²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA³⁶ Páchnoucí bažiny

o několik hodin později

"Nenechala jsem tě naživu kvůli možná," zavrčela Mary.

Talie protočila oči v sloup a celkem zdařile protáhla obličej, aby dala najevo, jak znechucená jejím chováním je. Teatrálně si k sobě přitáhla složku s nekvalitními fotografiemi a zamžourala na ně. "Téměř jistě," odtušila nakonec.

Mary zaúpěla. "Potřebuju to vědět jistě!"

"Tak to jsi měla unést nějakého lepšího lovce, než jsi ty, ne čarodějku!" vyštěkla Talie podrážděně.

Chvíli na sebe nasupeně zíraly, než si Mary založila ruce na prsa a našpulila rty, jak přemýšlela. "Dobře," řekla po chvíli. Talii se trochu ulevilo a už přemýšlela nad tím, jak si zajde do baru na bloody mary, když tahle Mary dodala: "Půjdeš se mnou."

A všechny její plány na příjemný večer ztroskotaly.

toho dne v noci

Pohlednice, které byly k dostání za padesát centů v turistických stáncích a na bezínových pumpách zobrazovaly Kansas jako rovnou krajinu plnou pšenice, šťastných krav a lidí ve slaměných kloboucích. Popřípadě šťastných krav ve slaměných kloboucích.

Slunečnicový stát plný slunce, smíchu a sóji. Ha, ha, ha.

Ovšem Talie za posledních dvacet let neměla nikdy tak blízko k pláči jako teď, když se prodírala houštím nedaleko Willkenovic farmy a následovala Maryinu štíhlou siluetu.

Zdálo se, jako by se lovkyně vznášela nad zemí, proplétala se mezi stromy jako laňka, postupovala po zvířecích stezkách a i ve tmě, ve které nemohla vidět dál než na krok, se jistě vyhýbala suchým větvičkám a listí.

Zatímco Talii se stavěl do cesty celý les.

Byla si jistá, že někde stále existují staří bohové (tedy ti, které lovci ještě nezavraždili) a naprosto ji nenávidí.

Každá pichlavá šňůra ostružiní se ji zachytávala o kůži a kousala ji do každého palce odhalené pokožky; veškerý hmyz nasazoval život, aby se ji zapletl do vlasů a pobodal ji, nebo se nechal spolknout... a vzduch!

Ten hnusný, dusný vzduch! Mary ji zatáhla do jediné bažiny v celém prokletém Kansasu, což byla další věc, o které byla Talie přesvědčená.

"Chodíme tu už celé hodiny!" vyhrkla Mary.

"Právě jsem to chtěla říct," zabručela Talie kousavě a otřásla se odporem, když se holou paží dotkla vrásčitého kmene stromu, který se celý zachvěl a naklonil se k ní. "Ještě pět minut a najde si mě."

Poznala ihned, že je marné lovci typu Mary Campbellová vysvětlovat, že i příšery mají přirozené nepřátele a že ne všechny příšery musí lovit lovci a nasazovat životy nevinných čarodějek.

Nebo jakýchkoli čarodějek.

"Nebo prostě teď loví jinde. Jaká smůla..."

Mary se po ní podrážděně ohlédla. "Nesmysl," vyštěkla a rozhlédla se kolem tmavé bažiny, jako by čekala, že zahlédne neonový poutač s nápisem:

OBJETÍ ZDARMA, VOLEJTE MOATAS
značka: Jsem TAK osamělý!

Zoufalá z toho všeho byla Talie: nebyla si jistá, jestli moatas může použít svou moc i na čarodějku; respektive jestli je ona stále natolik člověk, aby ji mohl nějak vážněji ohrozit a Mary... no, kdyby se rozhodla utopit v bažině, byla by to opravdu nešťastná událost.

"Vskutku příšerné, strážníku! Prostě upadla a nemohla vstát. Cože? Ano, jistě, ten kámen si k nohám přivázala sama a sama se uškrtila. Já se opravdu snažila pomoct!"

