²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA⁰⁷ Čas na znovuzrození

na hradě Blarney v Irsku
18. červen léta Páně 1585

Sotva si zvykla na změnu klimatu, rozhořela se aglošpanělská válka.

Téměř sto let si okolního dění nevšímala a raději se v zapadlém irském hradě v Mohaganu věnovala soukromému prohlubování znalostí magie za pomocí nerudné čarodějky, která tam bydlela předtím.

Vybrala si jméno řecké bohyně duhy a světla, což nejdřív ve Scarlet probudilo pobavení: kdo jiný by mohl být větším protikladem ztělesnění života než hrbatá čarodějnice s očima zalepenýma slepotou?

Ovšem krátce poté, co se do hradu Blarney Scarlet nastěhovala, Iris se nechala slyšet, že je čas na znovuzrození.

Scarlet zvedla oči od koláče se syrovými úhoři. "Cože?"

Iris vyplivla jasně zelený hlen a zatřásla holou hlavou se zbytky vlasů; Scarlet se znechuceně dívala na její svraštělou tvář, která sebou třásla sem a tam.

Morgana trvala na tom, že je nejlepší iluzionistkou v Sabatu a Scarlet neměla důvod ji nevěřit, ale její vzhled byl vážně odpudivý; zvláště, když hlasitě vsrkla do úst kus zpola živého úhoře a vyštěkla: "Znovuzrození!"

"Slyšela jsem," odsekla Scarlet a odtáhla se od talíře.

Sedla si do čela stolu, nejdále, jak jen bylo možné v malé jídelní síni s dlouhým stolem pro dvacet lidí a opřela se do nepohodlné dřevěné židle.

Za dvacet let ve středomořské Itálii zapomněla na nehostinnost Smaragdového ostrova a na větry, které šlehaly sever Irska bičivými sprškami ledové moře a deště – hrad Blarney připomínal spíš kamennou kobku, ale uvnitř byl docela útulný, když se zahořely všechny ohně uvnitř a závěsy byly pevně zataženy.

"TAK PROČ SE KČERTU PTÁŠ?!" zavřeštěla Iris na celou jídelní síň a něco sprostého si zabručela pod vousy do talíře s ještě mrskajícími se čudlami.

Byla tak stará, že ještě učila Morganu le Fay základní iluze, takže měla na nějakou sešlost právo, ale to neznamenalo, že to Scarlet nerozčilovalo – nechtěla vidět, jak může za několik století vypadat.

"Protože nevím, co tím myslíš," odtušila nakonec smířlivě.

Čarodějka se zatvářila, jako by ji právě naplivala do tváře, ale poté si odfrkla. "Jsi ještě mladá," zabručela a se skřípotem vstala od stolu, "ale to tě neomlouvá!" vykřikla ještě přes rameno, zatímco se opřela o sukovitou hůl a se šouráním začala kulhat kupředu.

"Pamatuju si ještě, jak Římané dostali na frak od barbarů v Teutoburském lese," začala Iris monotónně, když se k ní Scarlet klusavě připojila a zašklebila se na ni, "a koukni, jaká jsem fešanda dnes!"

Scarlet se muselo něco promítnout do tváře, protože se suše uchechtla a zadívala se na ni mléčně bílýma očima.

"Ty jsi součástí nové generace, která začala tvou matkou. Jsi jako ona, protože ses tak narodila, takže takhle jako já, nebo ostatní Dcery, vypadat nikdy nebudeš," ujistila ji skoro mile a začala se šourat dál chodbou.

"Ty jsi zakládala Sabat?" vyhrkla Scarlet užasle.

"Já a mé sestry," řekla tiše. "Jsem poslední, která zbyla. Ty, které lovci nezabili, zemřely samy. Hodně z nich spojilo své životy s Přírodou. To tehdy bylo v módě," dodala s úšklebkem bezzubých dásní. "Když přišli andělé, čarodějky postupně umíraly s prastarými bohy."

