²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce

KAPITOLA³² Krok sun, sun krok

Pearl Harbor, Havaj
29. březen roku 1942

Stála přesně na předělu břehu, kde se vlna lámala o pobřeží a zase se se šustěném vracela zpět; na vlhkém písku zanechávala chaluhy, které se sušily na slunci, skořápky mušlí a drobné kamínky.

Látka lehkých šatů jí klouzala po nahých stehnech a do tváře ji mořský vánek naháněl vlasy; otočila hlavou a pohlédla za sebe.

Poprvé v životě věděla, jaké to je, být matkou.

Ovšem místo nějakého dítěte teď pociťovala mateřskou ochranitelnost k pětadvacetiletému desátníkovi Johnovi Winchesterovi; právě když vyprostila nohy z vlhkého písku, sklouzl a praštil sebou do písku.

"Nemehlo," zabručela, ale oklepala si nohy a pohodila střevíce zdravotních sester nahoru, kam vlna nedosáhla. Dorazila k němu ve chvíli, kdy plival písek, který se mu dostal na rty a po dětském způsobu sebou mlátil, aby se převrátil a mohl se vyškrábat na nohy.

Respektive na jednu nohu a protézu.

Doktor Krkavec i přes svou mrzutost zachránil jeho koleno, kterému se docela dařilo se uzdravit, takže celkem plynulá chůze byla jen otázkou cviku a tréninku: protéza, kterou vyfasoval od správy pro vojenské invalidy byla obludná věc plná kovu a plného dřeva.

Když mu ji Krkavec poprvé namontoval k pahýlu, neprozřetelně se ho zeptal, jak se s ní cítí. John mu se svou typickou nevděčností odpověděl: "Jako kdybych měl dřevěnou nohu," ale v očích se mu něco probudilo, když se po dlouhých měsících narovnal v zádech.

Skoro dětinské nadšení, které mu vydrželo.

Když už se skoro obstojně naučil s tou provizorní protézou, v krabici na golfové hole přišla nová noha z podivného materiálu, který nikdo z vojenských velitelů nepoznával, ale každý se divil, jak může být ten kov tak lehký a přitom pevný.

Ve skutečnosti to byla obyčejná měď, ale celý povrch byl poryt sotva viditelnými runami a kouzelnickými symboly.

V Talii to umění probouzelo trochu žárlivosti, ale překvapivě byla mnohem raději, když nemusela jít šněčím tempem vedle vrzajícího a skřípějícího Winchestera: s protézou od Strážců slova připomínal hodně starého zajíce než želvu a to byl pokrok, na který mohl být pyšný.

Jít na pláž byl jeho nápad, protože správně poukázal na to, že se potřebuje naučit chodit v jiných terénech než je rovné linoleum v křídle B.

Talie ho podezírala, že se spíš chtěl dostat z izolace, kam ho po jeho pádu odklidili, aby nekazil morálku ostatních vojáků: zdálo se však, že jeho návrat do života je akorát povzbudil k tomu, aby se bouřili.

Nabídla mu ruku a on ji bezděky přijal; se zasupěním se vytáhl na nohu a protézu si pod sebe posunul. "Zasranej písek," ulevil si unaveně. "Zachytávám se v něm a to mě zpomaluje."

"Samozřejmě, ty hrdino," opáčila a nechala ho, aby se jednou rukou přidržoval jejího ramene.

Tahle náhrada měla i kotníkový kloub, takže mohl s oporou ujít i dva yardy po špičkách, což všichni normální lidé považovali až do teď za nemožné; ale to by si pravděpodobně mysleli i o tom, že je jejich oblíbená sestřička Morganová čarodějnice.

"Slyšela jsem, že ti dávají opušťák," řekla.

John se ušklíbl a popošel o kousek kupředu: krok sun, sun krok. "Jo," přitakal, "na Apríla. Asi jim to přijde vtipný, či co," zamumlal a ztěžka vydechl; zastavili se, aby se mohl vydýchat. "Mrzák Winchester je jim k ničemu, tak mě posílaj domů s rentou a nabídkou práce na velvyslanectví. Cha!"

"Takže se vracíš ke Strážcům slova?"

Krok sun, sun krok. "Tam budu užitečnější než tady. Zvlášť bez nohy," dodal, už bez zášti, která se ho donedávna držela jako stín. "Ani jsem o tom nepsal domů," zamumlal a slabě se usmál; přimhouřil jedno oko a vysunul bradu, jak s oblibou parodoval svého otce: "Říkal jsem ti, že jsi měl zůstat tady! Poslouchal jsi mě snad? Ne! Jakou kariéru jsi už u Strážců slova mohl mít, ale ty ne! Tys prostě musel narukovat," máchl rukou do imaginárního stolu, "jenom proto, abys mě naštval!"

Talie se zasmála a schýbla se pro střevíčky; vyklepala z nich písek a zatřásla hlavou. "Rodiče jsou zlo. Jsem vážně ráda, že jsem svého otce nikdy nepotkala, protože matka mi to bohatě vynahrazuje."

"Nikdy tě to nezajímalo?" zeptal se. Krok sun, sun krok. "Já bych chtěl vědět, jaké mám kořeny. I když... no, táta je občas pruďas, ale je to rodina. Ta tu je od toho, aby tě tahala z průšvihů a měla tě ráda i přes to, že jsi mrzák, nebo že jsi Grimorská čarodějnice."

"Moje matka je poslední, která by mi vytýkala, že jsem čarodějnice," opáčila Talie a hravě do něj šťouchla. "Vsadím se, že všichni Winchesterovi byli stejně otravní jako ty. Není o co stát, chápeš?"

"Já vím, že se za tvou zkaženou slupkou skrývá nehynoucí obdiv, takže mě to nijak netrápí," odvětil John s vážnou tváří, ale když se na něj Talie zlostně otočila, nevydržel to a vyprskl smíchy, až se mu psí známka na krku rozhoupala. "Promiň, ale ty se tváříš jako– jako–" zavrtěl hlavou a zlomil se smíchy v pase.

Talie zlostně dupla nožkou. "Jsi pitomec, Winchestere!"

Odpovědí ji byl jen další výbuch smíchu.

Tvářila se vztekle a držela zaťaté ruce v pěst, ale když ho pozorovala, jak se sesunul na písek a po tvářích mu tekly slzy smíchu, rty ji trochu cukly. Posadila se vedle něj a zatřásla hlavou, než se taky rozesmála.