²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA¹² Všespalující oheň

Mezi prsty mu nad čelem z vlasů začaly vyrůstat černé, zakřivené rohy a runy na prsou mu začaly zářit, jak Starý bůh přebíral novou schránku.

Ani si nevšimla, že v pozadí se ohně rozhořely a začaly uhasínat a zvedat se v pravidelném rytmu tlukoucího srdce; začala hrát hudba (nebo hrála už předtím?) a nabírala na rychlosti, když bůh seskočil z oltáře a upřel na ni kozlí oči.

Snad vykřikla, když se otočila a začala utíkat, ale ihned zjistila, že nemá kam: shluk čarodějek s cizími výrazy se kolem ní sevřel a držel ji na mýtině nemetonu kolem oltáře ve středu.

Pokusila se prorazit jejich hradbu, ale jakmile se dostala mezi dvě těla, třetí ji zepředu zase natlačilo dozadu.

V jednu takovou chvíli klopýtla a dopadla zády na zem pokrytou jehličím a kostmi tak prudce, až si vyrazila dech. Snažila se dostat se na nohy, ale čarodějky se na ni sesypaly a udržely ji tvář přitisklou k zemi, zatímco z ní jako zvířata začaly strhávat plášť a šaty pod ním.

Scarlet zavzlykala, když ucítila, jak se látka drahých španělských šatů trhá a kostice praskají jako žebra. Nejdříve se pokoušela bránit a zmítat se, ale po chvíli to vzdala a jen odevzdaně ležela, zatímco z ní rvaly šaty.

Navzdory tomu, jak surově s nimi zacházely, jakmile někde byla obnažena kůže, nikdo se ji na tom místě už ani nedotkl, natož aby ji vytvořil modřiny, nebo škrábance. Zavřela oči, dokud ji nesvlékly úplně celou a ona neležela mezi špínou a kostmi naprosto nahá, kromě perlového náhrdelníku kolem krku.

Držela je pevně zavřené i když ji několik rukou vytáhlo na bosé nohy a postavilo ji vzpřímeně. Něčí hbité prsty ji začaly rozplétat složitý barokní účes, který měla celý pocuchaný – otevřela oči až když měla vlasy rozčesané v lesklém závoji na zádech.

Přímo před ní stál Rohatý bůh a pozoroval ji.

Čarodějky ustoupily a hudba pomalu ztichla, nebo se to Scarlet alespoň tak zdálo, když k ní bůh přistoupil a něžně ji prstem s drápem přejel po očním víčku a slze, která ji stekla po tváři.

Sjel drápem po rtech, přes bradu až k měkké části krku. Scarlet se zachvěla, když přiložil dráp k pulsující tepně, ale po krátkém zastavení přejel až k perlám, visícím na tenkém lanku.

Naklonil hlavu na stranu a pootevřel rty. Jedním plynulým pohybem přesekl lanko držící perly a ty se rozsypaly po její hrudi, přes ňadra a po nohou až na zem, kde zářily v tmavém podrostu jako hvězdy na tmavém nebi.

Scarlet zvedla oči nahoru a zadívala se na oblohu. Bůh ji s tichým zabručením stáhl bradu zase dolů a donutil ji se na něj podívat.

Mlčel a vpíjel se do jejích očí: po chvíli začala Scarlet cítit, jak uvnitř ní něco hoří, bylo to, jako by někdo zapálil oheň v její hrudi a ten pálil a ničil všechno, co v ní bylo, ale zároveň to hřálo a vzrušovalo.

"Kdo jsi?" zeptal se tiše vrčivým hlasem, aniž by pohnul rty.

Upřela na něj hořící pohled. "Já jsem Velká Matka, uctívaná vším, co bylo stvořeno a existovalo před jejich vědomím. Já jsem první ženská síla, bez hranic a nekonečná. Já jsem Talie."

