²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA⁰⁹ Loď do Nového světa

přístav Plymouth, Anglie
třetího září léta Páně 1620

Dorothy Bradfordová se narodila v cambridgském Wisbechu; v šestnácti letech si v Holandsku vzala britského velrybáře Williama Bradforda a o rok později, po potratu jejího prvního dítěte, se stala čarodějkou.

Scarlet ji poznala sotva několik dní před plánovaným odplutím na nový kontinent v krčmě U Slepého kapitána.

Nijak ji nerozrušovalo spuštění nové obchodní galeony na vodu před pěti lety, kdy už cestovala se svou matkou po Evropě, ale seděla v hospůdce, která měla okna natočena přímo na vycíděný trup a jasně bílé plachty, které se třepotaly sem a tam.

A pokud se nechtěla dívat na tmavý a páchnoucí interiér Slepého kapitána, musela vyhlížet ven zamaštěnými skly a dívat se na vstupenku do Dorothina nového života.

"Prý to tam není nic moc," slyšela se říkat a otočila se k ní.

Dívka měla kudrnaté tmavé vlasy, co Scarlet připomínaly Adrianu (možná proto pro ni měla více shovívavosti, než by měla mít) a trčely ji zpod bílého čepce jako želva zpod krunýře; okrouhlé rty neustále špulila a pohledem neuhýbala.

Dorothy právě nořila trochu špičatý nos do korbelu plného žluté pěny; s třísknutím položila vyprázdněnou číši na stůl a otřela si ústa do rukávu.

"Proč myslíš?" vyhrkla a vykulila tmavé oči. "Připlujeme už k založené kolonii, prý tam má každý práci a dostává zaplaceno ve zlatých nugetech!"

Scarlet ji už skoro řekla o tom, co si Indiáni, původní obyvatelé Ameriky, myslí o lidech s bílou kůží a zvláště o těch, kteří praktikují jinou než jejich přírodní magii, ale byla hrubě přerušena jejím manželem.

"DOROTHY!" zaječel přes krčmu a vyrazil k nim.

William byl šlachovitý a tvrdý jako nasolené maso ryb v sudech.  Když ho Scarlet pozorovala, jak se lokty odstrkuje od lidí vyšších než je on sám, se svou krysí tváří a mastnými vybledlými vlasy, nechápala, co na něm Dorothy vlastně vidí: ovšem zdálo se, že ho upřímně miluje.

Ostatně na tak mladou dívku byla Dorothy plná kontrastů: po traumatu ze smrti dítěte nalezla útěchu ve slovech Astaroth, která poslední tři století fušovala do čarodějnictví.

Sabat se na jednu stranu rozrostl, na tu druhou došlo ke střetu zájmů – rozené čarodějky začaly být raritou a nabývaly více namyšlenosti, když byly obklopeny méně schopnými čarodějkami, kterým propůjčoval moc démon.

Výměnou za lidskou duši, samozřejmě.

Dorothy byla první taková čarodějka, se kterou Scarlet mluvila a bylo to opravdu zvláštní: když ji sem Morgana poslala, naivně se zeptala: "Neměli by si lidé duše vážit, když ji mají?"

Její matka se na ni přezíravě usmála. "Jistě, že ano. Ale člověk si nikdy nemůže vážit ničeho, co má."

To byl nepochybně i případ Williama Bradforda.

"Odcházíme," zavrčel a popadl svou manželku slabou rukou za nadloktí, které sotva sevřel do prstů.

Dívka se poslušně zvedla, ale jen proto, aby se mu vytrhla a zase se prudce posadila. "Sedni si, Bille, a odhoď ty svoje oslí uši. Zaplatím ti pivo," řekla a mávla přes plnou hospodu na hostinského, který krátce přikývl.

William očima neustále těkal sem a tam, což Scarlet rozčilovalo: na její tváři se zastavil jen na okamžik, než zase uhnul pohledem a zadíval se na strop, dveře a Dorothy.

