²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA¹³ Zrození Nového boha

hrad Tioram, sever Skotska
šestý listopad léta Páně 1627

"Jak se cítíš?" zeptala se Morgana prostě a pohlédla na ni.

Talie se tiše zasmála a sáhla rukou po stínových motýlech, které vyčarovala a nechala je kolem sebe poletovat. "Jsem v pořádku, matko."

Spokojeně přikývla a opřela se do pohovky. "To je dobře," odvětila a měřila si ji škvírkami přimhouřených očí. "Potřebuješ často a pravidelně jíst, aby byl bůh silný. Máš ještě hlad?"

Iris k ní mlčky přitáhla tác se syrovým masem a hrozny.

Nesouhlas z ní táhl jako pach zkaženého ovoce a ona se ho nijak nepokoušela zakrývat; po Sabatu, kdy se v tichosti čarodějky zase rozešly do různých koutů světa, se s Morganou do krve pohádaly.

"Nemám hlad," odsekla Talie a mávla rukou, takže tác s třesknutím spadl na kamennou podlahu a kulaté hrozny se rozsypaly všude kolem.

Morfeus po jednom z nich lenivě hrábl packou, ale sotva k němu přičichl, zase ho znechuceně odkulil dál. "Vypadáš nepokojně," poznamenal do ticha, které nastalo.

Iris zlostně vyskočila na nohy, ale stačil jeden Morganin zlostný pohled, aby se zase posadila a vzpurně si založila ruce na prsou.

"Přestaň se tak tvářit!" vyštěkla Talie. "Rozčiluješ mě."

"Uklidni se, Scarlet," zamumlala tiše.

"A neříkej mi Scarlet," dodala rozzuřeně. Popadla do ruky malé, zmrzlé jablko a vyleštila si ho o plášť, do kterého se zabalila. Přimhouřila oči jako Morgana a pootočila jím, aby našla místo, do kterého by se mohla zakousnout.

"Jmenuješ se tak," odvětila Iris.

"Scarlet je mrtvá," zašeptala Talie, "Nový bůh ji zabil." Najednou vytasila drápy a mrštila po Iris jablko. Iris se stačila ráně vyhnout, ale Taliinu hlasu uniknout nedokázala. "JE MRTVÁ! MRTVÁ, ROZUMÍŠ?!"

Starší čarodějka se s posledními zbytky důstojnosti postavila, podkasala si šaty a s posledním utrápeným pohledem na rozzuřenou Talii odešla, aniž by se ohlédla.

hrad Tioram, sever Skotska
třetí prosinec léta Páně 1627

Morfeus hlasitě zapředl a převalil se na záda na pohodlné lenošce, aby ho mohla Talie lépe podrbat na lysém břiše. Nepřítomně mu přejížděla prsty po žebrech, když najednou zalapala po dechu.

Kocour se napřímil a tázavě mňoukl. "Talie?"

Zasténala a přitiskla si obě ruce na vypouklé břicho; předklonila se v sedě a hlavu svěsila mezi kolena, až se ji tmavé vlasy rozprostřely na podlaze. Zhluboka se nadechla a pomalu se zase posadila.

Morgana ji chytila za obě ramena. "Dýchej pravidelně," napomenula ji přísným hlasem, "pomalu a zhluboka."

"Kopl mě," vydechla Talie překvapeně.

Její matka nadzvedla obočí. "To dělají." Posadila se vedle ní, z druhé strany než Morfeus, který mezi nimi těkal pohledem. "Dospívá mnohem rychleji, než je obvyklé," pronesla a zastrčila Talii pramen vlasů za ucho. "Blíží se čas porodu."

Od Sabatu, kdy Scarlet zemřela a v jejím těle se probudila nová stránka osobnosti, se k ní Morgana chovala úplně jinak než předtím: mnohem laskavěji.

"Blíží se zimní slunovrat, kdy bůh přijde na svět. Musíš se připravit."

Talie se nepřítomně pousmála. "Napadlo mě několik jmen –"