Konec druhé světové války, jak se ji začalo říkat, ji zastihl v USA.
Dívala se z okna malého bytu, který si nechala pronajmout od svého nového milence na průvody, fanfáry, dívky s odhalenýma nohama a vracející se vojáky.
Čekala, že někde mezi nimi spatří zasmušilou tvář Johna Winchestera, jak napadá na tu svou mizernou umělou nohu, jak zvedá oči a spatřuje ji, jak sedí v okně a dívá se dolů a usměje se a Talie bude vědět, že je všechno tak, jak má být.
Ale nebylo: průvody řídly a John se nevracel.
"Chceš si o tom promluvit?" nabídl ji Morfeus poprvé.
"Chci, aby se John vrátil domů," odpověděla slabým hlasem. "Chci, aby objal svého bratra, aby mu narostla noha a aby se mnou strávil noc. Chci, aby než ode mne navždy odejde, mi řekl, že mě miluje a potom se oženil s lidskou ženou se kterou bude mít syna a dceru a nakonec zemře v devadesáti letech obklopený vnoučaty. Chci, aby byl naživu a byl šťastný."
Shlédla na kytici bílých růží, které jí pomalu vadly a umíraly v rukou, přímo před jejíma očima. "Chci mít odvahu, abych ho dokázala pomstít... Chci vrátit čas a zemřít tam s ním."
Když domluvila, po dlouhých letech se rozplakala.
YOU ARE READING
²TALIE: Čarodějky, jež nemají srdce
FanfictionMEZI LETY 1490-2008 Čarodějky jsou obvykle plné konfliktů a Talie není vyjímkou: jako dcera "čtvrté až třetí nejproradnější mrchy v dějinách" a zároveň velekněžky Sabatu Morgany le Fay to nikdy neměla jednoduché: kráčela cestou, která ji byla předur...
