²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA⁴⁰ Worst mother forever

Drze se usmívala, zatímco si Morgana všimla, že se rozvaluje v jejím oblíbeném křesle a v rukou svírá skleničku s jejím punčem ze zkažených vajíček se skořicí, muškátovým oříškem, vlčím omějem a krví.

Přímo před jejíma očima se napila a slastně si olízla rty.

"Neřekla jsi, že máme tetu," ozvala se uraženě Elisa ze země, když zvedla oči od nové knihy, do které upírala pohled.

"Suprovou tetu," přitakal Josh hlasitě a zvedl papírové letadlo, aby ho Morganě ukázal. "Podívej, mami, Talie mi ukázala, jak mám složit ten větroň," poznamenal hrdě a celý se zapýřil, když ho Talie poklepala po hlavě.

"A já netušila, že mám tak suprové..." odmlčela se a se zubatým úsměvem k Morganě zvedla oči, "příbuzné," dokončila.

"Co tady děláš?" procedila Morgana, když našla hlas.

"Hank ti to neřekl?" vyhrkla Talie naoko překvapeně. Usmála se a znovu upila likéru. "Pozval mě, abych se svou suprovou rodinou povečeřela. Není to od něj moc hezké?"

Morgana přimhouřila oči. "Neuvěřitelně."

"Moc se mi líbí vaše vánoční výzdoba," poukázala Talie ve chvíli ticha, do kterého znělo jen srocování nádobí v kuchyni, kde Hank prostíral ke stolu. Upřela oči do otevřených dveří a pohodlněji se rozvalila do křesla. "Musíš mi povyprávět, kde jste se vy dva poznali!"

Hank vystrčil hlavu z kuchyně a široce se usmál. "Je to vlastně dost legrační historka," začal, než po něm Morgana šlehla pohledem.

"Už je hotový krocan? Mám hrozný hlad."

"To já taky," zašeptala Talie a zvela skleničku k přípitku.

"Elspeth," začala Morgana, aniž by odtrhla pohled od drzé Talie, "co kdybyste s Joshuou šli do kuchyně pomoct tátovi s prostíráním?"

Její hlas byl jako bič, stejný, jak si ho Talie pamatovala, takže ji nepřekvapilo, když se její roztomilí sourozenci zvedli z koberce a s neochotnými výrazy se přesunuli do kuchyně a vyklidili tak prostor.

Nevzrušeně se na svou matku zadívala. "Ani nevíš, jak dlouho jsem si představovala tenhle okamžik," hluboce se nadechla a slastně zavřela oči, "cítím tu rodinnou pohodu? Usadila ses a stala se z tebe maminka dvou špuntů? To je roztomilé."

"Co tady chceš, Talie?" zavrčela Morgana a stiskla ruce v pěst.

"Vidět svou rodinu, samozřejmě," odtušila klidně a křivě se usmála. "Cítím to z ní," řekla a kývla bradou směrem ke kuchyni, "chceš si vychovat svůj vlastní sabat? K tomu jsou potřeba alespoň tři a já nemám zájem být v čemkoliv s tebou a svou malou sestřičkou. Nebo má snad větší nadání než jsem měla já?"

"Nejsem tak mladá jako kdysi," uznala Morgana a trochu svěsila ramena; přešla přes pokoj a nalila si koňak, "takže ani moje dcera nemůže být tak silná, jako jsi byla ty."

"To má být pochvala?" opáčila Talie. "Promiň, ale za svého života jsem jich od tebe moc neslyšela, takže si tím nemůžu být jistá."

Trhla rameny. "Přišla sis stěžovat na své dětství?"

"Řekni mi," zavrčela Talie a poslední poznámku ignorovala, "jak se někdo jako ty dal dohromady s lovcem příšer a udělal si s ním dvě děti? Rozkošné a krvežíznivé příšerky? Donutila jsi ho s tomu, nebo je to jen blázen?"

"Zachránila jsem mu život," přiznala Morgana.

Talie chvíli mlčela. "Takže ten blázen jsi tu vlastně jen ty."

"Hodně věcí se změnilo."

"To jsem si všimla," odsekla Talie nabroušeně.

Morgana pokračovala, jako by ji nepřerušila, což měla ostatně ve zvyku: "Neviděly jsme se jak dlouho? Tři sta šedesát let," odpověděla si sama ihned a znovu si dolila, aniž by na sobě dala znát nějaké rozrušení. "To je dost dlouho. Ty ses změnila a já taky. Nemyslíš si, že by každý měl dostat svou druhou šanci?"

"Druhou šanci na co?" vyštěkla Talie a postavila se se sklenkou v ruce. "Být lepší matkou?" opáčila posměšně a zatřásla hlavou. "Tomu sama nevěříš. Naposledy jsem tě viděla před tři sta šedesáti lety, kdy jsi mi sebrala mého syna!"

Morgana se na ni klidně zadívala. "Ano," přitakala a napila se. Chvíli likér převalovala v ústech, než polkla. "Málo muškátového oříšku," rozhodla po chvíli.

"Seru na tvůj muškátový oříšek," zavrčela Talie a mrštila sklenkou na koberec. "Zabila jsi mého syna!"

"Opravdu?" protáhla pohrdavě. "Jsi si tím jistá?"

Než se Talie stihla ohradit, nebo ze své matky vytřást rozumější odpověď, do obývacího pokoje strčil hlavu Hank. "Večeře je hotová," řekl a ostražitě si je přeměřil pohledy. "Děje se něco?"

Morgana se sladce usmála. "Vůbec nic," ujistila ho a obrátila se k Talii. "Neslyšela jsi? Večeře je hotová, takže pokud se tu chceš zdržet na jídlo, běž si umýt ruce a potom k nám můžeš přijít ke stolu. Hank dělá báječný jablečný koláč!"

Talie v duchu zuřila, ale poslechla.

Než se dostali k Hankově báječnému jablečnému koláči, musela přetrpět modlitbu, které se rozmarně účastnila i Morgana, krájení pečeného krocana velkého jako menší prase s nádivkou a brusinkovou omáčkou, šunkové závitky a roastbeef.

Většinu chodů vynechala a jen si přezíravě měřila Morganu, která jedla společně s nimi, protože i když se to zdálo nepravděpodobné, na rozdíl od ní stále měla srdce.

"Zdržíš se tu, teto?" zeptal se Josh nad dýňovým koláčem.

Talii ta otázka překvapila, tak ze zvyku loupla očima po matce, která si ji nevšímala a porcovala porci pro zrzavou Elisu. Obrátila k němu oči a její neexistující srdce se zastavilo. Jsi si tím jistá? zeptala se ji Morgana v její hlavě. Jsi si tím jistá?

Upíral na ni bezelstné modré oči a do tváře mu padaly světlé vlasy, které si neustále odhrnoval pohybem hlavy. Měl jeho nos a ostře vykrojené rty, ale tvar očí a brada byly stejné jako měla Morgana.

Mrkla a na zlomek vteřiny byla opět na té mýtině uprostřed nemetonu a před ní stál ten znetvořený Strážce slova s těma svýma nevinnýma očima a hnědými vlasy, které mu padaly do očí.

I když pořád seděla u prostřené tabule ve Virginii, cítila pach pálícího se masa, svou vášeň a laolin z jeho srsti.

Není to můj bratr, pomyslela si netečně. Je to můj syn.