²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA³⁷ Best hunter forever

Lawrence, Kansas
31. říjen roku 1973

"Nenávidím Halloween," zabručela Mary a zaškaredila se, když kolem nich přeběhl hlouček dětí v kostýmech. "Kdyby jen tušili, že všechny ty stvůry jsou skutečné, už by je to tolik nebavilo."

"Já vím," zvolala Talie. "Vy lovci máte Halloween každý den."

Mary protočila oči v sloup a otočila se po jejím hlase; když ji viděla, nelíčeně se zhrozila. "Co to máš sakra na sobě?"

Talie se spokojeně usmála a upravila si klobouk. "Dobrý, ne?"

"Jsi čarodějnice."

"To ti trvalo tak dlouho, nežs na to přišla," zamumlala Talie a rozvířila si své černé šaty; sahaly ji sotva do třetiny stehen, ale to asi nebyl důvod, proč měla Mary na tváři tak znechucený výraz. "Ještě máš čas, aby sis sehnala kostým."

"Ne, díky," odtušila Mary a zamračila se. "Jsi čarodějnice," zopakovala a dodala dřív, než ji stihla Talie přerušit, "a převlékla ses za čarodějnici."

"Mám ráda tradici, ty hnidopichu," zavrčela podrážděně. "Vy lovci dokážete všem zkazit náladu! Jste takoví suchaři!"

"Proč nemůžeme jít do kina?" opáčila Mary. "Nebo do baru?"

"Jeden by tě podezříval, že nemáš ráda svou práci," odvětila Talie sladce a opřela se bokem o sloupek jejich domu.

Maryin drahý otec ji nenáviděl a vždycky, když s ní někam odcházela, vystrkoval tu svou holou hlavu mezi záclonami a vztekle na ni přivíral oči; byl jen krůček od toho, aby na ni mířil puškou, nebo ji hrozil zaťatou pěstí.

Pousmála se a zamávala na něj, když se záclona pohnula.

"Přestaň ho dráždit," napomenula ji Mary a zazubila se. "Chtěl tě stáhnout z kůže, když se dozvěděl, že po tobě pálí můj bratr."

"Zakázaná láska mezi lovcem a monstrem," povzdechla si Talie a zasmála se, jak ji Mary strčila z verandy a postrčila ji na ulici. "To je jako z románu," zazpívala a vzala ji kolem ramen.

"Fakt vtipný," odtušila Mary.

"Minulý Halloween jsem s tebou šla do baru," připomněla Talie, "ale tentokrát," zvedla ruku s kyblíčkem ve tvaru dýně, "jdeš se mnou koledovat."

Mary si utrápeně povzdechla, ale přikývla.

o půl hodiny později

"KOLEDU, NEBO VÁM NĚCO PROVEDU!" křikla Talie a laškovně na varovnou Mary zamrkala. "A toaletní papír na domě to nebude," dodala tišeji směrem k ní.

"Pořád jsi v podmínce," zabručela Mary a znovu zabušila na dveře.

Talie netrpělivě poskakovala na jednom místě, až se ji špičatý klobouk nebezpečně nakláněl na hlavě a chřastila dýňovou hlavou s několika sladkostmi, ale když se bušení rozeznělo po celém domě a utichlo, zastavila se a naslouchala.

"Tohle se mi nelíbí," zamumlala Mary a rozhlédla se po ulici. "Myslíš, že se jen letos mohli na Halloween vykašlat? Ne, že bych se jim divila."

"Maj výzdobu," protáhla Talie zamračeně. "Chci. Svý. Sladkosti!"

Mary se sklonila k zámku a vytáhla z kalhot malý paklíč. "Jen to zkontrolujeme," ujistila se nahlas.

"Jasně, namlouvej si to," utřela ji Talie a lusknutím prstů dveře odemkla. "Často si říkám, jak skvělý lovec bych byla. Možná jsem se za něj měla převléknout, nebyla by to švanda?" Protáhla se kolem zamračené Mary a beze strachu vstoupila dovnitř a hlasitě nasála pach temného a tichého domu. "Vidím krev," oznámila hlubokým hlasem.

"Přestaň si hrát na jasnovidku!" okřikla ji Mary tiše.

Talie protočila oči v sloup. "Myslím to vážně," řekla normálním hlasem a píchla prstem směrem k podlaze, "vidím krev."

Mary si dřepla a špičkou prstu se tmavé skvrny dotkla. "Čerstvá."

"Jak jinak," zabručela Talie, když Mary zvedla oči od podlahy a zbystřila jako vlk, který zachytil pach zraněné kořisti; vytáhla se na nohy a ostražitě postupovala po schodech nahoru do patra, kam kapky krve vedly jako krvavá cestička Jeníčka a Mařenky.

Byla už na půli cesty za ní, když zvenku zaslechla motor nějakého starého a pěkně ošuntělého auta, které nemohlo patřit nikomu jinému, než největšímu zkrachovalci v Lawrence.

Povzdechla si, když na chodníku spatřila Johna Winchestera.

Vystupoval ze starého Buicku, který si jako nový koupil jeho otec v padesátých letech a teď držel pohromadě jen silou vůle a neustálou investicí času, kterou do něj John jako automechanik vkládal.

Nedokázala Mary vysvětlit, proč ji tenhle mladý voják tak příšerně leze na nervy, i když by se to jistě pokusila pochopit.

Ale jak by mohla?

Její John byl úplnou kopií Johna, kterého Talie poznala v Pearl Harboru. Dokonce mu i jeho mladší bratr Henry dal stejné jméno, jako by věděl, že tím bude mučit čarodějku, která ho zabila.

Ovšem tenhle John byl tak normální, až se do něj Mary zamilovala.

Nejspíš by si to rozmyslela, kdyby věděla, že za sebou má dlouhou a krvavou historii Strážců slova, ale po dvaceti letech a Abaddonině důkladné práci je všichni měli za legendy, mýtus, loveckou pohádku.

Možná to bylo špatné, ale Talii to vyhovovalo: bylo snažší předstírat, že nikdy neexistovali. O co snažší by bylo, kdyby neexistoval ani on, pomyslela si nerudně.

Sledovala ho, jak po krátkém zaváhání začal postupovat k domu, kde byly a s myšlenkou, že to nebude naposledy, kdy tohohle bude litovat, vyšla na terasu, aby toho zamilovaného pitomce zachránila před svým vlastním osudem.