²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA¹⁶ Oběť na oltář Lucifera

katedrála svatého Pavla, Londýn
noc na druhé září léta Páně r. 1666

Mezi podvečerním shonem na ulicích nevytvářela skupina jeptišek s pokorně složenýma rukama a skloněnými hlavami nijak velký rozruch.

Téměř rok hýzdila tvář Londýna morová rána, která zahubila čtvrtinu všech obyvatel, takže se ten, kdo zbyl, neobtěžoval s tím, aby zdržoval průvod ctihodných sester na jejich pouti do Ludgate Hill v centru města.

I když na ně několik občanů podezřívavě zíralo, jeptišky plynule prošly brankou ke gotické katedrále svatého Pavla, kde se měl nad ránem rozhořet oheň, který v dalších třech dnech zničí polovinu Londýna.

Před sto pěti lety nejvyšší věž zasáhl blesk, který zničil většinu katedrály. Vedení města se už celé roky dohadovalo o plánované přestavbě, ale ve vzácné shodě protestantů a katolíků se tomu bránilo, protože katedrála byla zřícena z Božího hněvu.

Těžko říci, co by tomu řekl papež Alexandr VII., sedící ve svém křesle ve Vatikáně, kdyby věděl, že právě do božího svatostánku mířil shluk čarodějek.

A pokud si o tom něco myslel sám Bůh, nikomu to neřekl.

Žádná z oněch jeptišek netušila, kolik jich sem má vlastně přijít, ani na co vlastně čekají; všechny si mezi sebou tiše špitaly a vrhaly pohledy kupředu směrem k apsidě, kde před oltářem stála Talie s rukama založenýma na prsou.

Oči měla upřené na jeptišku, jedinou opravdovou, ukřižovanou na soše svatého Pavla, patrona Londýna, který v jedné ruce svíral meč a v té druhé otevřenou knihu.

Dívka byla zaháknutá rukama o jeho ramena a bosé nohy ji volně visely dolů; sice nebyla přibitá na kříž, ale na dlaních a nártech měla krvavá stigmata; hruď se ji se stříbrným křížkem na prsou slabě zvedala a z pootevřených rtů ji kapala krev, ale očima koulela sem a tam, ztuhlá v poloze, v jaké ji Talie držela.

"Jsme tady," zašeptala směrem k dívce, ale ta jen tiše zaúpěla. "Jsme tady," zopakovala Talie hlasitěji a nohy jeptišky se zachvěly, jako by se do ni pustil mráz. "Jsme tady a čekáme na tebe, Lucifere!"

Světlo svíček se zamihotalo a všechny čarodějky v katedrále jako na povel zmlkly, jakmile ucítily přítomnost něčeho starého a mocného, co se vznášelo v okolí a blížilo se to.

Vrata katedrály se prudce otevřela, jako by dovnitř něco vtrhlo.

Některé čarodějky poplašeně vykřikly a ustoupily z uličky mezi lavicemi, aby té neviditelné síle ustoupily, ale Talie stála na místě s kamennou tváří a dál se dívala kupředu.

Dívka bezhlesně vykřikla a prohnula se v zádech. Po krátké chvíli všechno ztichlo, její tělo zmrtvělo a svíčky zase plápolaly rovným plamenem; jakmile se čarodějky vzpamatovaly z prvnotního šoku, začaly zase mumlat.

Talie sňala její tělo ze sochy a položila ji na záda na desku ambonu, za kterým stál kazatel při čtení Božího slova při obřadech.

Celý tento rituál, který připravovala dvacet let, nesl Luciferův humor: samotné datum bylo vybráno na rok, který končil číslovkou 666, která mu byla přisuzována jako posvátné číslo a k tomu se vázaly všechny pečlivě vybrané detaily.

Opuštěná katedrála zničená Božím hněvem; čarodějky převlečené za jeptišky; černé svíčky a hostina z krve a shnilého masa jako náhrada vína a hostie; obrácený kříž.

Jen hledání Luciferovy schránky podle jeho výběru zabralo Talii skoro dva roky – María Novaková byla dvacetiletá panna, zcela oddána Bohu; jejím smyslem života bylo pomáhat sirotkům a chudým a to ne z prospěchářství, ale ze skutečné dobroty srdce.

Její čistotu, tělesnou i duchovní, by ji andělé mohli závidět.