Tentokrát to byla ona, kdo se hladově naklonil kupředu a sevřel jeho tvář mezi svými prsty. Matně si přes oheň uvnitř všimla, že i ona má na rukou drápy, ale nijak ji to nepřekvapilo, ani nerozrušilo.

Přisála se rty do těch jeho a přitiskla se svým tělem k jeho hrudi. Cítila v klíně horko a tlak, když si ji přitáhl k sobě a stáhl ji na zem; obmotala kolem jeho boků nohy a ruce si položila za hlavu. Vnikl do ní se zvířecím zavrčením, které připomínalo spíš vlka než kozla a zuby se ji zakousl do kůže na krku, když se začal pohybovat.

Prohnula se v zádech a zachvěla se; když zavřela oči, na zadní straně víček ji tančily obrazce tvořené z krve, ohně a kostí a uprostřed toho všeho nahá těla cupována na kusy kyprými ženami ověšenými vinnou révou.

Vykřikla a zaryla mu drápy do kůže na zádech, když vyvrcholil a naplnil ji horkým ohněm; mezi rty ji unikalo vrčení a jeho krev jí na rukou příjemně hřála. Zvedla ji do vzduchu a přes jeho rameno se zadívala na rubínovou krev, lesknoucí se v záři ohně.

Jako v transu si přitáhla prsty k ústům a olízla ji: chutnala jako slunce a jako víno s medem. Cítila, že v ní ta krev proudí, že se mísí s její vlastní a vniká ji do žil a do horka v jejím klíně, kam Rohatý bůh zasel nový život.

Chytila ho za roh rychle jako had a stáhla ho ze sebe vedle svého těla lesknoucího se potem na zem. Obkročmo se na něj posadila a pojala ho do sebe; pokusil se ji převrátit na záda a zaklínit ji pod své tělo, ale ona zasyčela a přitiskla ho na zem.

Naklonila se k němu a rty se mu otřela o bradu, jak to udělala Morgana Scarlet a zašeptala: "Teď jsi můj. Teď a navždy," dodala a jazykem mu přejela po rtech.

Vzhlédla. Oheň ji spaloval záda, stoupal z jejího klína po páteři.

Všechno kolem ní se zdálo být ostřejší a zároveň mlhavější – kolem strážných ohňů tančily tmavé stíny, proplétaly se mezi sebou a skákaly přes plameny. Čím déle se na ně dívala, tím více v nich viděla lidské rysy.

Shlédla na Rohatého boha pod svýma nohama: vlasy mu šedivěly, oči matněly a rohy puchřely, jak stárnul a její oheň narůstal.

Když měla dojem, že ji musí sežehnout uvnitř, vzepřela se jako klisna a vstala z něj. Nechala ho ležet na zemi a těžce dýchat, zatímco si lenivě přejela prsty po ostrých hrotech bradavek a přelétla pohledem kruh čarodějek. "Sestry," oslovila je tiše, "čas krmení."

Zůstala stát na místě, když se s rykem vrhly kupředu a sesypaly se na ležícího Starého boha: nevydal ani hlásku, když ho trhaly na kusy a chlemtaly z otevřených ran jeho sladkou krev.

Postoupila kupředu a postavila se tváří v tvář Morganě; ta ji v rukou nastavila kamennou misku s runami na jejímž dně se leskl škraloup krve. "Pij," vyzvala ji a přidržela ji misku u rtů, "potřebuješ sílu."

Nasála do sebe krev z obětovaného telete a nechala si krev téct po bradě a na prsa; líně se přes stromy podívala na obzor, kde se tmavé mraky pomalu trhaly a odhalovaly nový den.

Scarletina poslední myšlenka směřovala k tomu mladíkovi, který měl ve smrti opět svou dětskou tvář. Jeho stříbrný přívěšek ležel nedaleko jeho utržené hlavy; byl pokrytý krví, když ho sevřela v rukou.

Scarlet naposledy promluvila: Ten mladík byl Strážcem slova, než zemřela v dohasínajícím ohni.