"Ty ne," zamumlala Scarlet a srovnala s ní krok. "Oddala ses Luciferovi."

"Založila jsem Sabat z trosek starého seskupení přírodních čarodějek," uznala a těžce zasípala. "Několika z nich se podařilo přežít natolik dlouho, aby udrželi kulty v různých částech světa – Ódin na severu, Kali a Ganéša na východu... Každé náboženství má svou čarodějnickou základnu."

"Ale jen křesťanství nabylo takovou moc," namítla Scarlet a sklonila se k ní, "kvůli tobě," dodala s mírnou známkou respektu.

Iris si pohrdavě odfrkla. "Kvůli mě? Kvůli Luciferovi. Čarodějky jsou jen tak silné, jak je silný patron, kterému se zasvětily. To si pamatuj." Mávnutím ruky otevřela těžké dveře a společně vstoupily dovnitř okrouhlé kamenná místnosti s hlubokými žlábky v podlaze a věnci svíček podél stěn a na stropě.

"Tohle je mučírna?" zeptala se Scarlet a přejela špičkou nohy po vyrytém obráceném pentagramu v podlaze. "Vypadá to tu vážně děsivě, ideální místnost pro pořádání Sabatu s krvavými pečínkami novorozených dětí."

Iris protočila oči v sloup a stáhla látku z kamenného oltáře. "Tohle je staré baptistérium. Doufám, že víš, co to je."

Scarlet pod jejím zpytavým pohledem poslušně přikývla. "Je to posvátné místo s bazénkem, nebo pramenem, který byl vysvěcení. Křesťané to používají pro pokřtění, ale nevím, k čemu to je čarodějce."

"Protože jsi ještě mladá," odtušila. Pro čarodějku narozenou před přelomem letopočtu musela být se svými sty lety ještě dítě i Morgana le Fay, jedna z nejstarších čarodějek Sabatu, takže si to Scarlet přestala brát jako výtku. "Používám to k znovuzrození," vysvětlila po chvíli.

S tím odhodila hůl na zem: když se ozvalo tiché zaklepání dřeva o kámen, celá místnost se zamihotala a na místě oltáře se zjevilo malé jezírko olemované mechem a spadlým listím.

Iris si z ramenou stáhla roucho a nechala ho spadnout.

Scarlet odvrátila pohled od jejího zjizveného a seschlého těla; zadívala se na ni až ve chvíli, kdy se ozvalo zašplouchání vody: už byla ponořená ve vodě po ramena a její šedivé vlasy se plavily po hladině.

Nakonec zmizela celá a místnost utichla.

Když se opět začala vynořovat, Scarlet zděšeně sledovala, jak ji na hlavě narůstají vlasy, houstnou a postupně tmavnou.

"Iris?" zamumlala a zvědavě popošla blíž.

Pomalu se na ni otočila mladá žena stará sotva pětadvacet let: tváře měla porcelánově bílé, rty rudé jako krev a oči okrouhlé a jasné.

"Tak tomuhle se mezi čarodějkami říká znovuzrození," odvětila a položila se na záda. "Některé mají radši oheň, protože v něm byly zrozeny, ale já jsem zastánce staré tradice."

"Ach," vydechla Scarlet a naklonila se nad tůni.

Iris udělala několik temp a doplavala až k jejím nohám, po kterých hravě chňapla. "Pojď do vody," navrhla ji s úsměvem a ponořila se pod hladinu.

Scarlet se ušklíbla a začala si hbitými prsty rozplétat tkanice těžkých šatů; po několika minutách si je nechala sklouznout z nahého těla a vystoupila z nich. Bosýma nohama nahmatala schůdky a sešla z nich do vody.

Matně viděla, jak se pod vodou jako kelpie prohání Iris s pevnými ňadry, tmavým klínem a špičatými zuby.

Pousmála se a vklouzla k ní pod hladinu.