²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA⁴⁶ Stará mladá známá

v San Franciscu
13. listopad 2006

Několik dalších sladkých měsíců Winchesterovi neviděla, neý společně s její rozkošnou nevlastní sestrou nezazvonili u jejích dveří v jejím krásném vzdušném bytě.

Mělo by mi to být jasné, poukázala v duchu Talie a palcem zmáčkla tlačítko u výtahu, aby si na něm vybila svůj vztek. Kdykoliv, kdy můj život začne nabírat pozitivní obrátky, objeví se Winchesterovi a zkazí mi ho.

Ovšem ne všechno špatné je jen špatné: když je nahnala na Krasomilovu párty, ještě ji byli vděční a ona konečně po dvaceti letech dostala příležitost se Morganě za všechno odvděčit, ale to by její malá sestřička nemohla být lovec.

Talie překvapeně zjistila, že je na Elisu pyšná.

Krasomil byl přítel, který si ji našel v džungli San Francisca a srovnával ji účty s čarodějnickými gangy, ale to neznamenalo, že by toho polodémona neuškrtila, kdyby Elise ublížil.

Stále na rtech cítila tu sladce hnilobnou chuť nektaru, který ji Krasomil vnutil v obavě z jejího vzteku, když se dozvěděla, že z malé Elisy Day nezískal žádné informace o Morganě le Fay; ne, že by ji to nějak překvapilo – Morgana Elisu opustila stejně jako ji.

Výtah tiše cinkl a dveře se rozevřely.

"Potřebujete něco?" zavrkala Talie a mile se usmála, když ji dva démoni v tělech ochranky ukázali své pravé oči.

Najednou se zpoza nich ozval tenký hlásek. "Talie?"

Podezřívavě přimhouřila oči. "My se známe?" odtušila a mávnutím ruky nechala mohutná těla démonů odlétnout do stran, aby si uvolnila cestu; syčivě se nadechla, když spatřila, že se na její sedačce rozvaluje dívka se světlými vlasy.

"To stačí," vyhrkla dívka a mávla na dvojici rozzuřených démonů. "Chci si s ní promluvit o samotě."

Talie se na démony sladce usmála a zamávala na ně, když nastoupili do výtahu a nechali za sebou zavřít dveře; teprve potom se otočila na tu dívku, která ji ostražitě pozorovala: "Hodně jsem o tobě slyšela," poznamenala.

"Chceš říct, že mě má pověst předchází? To mi opravdu lichotí."

"Také se říká," pokračovala blondýnka s úšklebkem, "že už patříš do starého železa; že už se okolním záležitostem nevěnuješ a že si radši popíjíš nektar u hybridů na jejich opulentních večírcích."

"Jsem si jistá, že by Krasomila urazilo mnohem méně označení hybrid, než to, že nějaký člověk se šmouly na tričku označuje jeho večírky na opulentní. Je na to dost citlivý," odvětila Talie.

"Já si to nemyslím," navázala dívka na své předchozí konstatování. "Podle mě jsi pořád jedna z nejlepších čarodějek na světě. Jen jsi byla... nedoceněná."

"Taky by se to tak dalo říct," přisvědčila Talie s křivým úsměvem. "Většina mých sester říká spíš něco jako pomýlená, hloupá, důvěřivá... zrádkyně. Nemám ti za zlé, že to nechápeš, jsi jen člověk a to se tak trochu vylučuje."

"Proto jsem tady," vyhrkla dívka trochu moc horečnatě.

Talie letmo pokrčila rameny. "Jistě sis zjistila hodně ještě předtím, než ses mi vloupala do bytu, takže víš, jak dopadla má poslední učednice." Potlačila Mařenčin křik, který se ji ozval v hlavě s děsivou ozvěnou; výraz její tváře, když z toho dítěte servali šaty a jak její tělo oblizovaly plameny, když –

"Nezajímá mě to," odsekla dívka podrážděně.

"Možná ti to přijde zvláštní, ale i ve Státech dvacátého prvního století pořád existují lidé, co mají rádi čarodějku pěkně propečenou."

