²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA⁵⁰ Jeden dřevěný kříž

poblíž Sioux Falls
1. listopadu 2007

Vzduch byl dusný a těžký, stále byl plný těžkého pachu síry; sama Země se chvěla sotva znatelným otřesem, který ji roztrhl včera v noci, když ti nesnesitelní Winchesterovi otevřeli jednu z bran Pekel a vypustili na Zem ďábel ví kolik démonů.

Několik z nich dokonce Talie potkala cestou sem: měla alespoň podivný dojem, že ji v dodávce předjela smečka sedmi podivných lidí, kteří mohli být dost oškliví puberťáci z místní univerzity, nebo staří démoni.

"Moc toho teda nemáš," prohodila Talie tiše a špičkou boty kopla do jednoduchého kříže s vyrytým pentagramem v křížení.

Stlučená dvě prkna, ubohá a ošlehaná větrem se trochu nahnula do strany v uvolněné hlíně; pod palčivým letním sluncem Jižní Dakoty byla hlína navršená nad rakví všechna suchá jako prsť, že v ní nemohli přežít ani červi.

Což bylo jistě dobře – i když pět měsíců nebyla zas tak dlouhá doba, Talie mohla jen doufat, že se ven nevyplazí nějaká kůží pokrytá kostra s uhnilými rysy.

S povzdechem si vyhrnula rukávy halenky a začala po hrstích odhrabávat suchou hlínu; zachytávala se jí za nehty a špinila jí pěstěné ruce, ale se zaťatými zuby a proceďovanými nadávkami se posouvala dál.

Až se konečně po čtyřech stopách dostala na měkké dřevo jednoduché, narychlo stlučené rakve, nebo spíše krabice s víkem a několika hřebíky.

Všechno kolem ztichlo, dokonce i suchá tráva v okolí ani nezašustila, když se Talie opatrně naklonila nad rakev a zaposlouchala se – nic; zevnitř rakve se ozývalo absolutní, mrtvé ticho, které páchlo smrtí.

Talie se na okamžik vyděsila, že se její malé sestřičce nepodařilo využít příležitosti otevřených bran a zůstala v Pekle napospas zbytku démonů, kterým se také nepodařilo utéct, když ticho rozetnulo tiché klepání.

Úlevou se pousmála a pronikavým lusknutím dřevo kouzlem rozdrtila, až se kolem ní prohnaly shnilé kusy dřeva.

Elisa zakašlala do oblaku prachu, suché hlíny a třísek a zasténala, když ji do očí uhodilo prudké sluneční světlo.;Talie se pohnula na stranu a vrhla na její tvář tmavý stín: Elisa na ni zamžourala slepenýma očima a znovu zasténala.

"Co se sakra stalo?" zamumlala slabě a přejela si rukou po vlasech, co se jí leskly v záři poledního slunce.

"Zemřela jsi," odtušila Talie prostě, "a teď jsi naživu."

S výdechem se znovu položila na záda do rakve a zavřela oči; rty se ji pohybovaly, jako by něco říkala, nebo se možná modlila; chvíli v tomhle stavu přetrvala, než pootevřela oči a pomalu se vytáhla do polosedu.

"Dobře," zašeptala a promnula si spánky jako by se snažila zbavit migrény, "dobře, s tím se dá žít. Myslím..."

"Asi bys měla vstát," prohodila Talie a naklonila se nad mělkou hrobovou jámu, aby ji nabídla ruku; Elisa prudce přikývla a stiskla její dlaň; zvedla k ní oči a náhle se zarazila a zůstat sedět s ústy komicky pootevřenými. "Do háje!"

"To teda," přitakala a vytáhla její mrtvou váhu na nohy.

"Tetička Talie!" vyhrkla Elisa najednou a užasle si ji prohlížela; náhle se však zarazila a trochu ustoupila, až skoro zase spadla do svého hrobu. "Jak dlouho..." vydechla a cukla hlavou, až se ji vlasy rozprostřely po ramenou.

Talie si nejistě odkašlala a otřela si špinavé ruce do košile. "Mám tu whiskey," navrhla a pohodila hlavou směrem ke starému autu.

O HODINU POZDĚJI

Když už měla Elisa Day ve tváři živoucí barvu, Talie se rozhodla jí po troškách zásobit vším, co se za tu dobu na Zemi stalo; skoro jako by nevnímala: byla očima nepřítomná a po troškách upíjela zteplalou whiskey.

"Jsem ráda, že jsou ti pitomci v pohodě," zamumlala.

Talie se trochu kysele ušklíbla. "Jak se to vezme," prohodila; upila whiskey a raději se rozhodla změnit téma: "Původně jsem tě teď chtěla naverbovat do mého sabatu, ale vzhledem k tvým aktuálním zájmům ti nebudu bránit."

"Aktuálním zájmům," zopakovala Elisa hořce. "Myslíš tím tu tikající bombu, co mám v hrudi? Cítím se jako nevyléčitelně nemocná."

Pokrčila rameny. "Technicky vzato je to pravda," odvětila a zamžourala do slunce, které se začínalo klanět k západu. "Smlouva s démonem není žádná sranda, to doufám víš," řekla tónem, jaký považovala za výchovný.

"Ty teda umíš povzbudit," povzdechla si Elisa sklesle.

Obrátila oči k jasně modrému nebi a Talie v jejích očích zahlédla podivný stesk; ten ale ihned zmizel a ona se znovu křivě usmála, když sklouzla z kapoty auta. "Určitě si to auto můžu vzít?" zeptala se opatrně.

Když ji Talie opět ujistila, že určitě ano, nastoupila dovnitř, otočila klíčkem v zapalování a láskyplně pohladila volant. "Chybí mi můj Dodge," vysvětlila.

"Hele," vyhrkla Talie a položila ruce na otevřený rám okénka, aby ji udržela na místě a ona jí neujela ještě předtím, než řekne to, co jí chtěla říct; když se na ni ale Elisa vyčkávavě otočila, znejistěla, "no, prostě... víš, že mi kdykoliv můžeš zavolat, že jo?"

"No jasně," přitakala. "Jsi přece má velká ségra."

S těmito slovy vyjela kupředu, zmizela na prašné cestě směrem do Nebrasky a nechala Talii stát u svého vykopaného hrobu.