²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA⁰⁸ Politická neutralita

hrad Blarney v Irsku
leden léta Páně 1614

Když konečně v roce 1604 skončily spory mezi Anglií a Španělskem, Scarlet znovu ucítila lákání dálek: Iris ji toho naučila dost na to, aby se mohla ve světě prosadit a s dalším přelomem letopočtu zatoužila po civilizaci.

Nakonec, po deseti letech odkládání, rozhodla náhoda; a samozřejmě to mělo co dočinění s návštěvou Morgany le Fay.

"Odcházíš se mnou," bylo to první, co řekla, když se jako černý hurikán objevila na hradě Blarney a za chůze si natahovala rukavice olemované zaječí kožešinou.

Scarlet zvedla oči od úhořího koláče a zadívala se na ni: Morganě se kolem koutku úst začaly tvořit jemné vrásky, ale byla nebezpečně krásná jako vždycky, když neklidně podupávala nožkou ve vysoké botě a mračila se.

"Kam?" prohodila Scarlet přemýšlivě. Už delší dobu pomýšlela na to, že by odešla, ale nevěděla, jestli se má vydat do Francie, nebo Španělska, když tam byl dočasně mír, nebo vyhledat nějaké starší kulty, o kterých ji vyprávěla Iris po nocích, kdy se válely nahé mezi kožešinami.

Morgana místo odpovědi mrštila na stůl svázaný rukopis seschlých pergamenů a těsně minula misku koláče.

"Co je to?" zamumlala Scarlet.

Iris zlostně zasyčela. "Netahej mi tohle svinstvo do domu, Morgano!" vyštěkla a lusknutím prstů svazek zapálila, ale ne dřív, než Scarlet stačila přečíst latinský nápis na přední straně.

"Malleus maleficarum. Kladivo na čarodějnice?"

Místo odpovědi se Iris zadívala na bledou Morganu a popotáhla si šaty na výstřihu. "Zase to začíná?" zeptala se klidně a ona přikývla.

Když se na svou matku Scarlet zadívala pečlivěji, všimla si, že uhel u vnějších koutků má trochu rozmazaný a pod očima má sotva patrné kruhy. Byly to drobnosti, ale u někoho, kdo si zakládal na perfektním vzhledu to bylo propastné. "Co začíná?" vyhrkla zvýšeným hlasem, ale nikdo si ji nevšímal.

"Chceš svolat Sabat?" prohodila Iris už klidně a založila si ruce pod bradou; přimhouřila oči na mlčící Morganu a odfrkla si. "Samozřejmě, že chceš."

"Pavel V. má dost práce se zvládnutím Francouzů," prohlásila Morgana a bez vyzvání se posadila na židli ke stolu, "ale kdo ví, koho si ti hlupáci zvolí příště?"

"Ty bys to měla vědět," odtušila Scarlet suše.

Morgana se na ni ostře zadívala. "Ty pořád nechápeš, co se tady děje, že ne? Nechala jsem tě plavat si ve své polévce moc dlouho," zamumlala a přimhouřila oči. "Od tvého narození proběhlo už několik čarodějnických procesů, ale protože ses o to nezajímala a neskrývala jsi se... Inu, pod svíčkou bývá největší tma."

"Řím je vždycky hlavou hada," poznamenala Iris zasmušile a zaklepala nehtem o desku stolu, "ale ten had se přeplazil přes Alpy do Evropy."

"A teď je v Anglii," dodala Morgana a vstala, jako by nevydržela sedět na místě. "Potřebujeme svolat Sabat, Iris."

"Co chceš dělat?" zvolala podezřívavě k jejím zádům.

Zpola se na ně otočila. "Nenechám naše sestry umírat jako kacířky!"

Iris se suše zachechtala. "My ale jsme kacířky!" Mávla rukou k hromádce popela, který zbyl po kopii rukopisu. "Jsme služebnice ďábla, chceš-li trvat na formalitách. Uznávám, že v mnohém se netrefili, ale pořád jsou tu lidé, schopní jejich chyby napravit."

Morgana se zatvářila znechuceně. "Strážci slova."

Scarlet zamrazilo na zádech, ale Morgana se na ni nepodívala, když Iris přikývla a ušklíbla se. "Světské soudy jsou možná plné hlupáků, ale oni budou tahat za nitky v pozadí. Byla jsem radši, když si mysleli, že mor způsobuje jejich nedostatečná víra v Boha," prohodila a zazubila se. "Mrskali se a plazili se po kolenou, to bylo opravdu sladké."

"Je s tebou Morfeus?" vyhrkla Scarlet.

Morgana se na ni překvapeně zadívala a potom mávla ručku v rukavici někam dozadu. "Je někde vzadu."

Iris se zachichotala. "Bojí se mě. Ten chlupáč."

"Ten Sabat," připomněla ji Morgana stroze a přehodila si nohu přes nohu.

"Nebude to hned," poznamenala Iris klidně a zatočila vínem v baňaté sklenici; přičichla k němu a znechuceně ji odložila na špinavý ubrus. "Ani nevím, kdy naposledy byl svolán Sabat jako takový –"

"Roku 1346," přerušila ji Morgana, "vysvobození Moru."

"Ach ano," vydechla Iris spokojeně, "vzpomínám si na to. Chudáček Michael měl co dělat, aby ho dostal zpátky do Pekla. Ne, že by to k něčemu bylo."

Čas od času, jak se Lucifer zmítal ve své Kleci hluboko v Pekle, se na Zem dostal některý z jezdců apokalypsy – upustil trochu páry a pobavil se, než se andělům podařilo ho zase zavřít zpátky. Nejčastěji se to dařilo Moru a Válce, protože byli mnohem agresivnější než Hladomor, co jen občas vystrkoval drápky.

A poslové Smrti samozřejmě vesele běhali kolem a sklízeli.

"Ale stejně, drahá Morgano," pokračovala Iris po chvíli, "zapomínáš, že svolání Sabatu před třemi staletími trvalo několik měsíců. Teď to budou minimálně dva roky, než se slétnou všechny členky Sabatu."

"Copak nemáme žádný –"

"Co?" odtušila Iris s nadzvednutým obočím. "Plán pro katastrofu? Ne, sama dobře víš, že ohniska Sabatu jsou po celé Evropě a živoří si samy pro sebe. Jistě, některé starší čarodějky ucítí pach ohně a krve, stejně jako ty, ale věř mi, že svolání Sabatu bude to poslední, co budou chtít udělat."

"Tak co? Co udělají? Schovají se do děr?"

"Zachrání si život," opravila ji Iris klidným, suchým hlasem. "Nemůžeš jim to vyčítat, Morgano. Je jen otázkou času, kdy Strážci slova vyjdou z těch svých knihoven a zahájí výpravu proti nám," předklonila se a tiše zašeptala: "My tuhle válku nemůžeme vyhrát, Morgano."

Rty ji cukly. "Máš pravdu," přisvědčila, "nemůžeme," souhlasila tvrdě a vstala tak prudce, až víno vyšplíchlo z poháru a začalo se lepivě vpíjet do ubrusu. "Nemůžeme vyhrát," zopakovala syčivě a její oči nabraly sytě fialovou barvu, "když nezačneme bojovat."