²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA²⁷ Rudá iba tulanga

ostrov Viti Levu, Fidži
přelom let 1915–1916

Velkou světovou válku prožili v klidu v deštných pralesech.

Morfeus ze začátku trochu prskal, ale po několika týdnech kočkování s Umbrou, zralou kočkodlačicí  se uklidnil a nechal se jí utahat.

Talie byla docela spokojená, i když se tím odřízla od politického a nadpřirozeného světa v Evropě a Americe, odkud řídce dostávala zprávy od Olivette, která se po smrti Lyry společně s několika dalšími ujala vlády nad Sabatem.

Ať už byla Morgana le Fay kdekoli, muselo ji to dohánět k zlosti, ale Talii to nijak zvlášť nezajímalo – každý den vystoupala horskou cestou z osady Navai, kde bydlela u domorodců nahoru až na náhorní planinu Nadrau Plateau dávno vyhaslé sopky jimi zvané Tomanivi.

Tam bydlela Larsa, zvaná ibu tulang. Paní kostí.

Zásadně mluvila jen tradičním jazykem ostrova, kterým na Talii spustila ihned, jak vstoupila do dveří.

Když zjistila, že ho Talie neovládá, trochu zvolnila, ale ani v nejmenším se nehodlala uchýlit k angličtině, kterou tu mluvila většina osadníků.

Talie nikdy neměla problém s jazyky – sama se plynně naučila francouzsky, španělsky a po letech v Asii i čínsky a hindsky, ovšem tenhle jazyk plný kliček a akcentu ji dal zabrat. Mrzutě zjistila, že se ho bude muset naučit po staru, takže celých pět měsíců chodila na horu a poslouchala ibu tulangu, jak ukazuje na rostliny, potraviny, předměty a říká ji jejich názvy.

Další čtyři měsíce trvalo, než se odvážila před ní promluvit. Pokusila se složit jednoduchou větu, ale nebyla za to nijak oceněna, jen se na ni chladným pohledem zadívala a vypeskovala ji za její přízvuk.

Po roce, kdy spolu dokázaly mluvit, iba tulanga spokojeně přikývla.

A tak začala Talii učit.

Největším překvapením pro ni bylo, že i když tohle byl jeden z největších ostrovů Fidži s největší populací, stále se tu v tichosti udržovaly staré zvyky.

K těm nejproslulejším patřil kanibalismus.

Když se na to iby tulangy ptala, jen suše odhrnula ret: "Jíme. Každý přece potřebuje jíst a my si z toho udělali rituál. Jíš ve vesnici mušle a hady, ale tvůj jazyk je zkažený a prohnilý, stejně jako tvoje jídlo musí být. Oni," kývla bradou směrem k vesnici, "taky potřebují jíst, ale nemají chutě jako ty. Z ryb judga se nerodí válečníci. Z masa ano. Potřebují maso."

Talie o sebe žádný strach neměla, protože byla ujištěna, že bílé maso jim nechutná, ale stejně se těmto obřadům vyhýbala, protože se považovala za velice lahodnou na pohled.

Ráno tam chodila společně s Larsou sbírat kosti.

Celá dychtivě čekala, až iba tulanga svolí a naučí ji své umění, ale ona s tím trpělivě vyčkávala, pečlivě omývala kosti lidí a zvířat, které posbírala a skládala je a zase je rozkládala pořád dokola.

o dva roky později

První obřad kebangkitan, znovuzrození, spatřila v roce 1918.

Od britských kolonistů zjistili, že Velká válka skončila a Evropa zase žije v míru a prosperitě; Talie ovšem obratem na to dostala vlastní dopis, který popisoval nové uspořádání Evropy s novými státy a režimem, stejně jako kruté podmínky míru.

"Tohle je jen začátek toho, co má přijít. Evropa je tikající bomba."

Talii, i když se o politiku nezajímala, tohle ji znepokojilo. I když byli odříznuti od civilizace, každý den přicházely zprávy o postupu, o bitvách a počtu zavražděných.

"V čele Sabatu teď stojí Olivette," poznamenal celkem zbytečně Morfeus, když sledoval, jak Talie znovu pročítá Nadianin telegram, "a nemusím ti snad připomínat, že k Grimorským čarodějkám nechová zrovna vřelé city."

"Na Olivette kašlu," odsekla Talie a poklepala si prstem na ret.

Nadia byla odbornice na kodexy a kódování a to natolik, že nemohla ani napsat nákupní list v normálních slovech: vyřešit prostý dopis o situaci v Evropě sebralo Talii trpělivost na rok dopředu.

"To není moudré," zavrněl Morfeus.

"Olivette nechová vřelé city k nikomu, kdo není připraven před ní pokleknout a začít ji lízat prach z bot," vyštěkla Talie a ve vzteku spálila dopis na uhel.

Se samozvanou královnou Sabatu se setkala krátce předtím, než s Morfeem utekla před válkou do Oceánie na druhou stranu světa a ta vzpomínka neustále pálila: sešly se v Paříži v kavárně a po pěti minutách konverzace ji horkou kávou politá Olivette ukončila tím, že vrazila Talii do hrudi nůž na máslo.

Stále si pamatovala, jak moc bolela smrtelná rána do chybějícího srdce, když se uzdravovala po napadení Strážci slova a tohle ji rozzuřilo do nepříčetnosti.

Vypochodovala ze stanu a stanula na útesu nad Viti Levu, ale ani výhled na širé moře a pláně stromů ji nemohl ukonejšit a tak se otočila k jeskyni, kde se obvykle zdržovala iba tulanga. Ani nevzhlédla od práce, když Talie rozhrnula závěs z provrtaných mušlí a korálků a vstoupila dovnitř horké jeskyně; vzduch jakoby se tetelil vyhaslým ohněm mrtvé sopky a sál její pot z čela a zad.

Iba tulanga právě pečlivě rovnala rozestavěné zvíře. "Je čas," řekla náhle a narovnala se v sedě.

Talie se zmateně zarazila: vlastně ji sem přišla říct, že odchází do Států, možná se zastávkou přes Paříž, ale teď tu iba tulanga seděla v tureckém podřepu, s rukama položenýma na kolenou dlaněmi vzhůru a rty se jemně usmívala.

"Je čas?" zopakovala nechápavě a iba tulanga pomalu přikývla.

"Čas obnovy a znovuzrození," vysvětlila po chvíli a s očima vyvrácenýma upadla do mrtvého transu; jen rty se ji pohybovaly v neslyšném zpěvu.

Nerozhodná Talie se posadila vedle ní a upřela pohled na kosti. Před ní ležel rozložený pták s tmavým zobákem a křídly položenými naznak; všechny duté kostičky do jedné, i ty nejmenší, byly pečlivě narovnány do kloubů na hlíně v uspořádaném kruhu.

Až teď, když se začaly chvět, se Talií rozmohlo nadšení.

Na seanci iby tulangy čekaly čarodějky z celého světa celé roky, mnohdy marně – Talie byla první učednicí za posledních tři sta let, kterou přijala a nechala ji čerpat z moudrosti Fidži a jeho krás.

Překvapeně sebou trhla, když ji pevně chytila za ruku.

Její dlaň byla horká jako oheň a bílé oči bez zorniček se na ni upíraly jako pohled mrtvoly; tma kolem ní se začala rozpíjet a šednout a barevnout najednou a hlava ji třeštila v tlukotu srdce.

Ale já nemám srdce, pomyslela si, než svět zčernal.