²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA³⁴ Pekelné sesterstvo

předměstí Chicaga
13. srpen roku 1958

"Tohle je... nepřekonatelně ubohé."

Talie se prudce otočila na podpatku, s handrou v ruce. Před ní stála žena se tmavými vlasy a indiánskými rysy; zamračila se na ni, když přejela palcem po kuchyňském stole, jako by hledala prach, zvedla k ní oči.

"Teď jsi domácí puťka? Dcera Morgany le Fay? Zakladatelka Grimorských čarodějnic?"

"Ráda o sobě smýšlím spíš jako o ženě v domácnosti," odvětila Talie a pleskla utěrkou do umyvadla, "a co se týče tohole... jen zkouším možnosti," opáčila.

"Je z ní domácí puťka," přitakal Morfeus, který vyskočil na stůl.

Talie si z levé ruky sňala látkovou chňapku a prohlédla se. "Rozhodně nevypadám jako domácí puťka," namítla a oprášila si sukni. "Jen se oblékám módně, jak jsem zvyklá," zavrčela.

Copak mohla za to, že se v padesátých letech nosily pastelové sukně do A se spodničkou, střevíčky s oblou špičkou, barevné pásky, načechrané účesy s vlnami a podčesanými ofinami nad čelem a stužkami ve vlasech?

"Žiješ svůj americký sen?"

Talie nadzvedla obočí. "Prostě jsem nechtěla dál ubližovat, mám teď svou fázi... Proč ti to vlastně vykládám?! Jen tak si přijdeš do mého domu a –"

"Jsem Tasha Banesová," odvětila žena a nevzrušeně si založila ruce na prsou. "Čarodějka, jakou jsi..." znovu ji pohledem přejela od bot k ofině, "bývala i ty. Někdy hodně dávno, předpokládám."

"Moc vtipné," zabručela Talie a otočila se, když cinkla minutka. Znovu si nasadila chňapku, sklonila se k nové troubě a vytáhla před ohromenou a znechucenou Ravennou jablečný koláč. "Dáš si? Upekla jsem ho z otrávených jablek a kočičích chlupů."

Morfeus podrážděně zasyčel. "Neříkej to před hosty."

"Není to můj host," odsekla Talie a zahodila chňapku přes rameno. "Ne oficiálně. Návštěvy mám ráda včas a ohlášené."

"Děláš si legraci?"

Talie si povzdechla a přestala se točit kolem; odhrnula si vlasy z tváře a na okamžik se zamyslela, než protočila oči a opřela se o stůl.

"Samozřejmě, že ano. Rodina, co tu bydlí, si udělala... hm, neplánovanou dovolenou, řekněme. Strážci slova vymysleli takový pekelný přístroj, který se ladí na frekvenci příšer a můžou je vyhledávat."

"Proto si tu hraješ na americkou hospodyňku?" ujistila se Tasha a posadila se na vysokou židli; teď už klidněji sáhla po koláči a přičichla k němu.

"Chtějí mě mrtvou už víc jak deset let a to docela vášnivě," odvětila Talie s pokrčením ramen, "ne, že bych se divila, protože jsem s nimi tak trochu zapletla a nějak si vzali do hlavy, že můžu za smrt jednoho z nich. Ten koláč klidně můžeš sníst, koupila jsem ho v supermarketu a rozmrazila ho."

Tasha zatřásla hlavou a prsty s dlouhými nehty zabořila do těsta. "Chvíli jsem si vážně myslela, že to je pravda."

"To sakra má tak vypadat," zabručela podrážděně. "A co tady chceš?"

"Posílá mě Olivette," pronesla klidně a přimhouřila oči před Taliiným podrážděním odfrknutím. "Sabat se rozprášený, z těch posledních původních jsi naživu jen ty a Morgana le Fay, která je ďábel ví kde."

"Sabat je mrtvý," odtušila Talie. "Zas tolik toho nelituju."

"A Kruh taky," dodala Tasha nevzrušeně.

"Kdo by byl řekl, že udělat tajné shromáždění s těmi stejnými čarodějkami, které byly součástí rady Sabatu nebylo zrovna moudré?" přitakala Talie a pokrčila rameny. "Iniciativa mé matky? Jistě. Jako všechno, ne?"

"Kvůli tomu tu nejsem."

"Ne?" protáhla Talie a vytáhla ze skříně lahev. "Šnaps," vyslovila pečlivě. "Věřila bys, že jsou lidé schopni alkohol pojmenovat šnaps? Dáš si?"

Aniž by čekala na odpověď, odšroubovala víčko, zhluboka se napila a vzápětí ho nalila do dvou skleniček.

"Jsi tu, protože celé vedení Sabatu se zhroutilo a těch pár čarodějek, které jsou teď v Americe, jsou buď nezávislé, kořenářky, nebo pod záštitou Astaroth, té proklaté mrchy."

"Máš pravdu," uznala Tasha, přijala šnaps a trochu upila.

"Nemám zájem," řekla Talie a mávla lahví, až ji skoro rozlila po celé kuchyni, "ale budu si tuhle velice velevýznamnou a mizernou poctu pamatovat."

"Z čeho máš strach?"

Prudce odložila sklenici na stůl, až šnaps vyšplíchl na stůl, potřísnil ji ruku a sukni. Otočila k ní rudnoucí oči a tiše procedila mezi zuby: "Nemám strach a nemám ani zájem o vedení nějakých ubožaček, co ztratily krysaře. Ráda jsem tě viděla, Tasho, ale teď odtud okamžitě vypadni, nebo ti ukážu, jak moc velký strach dokážu mít."

S úšklebkem se zvedla a obrátila se ke dveřím. U nich se zastavila, jako by si na něco vzpomněla: "Ach," zpola se na ni otočila, "se Strážci slova si nebudeš muset dělat starosti," řekla a trochu zkřivila rty do úsměvu. "Abaddon je včera všechny zabila."