Talie si ten rozhovor přehrála v duchu a už veseleji přemýšlela o tom, co si oblékne na její pohřeb, když si je moatas skutečně našel.

Mary přidušeně vykřikla a zvedla zbraň.

Ne, že by ji to tváří proti ohromnému, sedmistopovému tělu pokrytému tvrdými jedovatými šupinami a plazí hlavou k něčemu bylo.

Talie zadržela dech, když se na ni otočil a přejel po ní neosobníma, černýma plazíma očima, ale vzápětí se pomalu otočil k Mary: vystrčil rozviklaný jazyk a ochutnal vzduch – pach strachu, hrůzy a znechucení se hýbal mezi nimi jako parfém.

Pro něj to bylo jako pára zvedajícící se z horkého masa. Rychle jako had se posunul kupředu; Mary se pohnula, jako by ho chtěla střelit, ale vzápětí trhla hlavou dozadu a celá se zachvěla, když na ni zaútočil.

Já ti to říkala, ty hlupačko! chtěla Talie vykřiknout.

Stačilo se jen otočit a utíkat, nechat tu její tělo, aby ho našli po pár dnech perfektně zachovalé se zjevnými stopami po sebevraždě jako ty civilisty a dva lovce před ní, ale něco ji drželo na místě.

Neviděla před sebou šestnáctiletou Mary, ale už dospělého Johna Winchestera s jednou nohou a druhou umělou, jak leží na mramorové podlaze v kaluži své sametově rudé krve a rty z posledních sil modeluje její jméno. Talie...

Co jiného celé ty roky dělala, když neutíkala? Kdo rozhodl o tom, že se Talie bude věčně přimíchávat do sporů mezi lovci a nadpřirozenem? Neměla by stát spíš na straně příšer?

Se zavrčením zabalila prsty v pěst a nechala si na dlani vykvést rudý květ ohně; zvedla ho do vzduchu a když se po ní moats podrážděně otočil, vrhla na něj ohnivou kouli: syčivě zaječel a stáhl se dozadu.

"Tohohle budu litovat," zamumlala a vyčarovala další oheň.

Ovšem podcenila jeho reflexy a dřív, než si to stihla uvědomit, švihl ocasem a podkosil ji nohy: spadla na záda tak prudce, až si vyrazila dech a oheň ji v dlani zhasl. Před očima jí však začaly tančit hvězdičky a ptáčci.

Nestvůra ji položila tlapu s drápy na hruď a začal ji tlačit hlouběji do bažiny; Talie zamrkala a pokusila se vyvolat další oheň, ale jen zablikal a zhasl.

Pěkně mizerný konec, pomyslela si. V bažině?! Páni.

Najednou tlak zmizel; otevřela oči a zmateně zamžourala před sebe: viděla mihotající se světlo a dlouhé plavé vlasy tančící sem a tam.

"JAK TO MÁM ZABÍT?" zavřeštěla Mary a vyhnula se jeho tlapě.

"Hm," zabručela Talie a položila se na záda. "Co takhle ho poprosit, aby umřel?" nadhodila slabě, ale Mary ji neslyšela, jinak by to jistě udělala. Místo toho se neustále oháněla s baterkou a nožem, bodala a sekala do jeho diamatově plazí pokožky.

Talii někde v hlubinách mozku napadlo, že by mohla něco udělat, jinak si to vyřídí s ní, až skončí s Mary.

Přemýšlivě zvedla ruku k očím a luskla prsty.

Vzduch v bažině se vzňal a začal se šířit jako požár; Mary zaječela úlekem a rychle couvla před kvílícím moatasem, který se snažil mlátit kolem sebe ve snaze se uhasit. Trvalo několik nekonečných minut, než konečně ztichl a klesl do tmavých vod bažiny.

"Vzpomněla jsem si," zašeptala Talie s úsměvem, usínající vyčerpáním, "co to v bažinách tak smrdí," dodala tišeji a omdlela.