²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA³⁵ Smytí špíny a hříchu

jakési pole v USA
8. srpen, rok 1970

Probudila se uprostřed noci v poli s bolestí hlavy a bez peněz.

Se zaklením se zvedla ze suchých drnů a vyklepala si hlínu z vlasů; zatímco se rozhlížela kolem sebe po pustině, jazykem mlaskala o lepkavé patro a přemýšlela, jak se sem kčertu dostala.

Po chvíli namátkou vyrazila kupředu přímo za nosem a střípky včerejšího? večera se ji začaly skládat dohromady v záblescích světla a hluku: bar U Jenny, smějící se hlouček studentů na prázdninách, putující joint marihuany...

Povzdechla si. "Ach, Talie! Copak ses nepoučila?"

Promnula si spánky a shlédla dolů: až teď si všimla, že celou tu dobu tu pochoduje bosá a sukni šatů má zašpiněnou a roztrženou.

"To je skvělý," odtušila a uraženě šla dál.

Skoro po hodině kolísavé chůze a suchého dávení z doznívajících účinků koktejlu drog a alkoholu se dostala k silnici, ale to ji nebylo moc platné: žádné ukazatele tu nebyly a ve čtyři ráno na ni shlížel jen pobavený kulatý měsíc.

Obě strany silnice se táhly rovně do obou stran, tak si náhodně vybrala pravý směr a po krajnici postupovala dál.

Neočekávala, že by se tu někdo ukázal, takže když před ní vyšlehl její stín a do zad se ji opřelo jasné světlo, na okamžik šla dál než ji došlo, že ten podivný hluk je motor auta, které se k ní blíží zezadu a teď pomalu se skřípotem brzd zastavuje.

"Slečno?"

Koutkem oka zahlédla záblesk kovu, matné černi a něčí tvář, tak se prudce zastavila a sklonila se ke staženému okénku.

"Slečno," vydechl mužík a otřel si pot z čela. "Co tu děláte?"

"Super auto," vyhrkla a přejela konečky prstů po lesklé kapotě. Byla tak tmavá, až se ztrácela v tmavé noci; motor vrčel jako divoké, zpola zkrocené zvíře a uvnitř to páchlo novotou.

"Och," odvětil a znovu si otřel čelo, "ano. Ano? Děkuji," teď zněl hrdě a poklepal prsty do volantu obaleného kůží. "Nový model Chevroletu, Impala z minulého roku. Stála mě čtyři tisíce dolarů, ale..." k Taliině hrůze pohlédl nahoru na strop a pokřižoval se, "sám náš Pán mi dal znamení a proti tomu se nedá odporovat."

Talie musela vydat nějaký ďábelský zvuk, protože na ni zamžoural.

"A co ty, dítě? Jaký vztah máš k našemu Pánu?"

Skoro odpověděla, že prodává vstupenky na párty té druhé strany, ale včas se zarazila a podařilo se ji usmát. Musela vypadat dost zuboženě, asi jako ďáblovo dítě, takže si povzdechl a otevřel ji dveře.

"Jmenuji se Sam Moriarty, rozdávám Bible chudým," trhl palcem na zadní sedadlo, které bylo opravdu zasypáno brožurami.

"Vskutku bohabojná činnost," odvětila, když nasedla.

"Děkuji ti, dítě," přitakal už spokojeněji a položil ji jeden výtisk do klína. "Odvezu tě do nejbližšího města, kam mířím. Zatím si můžeš předčítat, aby se k tobě dostalo dílo Boha."

"Panebože," zamumlala, když ji Bible začala propalovat šaty.

"Ámen," dokončil Sam Moriarty nadšeně a rozjel se.

Lawrence v Kansasu
o dvě hodiny později

Do malého, ospalého městečka dojeli společně s úsvitem.

Talie měla kocovinu a hrozný hlad; nejraději by utekla a odklopila první kámen, odkud by vyzobala všechny červy a stonožky, které by tam byly, ale Sam Moriarty pokládal za svou povinnost vzít ji na místní faru.

Talie při pohledu na všechno to Kristovo utrpení také trpěla, ale jinak, než si asi Moriarty představoval.

Přesto ji to neuchránilo od důkladně drsné koupele.

Když ji žena v černobílém hávu a svraštělou tváří donutila se svléknout a posadit se do chladné vany na kovových nožkách, skoro si pomyslela, že vidí její pravou tvář, že ví, kdo do domu Božího vstoupil, ale po chvíli usoudila, že je prostě jen zapšklá z kostelního života.

Těžko se jí divit, pomyslela si, když se její kyselý výraz vzdálil a nechal ji, aby ze sebe bez jejích zkoumavých pohledů nechala odtéct špínu.

Špínu a hřích, jak řekla.

"Och, na to bys potřebovala mnohem drsnější kartáč, sestro," zamumlala Talie, když osaměla a rozmrzele se dotkla zrůžovělé pokožky. Kdyby tušila, že kartáčuje čarodějku, v té vodě by mě utopila.

Když voda vychladla, skoro ji kouzlem zase ohřála, ale nechtěla před tou podezřívavou sestrou používat magii: zbytek světa možná žil ve dvacátém století, ale v kostelech a klášterech stále věřili v čarodějky požírající děti.

Takže s povzdechem vstala a nechala ze sebe stéct vodu v úzkých čúrcích; se zavřenýma očima stála uprostřed vany a přemýšlela, jestli bude Morfeus natolik obratný, aby ji našel.

Stejně jako vždycky, uznala po chvíli a otevřela oči.

Před sebou spatřila dívku s otevřenou pusou a oblečení v rukou. "Hm," zabručela Talie a pousmála se, když se dívka začervenala a odvrátila pohled od jejího nahého, mokrého těla. "Klidně se dívej," prohodila a vylezla z vany.

"Přinesla jsem ti nějaké oblečení," zamumlala a zrudla.

"Za to tě Bůh jistě pochválí a tak dále a tak dále," odtušila Talie a přetáhla si přes sebe tenké šaty z modré látky.

"Pobožná moc nejsi," řekla dívka pevným hlasem a najednou se ji beze studu podívala do očí, "ale od čarodějky by se nic jiného čekat nedalo, hm?"

Talie si povzdechla. "Nenecháme to na jindy? Mám nové šaty."

"Moc vtipné," odtušila dívka a skoro vypadala, že se na ni vrhne, ale potom svěsila ramena a také si povzdechla. "Vážně tě chci zabít, ale když už jsem na tebe narazila, pomůžeš mi."

Talii zarazilo, jak kategoricky to řekla. Bylo ji sotva šestnáct let a oznamovala Grimorské čarodějnici, že ji pomůže. Nevěděla, jestli by měla být pobavená její odvahou, nebo vzteklá.

Dítě lovců, uvědomila si s pachutí v ústech. Byla v pokušení ji zlomit vaz a nechat ji mrtvou ve studené vaně, ale potom stejně jako ona svěsila ramena. Na tohle začínám být stará, pomyslela si Talie unaveně.