Ale dlouho takhle čistá nebude, pomyslela si Talie malátně. Až do sebe přijme ďábla, poskvrní ji to jako cejch.

Nést v sobě stín archanděla by nezvládl každý člověk, ale na hodinu by to dokázala většina lidí. Ovšem Lucifer ve své zlomyslné rozmazlenosti trval na tom, že tento den vejde do dějin a musí být stejně slavnostní jako obětování Božího syna.

"Lucifere," oslovila ji pevným hlasem.

Dívka se chrčivě nadechla a rty se ji zachvěly. "Jaký krásný pocit," zašeptala a zkroutila rty do úsměvu. "Silná schránka," poznamenala a zkusmo zahýbala prsty. "Za jiných okolností by mi mohla sloužit i dlouhodobě," řekla a přivřela oči, "kdybych ovšem nebyl v Kleci, že? Když už mi chcete sloužit, možná byste mě mohly zkusit osvobodit," navrhl zkusmo.

Čarodějky si za Taliinými zády vyměnily nervózní pohledy.

"Chceš, abychom ti sloužily," odvětila Talie suše. "Toužíš po tom."

Lucifer v dívčím těle se tiše zasmál a zadíval se na ni. "Kdybys mě chtěla osvobodit, našla bys cestu. Stejně jako jsi ji našla ven z Bastily. Statečná, krásná a chytrá. Mohli bychom si rozumět."

"Ani ve snu," odtušila a vytáhla ze záňadří dlouhou zbraň a zkusmo ji sevřela v rukou; získala ji před několika lety od námořníka pracujícího pro Východoindickou společnost jako dárek od přítelkyně z dalekého Japonska.

Byla to vskutku královská čepel. Takovou využíval jen kmen Gurkhů ze severských oblastí Indie především proto, že její zahnuté ostří dokázalo nenamáhavým švihem přeseknout paži v zápěstí a oddělit ji od ruky.

Jílec byl vyřezaný z indického růžového dřeva a zatvrzený její krví, který Talii přesně sedl do ruky, když ji sevřela pevněji a přiložila si špičku čepele na odhalenou hruď.

Cukla sebou, když ji mezi prsa stekla první kapka krve.

Zhluboka se nadechla a upřela pohled do zářících očí Lucifera, kterému na rtech hrál mírný úsměv; s výdechem zabořila čepel na hloubku poloviny palce do měkkého masa a stáhla čepel dolů k břichu v plynulém řezu.

Studovala techniky z textů, které ji poslala Nana, protože nikdo toho o vyřezávání srdce zaživa nevěděl víc než Aztékové, ale i ona se zarazila nad představou, že by to někdo prováděl sám sobě.

Taie vytáhla kukri z hrudi a druhou ruku zabořila do rány.

Aztéčtí kněží to dokázali celé udělat tak rychle, že si oběť ani neuvědomila, že nemá srdce, dokud ho ještě tlukoucí neuviděla v cizích rukou.

Talie zadržela dech, když pod prsty ucítila chvějící se sval plný krve a nechala si kukri vypadnout z prstů, aby se mohla volnou rukou opřít o dřevěnou desku ambonu. V mysli matně spíš cítila, než slyšela, latinská slova, kterým nerozumněla.

Zabořila ruku hlouběji a sevřela své srdce v rukou.

Nejdříve ji vyklouzlo z prstů a na šaty ji vystříkla čerstvá sprška krve, ale podruhé ho sevřela tak pevně, až sama musela zalapat po dechu a vytrhla ho rychleji, než původně chtěla.

Lucifer dokončil kouzlo a odmlčel se, když Talie spadla na kolena do louže své krve a tlukoucím uzlíčkem krve v rukou; levou dlaň měla kluzkou až k zápěstí a rudou tak sytě, že to připomínalo ten nejkrásnější květ růže, jaký kdy viděla.

Přitáhla si k sobě malou skříňku vyrobenou z ebenového dřeva a pokrytou zlatými runami a do ní vložila své tlukoucí zakrvácené srdce a zaklapla víčko.

Poslepu nahmatala kukri a zvedla se na nohy; poté se otočila se s dírou v hrudi po bledých čarodějkách a pousmála se, zatímco rozhodila rukama a postříkala jim tváře svou krví.

"Tak... kdo je další?"