²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA³¹ Pokoj osmnáct B

Pearl Harbor na Havaji
17. prosinec roku 1941

Následujících několik dní se jí dařilo Winchesterovi vyhýbat.

Vždycky se mezi zástěnou ujistila, že spí morfiovým spánkem, než k němu proklouzla jako stín a v rychlosti sesbírala nádobí, změřila mu teplotu, nebo nechala nakapat léky.

O osm dní později její štěstí skončilo.

"Morganová!" vyštěkl doktor Goldstein a popadl ji za paži; chvíli za ním klopýtala chodbou obrácená zády, než se jí podařilo vyklouznout z jeho stisku a otočit se, aby viděla, kam vlastně jde. "Stěhujeme pacienty na blok B."

"Co já s tím?" opáčila Talie. "Právě jsem –"

"– chtěla odstěhovat Johna Winchestera do bloku B."

"Tohle jsem určitě nechtěla udělat," zamumlala podrážděně, ale to už ji Golstein předběhl a se svými dlouhými kroky s rukama založenýma za zády zmizel za ohybem chodby a nechal ji stát s čepcem na křivo a vzteky zkřivenými rty. "SAKRA!"

Letmý pohled mezi závěsy ji nenechal na pochybách, že je Winchester ji vědomí a zarputile upírá pohled na strop.

Povzdechla si a s odfrknutím vystoupila zpoza závěsů.

John na ni okamžitě upřel pohled a podezřívavě přimhouřil oči: brala za pozitivní, že se na ni nepokusil vylít svěcenou vodu, ani zpod polštáře nevytáhl několik stop dlouhý železný řetěz, na kterém by ji chtěl oběsit, tak se odvážila k němu přistoupit.

"Přesouváme pacienty do jiného křídla," řekla tónem, jako by mu odpovídala na otázku a stáhla z něj pokrývku.

Rána, nebo spíš pahýl, který zbyl po amputované noze vypadal hrozně, ale Winchester už neměl horečku a žádná Smrtka se k němu po Taliiném výstupu už neodvážila, aby sklidila jeho duši.

Winchester mlčel, i když ji zkoumavě pozoroval.

Kopnutím odjistila kovovou západku u postele a se skřípotem ji začala i s bezbranným Winchesterem sunout dopředu.

Před dvěma týdny by to dělala mnohem radostněji, protože by to bylo naposledy, kdy by viděl denní světlo, ale když už proti sobě poštvala všechny Smrtky v záhrobí, hodilo se tu mít alespoň těch zbývajících pět šestin Strážce slov.

Přesto si neodpustila vzteklou poznámku, když se dostala přes halu do sterilnější nemocnice a začala postel posouvat do převýšení: "Proč jsi tak zatraceně těžkej?"

"Promiň," odsekl, "měl jsem si nechat uříznout i tu druhou nohu."

Talie se slabě ušklíbla. "Už nemáš žádnou 'druhou nohu', máš jen tu první," opravila ho ledabyle a s heknutím přejela s kovovou konstrukcí postele na rovinu. Kolečka na prostest zapraštěla, ale Talie si toho nevšímala a už volněji kráčela vpřed.

Doktor Goldstein ji ve své typické trudovitosti neřekl, kam by toho pitomce měla dát, takže jen tak projížděla kolem pokojů, než zahlédla pohyb.

"MORGANOVÁ!" zavrčel a stiskl druhou stranu postele.

Talie přimhouřila oči a představila si, jakž by se v té jeho židovské tváři objevil výraz, kdyby mu přejela nohu. "Ano, pane doktore?"

"Řekl jsem blok B," procedil, "pokoj osmnáct."

"Neřekl," odvětila prostě.

"Řekl," opáčil a zaskřípal dlouhými zuby.

Talii tahle hra začala bavit a nechtěla ji kazit, když si ji doktor Goldstein očividně také užíval, tak řekla: "Ne, neřekl."

Kdyby je v tu chvíli nedělila sedmi stopová délka postele, jistě by ji těmi svými dlouhými prsty sevřel krk a škrtil by ji tak dlouho, než by z ní vymačkal život. Osobně zastávala názor, že by nikdo se vzhledem nemocného krkavce neměl dělat lékaře.

Hlavně, když trpí záchvaty vzteku a vraždenými sklony.

