stejných důvodů jako Remus jsem to neřekl." James chtěl ještě něco dodat, ale Black ho přerušil.

„Snape?"

„Je tu jako učitel, Siriusi," informoval ho Remus.

Harry, Hermiona a Ron zjevně nechápali, jak Black zná Snapea.

„Snape s námi chodil do školy," objasnil jim to James.

„Když jsem byl na začátku roku jmenován učitelem, vůbec se mu to nelíbilo. Snaží se mě ze školy vystrnadit. Já samozřejmě chápu proč. Abyste rozuměli, Sirius mu kdysi provedl takový žertík, který mohl působit, že jsem se na něm podílel i já." Remus střelil zlostným pohledem po Siriusovi.

Black se uchechtl.

„Ale no tak... Zasloužil si to. Chtěl se nás zbavit!"

„A tys mu to chtěl oplatit, že? Ale tohle bylo přes čáru." Lily očekávala, že tato slova vyjdou z Remusových úst, ale k jejímu překvapení tomu tak nebylo. Tato slova patřila Jamesovi.

„Jen klid, Jamesi, nikdo neumřel."

„Ale ne díky tobě."

Jelikož se Harry, Ron a Hermiona tvářili stejně nechápavě jako předtím, Remus pokračoval ve vysvětlování.

„Chodili jsme do stejného ročníku jako Severus. Ani on si nemohl nevšimnout, že každý měsíc za úplňku mizím. Zřejmě měl jistá podezření a toužil si je potvrdit. Jednou mě viděl jít k Vrbě mlátičce, a když mu Sirius prozradil, jak se přes ni dostat až sem, naskytla se mu ideální příležitost. Samozřejmě to zkusil. Jistě si dovedete představit, jak moc špatné by to bylo, kdyby se mu povedlo dostat až sem. James se ale dozvěděl, co Sirius provedl, a i přes velké nebezpečí dostal Snapea zpět do hradu."
James mávl rukou, jako kdyby chtěl tu představu odehnat nebo jako kdyby to nestálo za řeč. „Nedělal jsem to kvůli němu. Ačkoli to nerad přiznávám, Snape má pravdu, zachraňoval jsem hlavně sebe, Siriuse a Remuse. Kdyby šlo jen o Snapea a nebyli by v tom zapletení i moji přátelé, pravděpodobně bych pro něj nehnul ani prstem. My dva jsme si prostě moc nesedli."

„Každopádně," navázal Remus tam, kde přestal. „Snape mě zahlédl, když jsem se proměnil. Měl sice zakázáno o tom mluvit, ale od té doby mě neustále sledoval a hlídal."

„Myslím, že už chápu..." pronesl Harry, zatímco si pravděpodobně utvářel obraz Snapea a Pobertů. „Proto vás tedy Snape nemá rád?"

„Nejen proto." Chladný hlas, který patřil Severusi Snapeovi, Lily zamrazil až v morku kostí. Snape si nechal ze sebe sklouznout Harryho neviditelný plášť, který, jak si Lily právě uvědomila, zůstal pod Vrbou mlátičkou. Hůlku měl připravenou.

James zvedl svou hůlku, aby Snapea odzbrojil, ale Snape to čekal a předběhl ho. Stačilo jedno „Expelliarmus", aby se Jamesova hůlka ocitla ve Snapeově ruce. Zřejmě taky předpokládal, že nikdo jiný na něj nezaútočí. Remus měl hůlku zastrčenou za pasem, takže by ji ani nestačil vytáhnout, Black neměl hůlku vůbec, Harry, Ron a Hermiona by pravděpodobně neriskovali útok na učitele, a Lily... Lily by na svého přítele, i když bývalého, nezaútočila. Tedy jen pokud by byla jiná možnost.

Zatímco Snape pořád mířil hůlkou na Jamese, Black se odrazil od stěny, a to zřejmě s úmyslem se na Snapea vrhnout. Ten ho ale pár slovy zastavil. „Ještě krok a zabiju ho!"

Black se na místě zarazil. Teď jen propaloval Snapea zlostným pohledem.

Hermiona byla naprosto vyděšená a Harry, jak se zdálo, přemýšlel, jestli by Snape Jamese opravdu zabil.

Lily se po očku podívala na Jamese, on se podíval na ni. I přesto, že nedal najevo strach, věděl, že by toho Snape byl schopný.

„Musím uznat, Pottere," Snape promluvil na Jamese, a přitom ho nespouštěl z očí. „Že tento plášť je velice užitečný, a stejně tak i plánek, co jsem našel ve tvé pracovně, Lupine. Donesl jsem ti lektvar, protože jsi si ho dnes zapomněl vypít. Na tom plánku bylo jasně vidět, jak běžíš sem, asi si chtěl pomoct svému příteli Blackovi."

„Severusi, je to jinak, než si myslíš..."

„Ne, je to přesně tak, jak si myslím."

„Ne, opravdu není!" přesvědčoval ho Lupin. „Nech mě dovyprávět celý příběh a uvidíš!"

„Já víc vědět nepotřebuji. Ty a Black půjdete do Azkabanu, ještě dnes."

„To jsi vážně takový zabedněný hlupák?" ozval se James. „Poslal bys nevinného člověka do Azkabanu?"

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů. Všem chci moc poděkovat za krásné komentáře a hlasy. Opravdu si toho vážím.❤

Kajka❤