"Chci jen šanci," zašeptala. "Vím, že se chceš vrátit: proto jsi ty tři poslala za tím čarodějem. Chtěla jsi vyhrabat špínu na Morganu."

Talie mlčela. "Mohla by z tebe být dobrá čarodějka," uznala po chvíli, sama překvapená tím, že to říká nahlas, "s dobrým vedením... No, dobře," prohodila s povzdechem. "Jak se jmenuješ?"

"Jsem Jess," řekla dívka s celá se rozzářila. "Jesicca Moorová."

Na okamžik bylo ticho.

Talie měla pocit, že se v její mysli něco spojilo a s hlasitým cvaknutím dopadlo na místo. "Ach, bože," vydechla a zatřásla hlavou.

Po zářivých a třásňovitých dvacátých letech přišla hubená třicátá léta – New York už nebyl tím krásným městem, které nikdy nespí, ale spinavou dírou, kde se zdržuje všechen odpad světa, aby tam pošel hroznou smrtí ve stokách.

Mnozí to vzdali, ale pořád tu byli lidé, kteří byli ochotní dát všechno, aby přižili další den: ta hubená holka stojící na rohu byla jednou z nich.

Šaty s perlami – smutný odlesk minulé dekády – jí visely na těle jako na ramínku; rtěnku měla rozpitou kolem rtů a v očích měla pohled štvané zveře; možná právě ten pohled Talii zaujal natolik, aby ji odamtud odvedla.

Kam chodí všichni sirotci nadpřirozeného světa?

Mezi ostatní sirotky – Moc, kterou v ní Talie poznala na první pohled, vibrovala pod povrchem jako žhavé magma.

Violett se svým panoptikem zrůd měla být její učitelkou, mentorkou: měla uspět tam, kam se Talie nechtěla ani podívat; Violett měla všechno, co by jí Talie nemohla dát – zázemí, mateřskou lásku a snahu žít normální život.

Téměř se přistihla při tom, že ji obdivuje. "Co by ses ode mě ještě chtěla učit? Měla jsem dojem, že se ti s Violett povede dobře."

Jess letmo pokrčila rameny. "Nikdy nebyla moc dobrá čarodějka, to věděla sama moc dobře. Uměla jsem to na laně; se stuhou. Drezírovala a vodila jsem koně a po nocích dělala masti na vrásky... Koho by to bavilo?"

"Potřebuju panáka," zamumlala Talie a promnula si oči, aby z nich vymačkala únavu.

"Pár let to šlo," navázala Jess a přijala whiskey, "ale po válce? Kdo by chtěl vidět zrůdy, když se denně zpoza moře vraceli jejich synové bez nohou, bez rukou s pokřivenými tvářemi, nebo v dřevěných rakvích? To byl konec Violettina byznysu. Odešla jsem v sedmačtyřicátém, když už pomalu nastávala pravá krize a chvíli jsem se toulala po Americe, než si mě někdo našel."

"Nech mě hádat," odtušila Talie a sedla si do křesla.

"Nebyla to tvoje matka," odvětila Jess s úšklebkem. "Byla to Ravenna. Slyšela jsi o ní někdy? Jedna z ambiciózních čarodějek, pro které je Sabat moc malý. Dva roky jsem to s ní táhla, ale potom mě to přestalo bavit. Magie je umění, ne politika."

"To by ses divila," zamumlala Talie do sklenky whiskey.

"Tak jsem si vzpomněla na čarodějku, která mě vytáhla z ulice," dodala Jess s úsměvem, "a rozhodla jsem se ji najít."

"To nemohlo být tak těžké," namítla Talie a zamračila se, "po válce jsem se skrývala před Strážci slova a Styny, ale ne před čarodějkami... tak co ti padesát šest let trvalo?"

"Chtěla jsem tě najít," zdůraznila, "ale nakonec k tomu nedošlo, protože jsem narazila na někoho jiného, kdo mi nabídl mnohem víc než jen salónní kouzla a kletby." Jess se usmála a ten škleb se jí vůbec nelíbil. "Říkal, že se znáte."

Talie zúžila oči a mimoděk zatnula ruce v pěst. "Azazel."