²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA²⁰ Nový svět, nový život

osada Massachusetts
až do srpna roku 1724

Loudali se po východním pobřeží na území Massachusetts, kde se nakonec po roce zabydleli, protože Talie propadla nostalgickým vzpomínkám na Dorothy Bradfordovou z Mayflower, která zemřela ještě než stačila stanout na půdě Nového světa.

Rázně odmítla myšlenku, že to nebyla nešťastná náhoda, ale zoufalá sebevražda, když se vrhla z paluby do ledových vln i s nenarozeným dítětem.

Hlavně proto, že by jinak musela přimout svůj podíl viny za to, že ji v té umousané hospodě strašila krutou zimou a tím, že se osadníci za takových nocí požírají mezi sebou.

Byla to nehoda. Jistě, že byla. Musela být.

Ovšem cítila trochu provinile při pomyšlení na Williama Bradforda, ze kterého si v Anglii tak utahovala a který se nakonec stal pamětníkem Otců poutníků a guvernérem Nového Plymouthu.

Krev Dorothy zemřela s jejich synem Johnem, který se nakonec do Ameriky dostal později a zemřel bezdětný.

Shluk jejich hrobů, společně s Williamovou další manželkou a snachou byl zapadlý za menším kostelem v Novém Plymouthu, neopečovávaný a zarostlý býlím.

Jejímu nově nabytému svědomí ulevilo, když jejich náhrobky očistila a nechala je zarůst věčnými bílými růžemi, které v dalších desetiletích vzbuzovaly spoustu klepů a historek, co si lidé povídali večer při kouření tabáku.

New Plymouth, Massachusetts
jedenáctý červenec v roce 1736

Brzy ji však opět začal volat vítr, jak to nazývala.

Morfeus lenivěl a spokojeně se živil na krysách a zbytcích, které mu nechávali lidé za dveřmi; byl zvyklý si chodit sem a tam a skoro si oba zařídili svůj vlastní, na sobě nezávislý život, když se jednoho dne vrátil z lovu a překvapeně se zarazil ve dveřích.

Zvykl si na to, že Talie byla pro osadníky Elisabeth Mayová, jediná přeživší z lodě Hvězda, která vyplula ze Skotska; obyčejná žena, vdova po Williamovi Mayovi.

Držela své čarodějnictví na uzdě, protože i když se před téměř padesáti lety představitelé Salemu veřejně omluvili za zavraždění devatenácti lidí, lidé si to pořád pamatovali a věšeli před dveře snítka ďáblových tkaniček.

"Co se děje?" vyhrkl a vyskočil na stůl.

Talie sotva zvedla oči od skládání prostých bavlněných šatů, které tu nosila především proto, že léta tu byla horká a vlhká. "Mám toho dost," odvětila prostě skrze pevně stisknuté rty.

Morfeus si obtočil ocas kolem pacek a zadíval se na otlučený kufr, který sehnala bůhví kde a do kterého balila štůčky oblečení, svou Knihu stínů, kterou si začala psát po nakažení morem v Itálii před sto lety a materiál na čarodějné sáčky. "Proč?"

Zvedla k němu oči a mrskla suknicí do zavazadla. "Proč? Ty se mě ptáš proč? Podívej se na mě!" vyzvala ho vztekle.

Šedivou suknici šatů měla dole zablácenou, za nehty měla špínu od toho, jak mlela obilí a točila na kruhu keramické nádoby. Tmavé vlasy měla zplihlé a bez lesku zastrkané pod bílým čepcem a kolem pasu měla zástěru.

"Vypadám jak cuchta! Jako nějaká zatracená vesnická děvečka! Vydávám se tu za Elisabeth Mayovou, ale já se jí stávám!"

Zlostně vylovila z kapsáře dopis a mrštila jím o podlahu.

"Strážci slov," začala nuceně klidným hlasem, který se ji nepopiratelně třásl vzteky, "zabili Helenu. Pamatuješ si ji? Helenu Carterovou, Grimorskou čarodějku. Mučili ji a nakonec ji utopili v Temži a já tu melu obilí!"

Byla pravda, že by v ní sotva poznal tu ženu, která si vyřízla srdce na Luciferův oltář a založila tak spolek, který Strážci slov vytrvale vyvražďovali.

"Brzy budu poslední z nich," zamumlala a svěsila ramena dolů. "Chtěla jsem jen zabít svou matku za to, že mi vzala syna, ale nedokázala jsem ani to. Jen jsem se nechala zavřít do Bastily a abych se odtamtud dostala, prodala jsem se. Jako děvka! Jako obyčejná děvka!

Ale nejen to! Když už jsem se konečně dostala ven, místo toho, abych našla svého syna, hledala jsem po celé Evropě čarodějky, které jsem dvacet let přesvědčovala, aby se také staly jeho děvkami."

"Talie," začal Morfeus znepokojeně; děsila ho, protože ji takhle zničenou nikdy neviděl.

Umlčela ho zvednutou rukou. "Tohle jsem teď já! Luciferova děvka a," kopla do dopisu na zemi, "brzy budu jeho poslední živá děvka."

"Talie," vyhrkl Morfeus se seskočil ze stolu, "udělala jsi to, cos mohla, tak se za to přestaň obviňovat. Ten jsi tady a jen to je důležité. Chceš něco udělat? Tak to udělej. Odejděme odtud, můžeme cestovat, vydat se za indiánskými kmeny, jak jsi chtěla."

Nepřítomně přikývla a popotáhla. "Máš pravdu," přisvědčila slabě a sesbírala zbytky dopisu, které zahodila do krbu, "půjdeme pryč."

A tak se ještě ten den nenápadně vytratili z osady.

Cestovali přes neobydlené území; jen Talie, Morfeus a starý osel, kterého v dobré náladě posílené indiánskou pálenkou pojmenovala Vergilius.

Byl neskutečně líný a pomalý, ale Talie si ho překvapivě rychle oblíbila, což mělo co do činění s její náhle útlocitnou povahou a při jedné z jeho zastávek v indiánském kmeni mu darovala nesmrtelnost.

Naštěstí pro Morfea nezískal dar řeči, takže za osamělých nocí v pustině mohl poslouchat jen praskání ohně a svůj vlastní hlas, nebo Talii, jak tiše z polospánku zpívala ukolébavky, zatímco mu prsty česala hebkou srst.

Takové večery měl nejraději.

Z jedné strany ho zahříval oheň, z té druhé ležela Talie a tiskla si ho na hruď jako dítě; Vergillius spal po jejím boku a cukal ušima sem a tam, jak naslouchal vzdálenému zpěvu.

Jejich idyla trvala několik let, kdy se z Taliiné Knihy stínů stal i bestiář, do kterého si po nocích pečlivě zaznamenávala monstra Nového světa, o kterých nikdy předtím neslyšela a mimoděk se tak připodobňovala k Strážcům slova.

Největším zážitkem s monstry byl jednoznačně wendigo.

Přežili jen díky včasnému varování Vergillia, kterého Morfeus už delší dobu podezříval, že s nesmrtelností získal i znaky inteligence větší, než na jaký má osel nárok.

Talie je od toho netvora ochránila ohnivým kruhem a nakonec ji po celonočním kroužení kolem jejich tábora naštval natolik, že spálila téměř celou pustinu suché trávy od hor k horám, jen aby ho usmažila na popel.

Tváří v tvář jejímu bezbřehému vzteku se Morfeus radoval, protože to po dlouhých letech byla znovu Talie, kterou znal.

V tu chvíli, obklopený smrtí a ohněm, byl doopravdy šťastný.