²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA⁴² Benjamin P. Duncan

Hamilton, Minnesota
4. červenec roku 2003

"Pořád ve městě, agente Smithi?"

Dean se odvrátil od lemu sukně světlovlasé zdravotní sestřičky a otočil se na druhou stranu, kde se o stěnu opírala Talie s táckem léků v rukou a přezíravým úsměvem na rtech.

"Ano," přitakal a vstal ze židle; odkašlal si a urovnal si kravatu. "Probíhá vyšetřování," řekl, když stále mlčela a dál se tajuplně uculovala; otřel si ruce do kalhot a znervózněl. "Velice důkladné vyšetřování," dodal.

Talie nadzvedla obočí a uculila se; odrazila se od stěny a přišla k němu blíž, zatímco houpala boky sem a tam. "Jsem taky... vyšetřována?"

Pomalu roztáhl rty do úšklebku. "Mohla byste být."

O DVĚ HODINY POZDĚJI

Morfeus si olízl chlupy mezi prsty a protáhl si záda. "Tohle byl plán?"

Zhluboka se nadechla a ospale se pousmála. "Součást plánu," zamumlala a zavrtala se do teplé pokrývky; nahá záda ji zahřívala Deanova horká hruď, což bylo příjemné, ale zároveň ji dýchal do vlasů, což už tak uvolňující nebylo.

"Hodláš ho umilovat k smrti?" nadhodil.

"Na tak chlípnýho kocoura jsi docela jízlivej," poukázala Talie a pootevřela oči, aby se na něj mohla podívat. "Co ta kočka minulý týden?"

"Součást plánu," odsekl Morfeus.

Talie se zašklebila. "Kdyby se kocouři mohli červenat, teď by z tebe byla jedna velká rudá koule," poukázala a nadzvedla hlavu, aby se mohla pokochat pohledem na nervózního Morfea.

"Sklapni," zavrčel a seskočil na podlahu; dal si záležet, aby se tváři dostatečně uraženě, když si pečlivě olizoval tlapky.

Teatrálně si povzdechla a nenápadně se vykroutila zpod Deanovy paže, kterou přes ni majetnicky přehodil; vždycky na noc otevírala okno, aby cítila měsíc a ten ji teď zalechtal na holé kůži lýtek a břicha.

Přetáhla si přes ramena župan a s hraným zíváním prošla do kuchyně, kde se nad miskou uraženě skláněl Morfeus.

"Nic nemáme," řekl, sotva Talie otevřela prázdnou ledničku.

Chvíli mrzutě zírala na místo, kde měla připravenou velice chutnou hromadu shnilého masa z nedaleké rybí restaurace, než práskla dveřmi s naloženými lahvemi mléka a chvíli si pohrávala s myšlenkou, jak by Morfeus skutečně vypadal jako rudá chlupatá koule.

Po těch letech soužití vycítil její myšlenky a s mňouknutím zmizel z kuchyně dřív, než stačila svůj nápad zrealizovat.

DALŠÍHO DNE RÁNO

Probudil se do tlumeně vyřvávajících tónů Not Going Away. Poslepu zašmátral po studené polovině postele, kde si ještě před pár hodinami pamatoval útlé tělo zdravotní sestřičky Abigail a nahmatal mobil na nočním stolku.

Rozlepil oči zaslepené únavou a spánkem a se zazíváním přijal hovor jen proto, aby se mohl zaposlouchat do úsečných instrukcí svého otce: "Nechci vědět, kde jsi celou noc byl místo toho, abys něco zjistil o historii té nemocnice v archivu, ale teď sem koukej dorazit."

Chvíli zmateně naslouchal pípání ukončeného telefonátu.

"Potřebuješ někam svést?" zavolala Abigail z koupelny a strčila do ložnice hlavu se zrudlými tvářemi a provazci mokrých vlasů. "Jedu do práce."