"Blok B, pokoj osmnáct," zopakoval důrazně a s přimhouřenýma očima prošel kolem nich na druhou stranu chodby; neopoměl přitom Winchesterovi zdvořile pokynout.

"Takže to jemu mám poděkovat za záchranu svýho života?"

Talie shlédla na bledého Winchestra, který zřejmě při pohledu na doktora Krkavce trochu oživl a nabral zdravě rudou barvu vzteku. "Asi jo," opáčila a začala ho sunout zase kupředu, aby zaplašila podivný pocit z toho, že konverzuje s Johnem Winchesterem.

"Možná bych mu mohl přejet nohy invalidním vozíkem," pokračoval nevraživě, "nebo ho přetáhnout holí, co myslíš?"

"Myslím, že jsi ubožák," odsekla Talie a prudce rozrazila dveře do pokoje. "Ne proto, že jsi přišel o nohu a že jsi mrzák," kopnutím zajistila postel, "nebo proto, že se tě doktoři jako Krkavec snažili zachránit víc než nějakýho joudu z Texasu," prudce odhrnula deku a vystavila jeho rudý pahýl v obvazech vzduchu, "ale proto, že si myslíš, že bez nohy nejsi nic."

Probodla ho pohledem, po kterém pusu, kterou na protest otevřel, zase rychle sklapl a s prásknutím dveří ho nechala samotného s jeho sebelítostí.

Pearl Harbor na Havaji
24. prosinec roku 1941

S výdechem se zahalila do modravého kouře.

V předvečer Štědrého dne mnozí vojáci dostali volno a hořkosladce oslavovali Vánoce se zvláštním přídělem cigaret a levného šnapsu páchnoucím po motorovém oleji a tropickém ovoci.

"MORGANOVÁ!"

Zavřela oči a vyšlukovala několik dalších doušků, než k ní stihl dorazit doktor Goldstein, který se rozhodl mstít všem za svůj židovský původ: stačilo, aby se Talie ledabyle zmínila, že volno na Vánoce nepotřebuje a vzala službu za jednu sestru, Krkavec ji nedal pokoj a pronásledoval ji po všech čertech.

Jako by ona jediná mohla o Vánocích pracovat, i když ve službě byly i další sestry s kyselými výrazy a novými punčochami.

Ukázal na ni kostnatým prstem a Talie si povzdechla; s lítostí zahodila odpornou cigaretu. "Běžte za desátníkem Winchesterem," nakázal, ale náhle zjemnil skoro do útlocitného tónu. "Donuťte ho sníst jeho večeři, jinak budete rok umývat záchody!"

To by byl jistě velice delikátní úkol, ale Talie by přece jen raději Winchesterovi tu bramborovou kaši do krku nacpala jako huse.

Stačil ji jediný pohled na "desátníka Winchestera", který si tuto pozici držel více méně už jen ze zdvořilosti, protože teď už jen "býválý desátník, současný mrzák, co už nikdy nesedne do válečného letounu" a poznala, že to nakonec bude muset udělat.

Velkodušná porce brambor a krocana ležela netknutá.

Talie se posadila na kraj postele, už ze zvyku do prázdného místa jeho levé nohy: upřel na to místo oči a trochu sebou cukl, jako by očekával, že by tam měla být – vytrvale se ho držela iluze fantomové končetiny.

"Měla jsi pravdu," řekl ochraptěle po několika dlouhých minutách ticha, kdy Talie upírala pohled na maso a Winchester se díval z okna; teď se na něj neochotně zadívala. "S tou nohou," dodal pro jistotu, "bez ní nejsem nic."

"Jsi John zatracenej Winchester," opáčila. "Co bys chtěl víc?"

"Chtěl bych zpátky svou nohu," zamumlal, "svou kariéru letce a mír pro svou rodinu. CHTĚL BYCH NEBÝT ZASRANEJ MRZÁK!" křikl a pleskl rukou do stehna.

Talie letmo pokrčila rameny. "Ale nemáš to. Jsi mrzák a jsi na týhle mizerný základně jeden z dvaceti lidí, který dostali k jídlu krocana. Tak ho koukej sníst a přestaň se chovat jako mizerná princezna," odvětila klidně a přidržela mu před nosem vidličku, na kterou nabodla kus masa. "Takže za maminku..."

"To myslíš vážně?" opáčil nevěřícně, ale když mu Talie vytrvale kroužila soustem na vidličce před tváří, se zakoulením očí ústa poslušně otevřel.