²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA¹⁹ Příšera tak jako my

Jakmile se dostala na břeh, začala prskat stejně jako Morfeus.

Svalila se do vlhkého písku a táhle zasténala, zatímco se vedle ní kelpie natáhla a začala ji očichávat ve snaze u ní najít nějaké jídlo.

"Tomu říkám příchod do Nového světa," poznamenal už vydýchaný Morfeus a olízl si srst na pacce, ale vzápětí sebou škubl a vyprskl slanost, která se mu zachytila na jazyku; vztekle zasyčel a pokusil se otřepat od vykrystalizované soli.

Talie se ušklíbla a posadila se. "Mám ji všude," zamumlala.

Morfeus se zasmál kočičím smíchem, který se nijak nelišil od zvuku, když dávil chlupy a pohodil ocasem. "Tady naší kamarádce jsem slíbil, že když tě vytáhne ven, dáš ji za to jídlo."

Kelpie zavrčela a strčila do ní nosem.

"Tebe taky nechat chvíli samotného," utrousila Talie jedovatě a otočila se k mladé kelpii, která div nepanáčkovala, jak se těšila na pamlsek. "Co čekáš, že teď udělám? Utrhnu si plátek ze stehna a dám jí ho?"

"Sluší ti to, když se rozčiluješ," poznamenal sladce a vysloužil si tím další Taliin kyselý pohled, který na něj vrhla.

"Co takhle kdyby snědla tebe?" odvětila s úšklebkem.

"Přemýšlela nad tím," uznal opatrně.

"Vždycky jsem říkala, že jsi k sežrání, ne?" řekla a široce se zazubila. "Teď máš šanci téhle své vlastnosti využít a upřímně naší malé kamarádce poděkovat."

Kelpie mezi nimi zmateně těkala pohledem. "Jídlo?"

Talie si odfrkla a odhrnula si mokré vlasy z tváře lesknoucí se solí. "Přežila jsem ztroskotání lodi. Nenechám se teď jako první čarodějka v historii sežrat kelpií hodinu poté, co jsem se dostala do Ameriky."

"Já jsem celý porostlý chlupy!" odsekl Morfeus. "Otrávil bych ji."

"Jako by ti na tom záleželo!" vyštěkla Talie a odtrhla si stužku z živůtku.

Dlouho se držela klasické barokní módy, kterou si oblíbila: krátké rukávy odhalující předloktí, široké výstřihy do oválu, co ji odhalovaly křehké klíční kosti a těsně zakrývaly pavučinovou jizvu po vyříznutém srdci.

Ovšem posledních deset let, po smrti Krále slunce, převzala francouzský styl rokoka, protože byl zcelku podobný toho předchozímu, akorát šaty byly lehčí, z příjemnějších látek pastelových barev s jemnými ozdobami květů, které vytvářely kontrast mezi její dívčí tváří a prohnilou povahou.

Byla čarodějnice, ale nesnášela, když to bylo vidět.

I když byla v kruhu čarodějnic ve svých dvě stě třiatřiceti letech už dospělá, vypadala stále jako sedmadvacetiletá (ve světle svíček i na dvacet tři) a ráda se tak oblékala.

Morfeus si dokázal představit, že ji na dně oceánu u břehů držela ta obrovská sukně tvarovaná do zvonce; ve středu byla rozstřižená a odhalovala spodní vrstvu, která měla barvu kočičího zlata. Vrchní sukně byla nařasená a měla slonovinovou barvu, protože Talie právě prožívala fascinaci čistotou.

Žlutá barva ji překvapivě slušila, když ji měla zapletenou jako tkanici v korzetu, který ji ne zcela cudně vyzdvihoval ňadra nad úzkým pasem.

Právě těch několik stužek si vytrhla a kouzlem látku zcelila dohromady v neviditelném švu, což byla s kuchařstvím další podivná vlastnost, která byla pro Talii bez srdce typická: naučila se šít oděvy.

"Tumáš," řekla a beze strachu se naklonila k ohromené kelpii.

Vypadala jako normální, desetiletá dívka, jak nahá klečela s vlhkou kůží pokrytou pískem s mokrými vlasy s chaluhami. Mezi ně ji Talie zapletla jasně žluté stužky, zatímco kelpie poslušně držela na místě a ani se ji nepokoušela kousnout jehličkovitými zuby do hrdla, které před ní odhalovala.

"Tak," vydechla Talie a odtáhla se, aby si ji mohla lépe prohlédnout. "Sluší ti to," řekla a popleskala ji po snědé kůži na rameni.

Kelpie si omámeně promnula stužku a přitáhla si ji k očím.

Talie mávla rukou, vytáhla ze spleti suchých chaluch mušli slávky a ledabylým pohybem prstů z ní vyčarovala zrcadlo v perleťovém rámu. "Na, podívej se. Ty šaty tu stejně už nebudou v módě," odvětila jednoduše.

Trpělivě zrcadlo držela ve vzduchu, než po něm podezřívavá kelpie sáhla a strhla ho k sobě: už něco takového viděla, když plavala po dně mezi troskami jiné zničené lodi, která se rozbila o útesy před několika lety, ale teď si to poprvé prohlížela.

"Odkdy jsi tak milá na příšery?" zeptal se Morfeus.

Talie letmo pokrčila rameny. "Taky jsem příšera. Stejně jako ty."

o hodinu později

Kelpie, kterou Morfeus s Talií překřtili na May, cosi vrčivě žvatlala, zatímco Talii držela za ruku a celá ověšená stužkami je vedla pobřežní cestou k nejbližší osadě kolonistů. Zřejmě ji nijak netrápilo, že ji nerozumí, ale Talii si překvapivě oblíbila.

"Co na to říct?" utrousila, když to Morfeus řekl nahlas.

Odvrátila se od něj a trochu přidala do kroku, takže ho nechala cupitat za sebou, kde měl dost času, aby si uvědomil, že to nebylo moc taktní poznamenat: co jiného pro ni byla tahle malá kelpie May než zrcadlo jejího bezejmenného syna?

Za ta léta, kdy s ní cestoval a byl jí společníkem, zjistil, že příkoří je u ní lepší přecházet beze slov a neomlouvat se jí, takže mlčel a jen poslušně čekal, až zpomalí.

May je přivedla na hřeben tyčící se nad mořem, který byl skromně porostlý trávou, kde se zastavily.

Morfeus je ztěžka na tlapkách se srstí ztěžklou solí dohnal a využil přestávky, kdy se Talie rozhlížela do krajiny, aby se posadil a nenápadně se vydýchal z prožité námahy – skoro to vypadalo, jako by se něco spiklo a rozhodlo se jim Nový svět ihned znechutit.

Talie se k němu beze slova sklonila a vzala ho do náruče. Vděčně se zahákl drápy o její zničené šaty a uvelebil se ji na hrudi. Dokonce se skoro ukolébal ke spánku, když pochodovala kupředu a prodírala se pastvinou.

Probral se až ve chvíli, kdy se otočila a naposledy se zadívala na drobnou siluetu kelpie May na hřebenu, co jim vesele zamávala a otočila se, aby seběhla dolů do moře a ukousla si pár soust z ostatních pasažérů Hvězdy.

Těžko se jí to může zazlívat, pomyslel si Morfeus ospale, zatímco znovu upadal do spánku. Nic jiného ve svém životě nepoznala a je to koneckonců jen příšera. Stejně jako my.