Ovšem ani na vlastní manželku se nedokázal dívat dlouho.

Scarlet mu na jednu stranu nemohla mít za zlé, že se v jejich přítomnosti cítí nesvůj – i přes všechno, co na něm bylo, byl zarytým věřícím, který se kvůli svobodě svého Boha, kterému byl ukradený, odstěhoval do Nizozemí a teď se vrátil do rodné Anglie jen proto, aby o několik dní později odplul na druhý konec světa.

To se dalo pochopit. Ale na tom, že jejich náboženský fanastismus byl sdílený, nechápala Scarlet vůbec nic. Dorothy prodala duši jednomu z největších démonů z Pekla, ale stále se modlila a věřila v milosrdného Boha.

Astaroth ji v tom samozřejmě podporovala, protože ji to přišlo nanejvýš zábavné a dokonce tu naivní ubožačku nechala věřit, že ji to k něčemu pomůže a uchrání ji to od věčných muk.

Očistec, který čekal na Scarlet, zněl mnohem lépe.

Dorothy ho stáhla na volnou židli mezi ně a přistrčila mu Scarletin netknutý korbel s vyčpělým pivem. "Napij se, Bille, a buď trochu chlap!"

William zrudl a sklopil oči, ale vzdorovitě se piva ani nedotkl, ale to už se zase odvrátila a zadívala se na Scarlet, aniž by si jeho tiché vzpoury všímala.

"Cos myslela tím, že to nezní tak dobře?" drkla loktem do svého manžela. "Scarlet říká, že Nový svět není tak dobrý, jak to zní," zopakovala směrem k němu, ale než stihl něco odpovědět, zase se na ni otočila.

"Slyšela jsem pár zvěstí od námořníka z Objevu," odvětila.

Ve skutečnosti byla u toho, když Morgana mluvila skrze astrální projekci s Pocahontas, dcerou algonkinského náčelníka Powhatana, která byla blíže nakloněna k "bělochům z Východu". Od ní zjistily, že kolonisté jsou téměř na pokraji vyhynutí.

Touhle informací přestala mít Morgana o Nový svět jakýkoli zájem. Naproti tomu Scarlet lákala představa neobydleného kontinentu a učení s indiánskými čarodějkami – na rozdíl od Evropy byly svými lidmi uznávané a nemusely se skrývat jako ony.

"První zimu přežila jen hrstka lidí," řekla Scarlet, když na ni Dorothy stále upírala zvědavý pohled. "Postavili tábor uprostřed bažiny, takže umírají na jed komárů, nebo z jedovaté vody, kterou neumí vyčistit."

Nedodala, že by ona sama dokázala většinu problémů vyřešit.

"Neměli dostatenčnou víru v našeho Pána," řekl William neobvykle tvrdě, "neboť hříchy nehodných jsou trestány a dobré skutky a víra dávají lásku boží," dodal a pokřižoval se; jeho žena ho nadšeně napodobila, jako pes, který běhá za svým pánem.

"Bůh jim měl dát čistou vodu a léky," zamumlala Scarlet s úšklebkem, "z lásky boží se nenají, ani je nezahřeje na chladných nocí."

"Bůh nás zkouší," zavrčel William a přimhouřil oči.

"Bohu je ukradené, že se jeho dítka navzájem požírají," odsekla a koutkem oka zahlédla Dorothy, jak zděšeně zalapala po dechu. Scarlet se na ni otočila: "Tohle v Bibli nepíšou, co? Co budeš dělat, až tvoje dítě zemře a ty budeš mít hlad?"

"Dorothy," pronesl William kamenně, "odcházíme."

Síla jeho hlasu a přesvědčení Scarlet překvapily, stejně jako jeho ženu, která byla stále zděšená z toho, co čarodějka řekla, takže se nechala zvednout ze židle a bez jediného slova odtáhnout pryč z hospody.

Když odcházela, ruku si tiskla na vystouplý pahorek břicha.