²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

EPILOG

Jackville, Wyoming
1. listopad, rok 2008

"Zaplatím ti všechno, co vypiješ, pokud se toho té ďábelské mašiny na karaoke už nedotkneš," řekla a bez vyzvání si k němu přisedla.

Dean na ni zamžoural opilýma očima. "Co tady děláš?"

Talie letmo pokrčila rameny a odhrnula si z tváře pramínek tmavých vlasů. "Hledala jsem tě. Ne, že by to bylo nějak těžké: nejbližší bar od hřbitova Samuela Colta kde mají otevřeno do rána?" odvětila a mávla na barmana. "Dám si to, co on, pokud mi to ovšem nevypálí díru do žaludku."

Mladík k ní přistrčil sklenku se slovy: "Za to vám neručím."

Ušklíbla se a zvedla baňatou sklenici s jantarovou tekutinou k přípitku; Dean na ni upíral tvrdé oči a vypil svou porci, aniž by na ni čekal. "Nechci tě tu," řekl překvapivě klidně.

"Co na to říct?" odtušila Talie a přičichla k tomu: zaštípalo ji v nose, ale přesto to do sebe otočila a žaludek se ji převrátil na ruby, ale udržela to v sobě a s třesknutím položila sklenku na dřevěný bar. "To je odporný."

"Ale účinný," dodal Dean a poručil si ještě jednu.

Barman se na něj opatrně zadíval, ale moudře se rozhodl muži se strništěm na tváři a očima zabijáka mlčky nalít než čelit následkům odmítnutí.

"Jaká je pravděpodobnost, že se to podaří?" zeptal se najednou mrtvým hlasem s pohledem upřeným před sebe.

Talie mlčela a pohrávala si s polorozpuštěnými kostkami ledu na dně své skleničky: Deanovi už tam ani žádný led barman nedával. "Malá," uznala a střetla se s jeho očima, "ale je tu."

Přikývl a natáhl se po dalším drinku. "Nevím, co mám dělat," přiznal tiše a zatřásl hlavou s očima rychle mžikajícíma; Talie si zděšeně uvědomila, že pláče. Pevně stiskl rty a zabořil tvář do dlaní: "Elisa je pryč a... já– já prostě nevím."

"Máš Sama," odvětila Talie pomalu, "a taky apokalypsu."

Dean se na okamžik zarazil a potom se začal tiše, škytavě smát. "Máš pravdu," uznal mezi hořkým smíchem.

"Občas je to na houby," uznala s pokrčením ramen, když Dean ztichl a znovu upadl v trudomyslné mlčení se sklenkou whiskey v ruce.

Nebyla jsem u smrti svého syna. Ta myšlenka přišla náhle a jako by odnikud, až se jí skoro zadusila.

Stála se stínech, když Elise Day kopali hrob a potom ji spouštěli dolů ve skleněné rakvi; ale co víc – viděla i povědomou štíhlou a vysokou siluetu s korunou tmavých vlasů, jak stojí jako socha nedaleko a s rukama založenýma na prsou sleduje pohřeb své dcery.

Jsem ještě horší matka než Morgana le Fay, která tam byla a dívala se, jak pohřívají její dceru zaživa. To rozhodně nebyla povzbudivá myšlenka.

"Ona to zvládne," slyšela se říkat, obrátila oči na Deana – ztělesněné porážky – a rázněji přikývla, aby o tom přesvědčila i sama sebe. "Miluje tě. Jestli je něco silnějšího než Peklo plné démonů, je to láska. Kčertu, je to Elisa Day! Ta by si našla cestu i z toho nejhlubšího konce Tartaru. Není nic, co by ji od tebe dokázalo odtrhnout."

Dean přikývl, ale nezdál se být přesvědčený víc, než když sem přišel a objednal si první sklenku; vytáhl z kapsy několik zmačkaných bankovek a s letmým pokývnutím hlavy sklouzl ze židličky.

Talie ho sledovala, jak se propletl mezi několika dalšími hosty a zmizel v tmavém obdelníku tmy; otočila se na barmana a mávla prázdnou sklenkou.

"Víte co? Dám si ještě jednu."

pokračování: 3 | you are victim of THE NIGHT [ff spn]