His Guardian //CZ

Prologue

Rychle přeskakovala kořeny. Štěkot ohařů za ní byl stále hlasitější a dítě v jejích rukách se zmítalo a křičelo, div si plíce nevyplivlo.

„Šššš, princezničko, brzy tam budeme," snažila se nemluvně uklidnit. Jako by jí rozumělo, otevřelo své pronikavé, až pichlavé oči a natáhlo k ní svou malou ručku. Dostala chuť složit se na zem a vzdát se. Nemá to cenu. Dostanou je.

Psi za nimi byli jako veliká dravá vlna, která se neúprosně valila vpřed. Navzdory svému strachu z ní žena přidala na tempu. Letěla jako vítr. Medové vlasy jí povlávaly okolo hlavy a zachytávaly se o okolní keře a stromy. Při pohledu nad nebe zjistila, že obloha se začíná zesvětlovat. Nestihne to!

Jedno z těch zvířat, mohutná šedá šelma, se dvěma skoky přiblížilo k ženě, která ochranářsky přitiskla dítě blíže k sobě. Její boty nebyly přizpůsobené dlouhému běhu, tenké pásky na kožených sandálech vypovídaly službu a praskaly. Zanedlouho její nohy dopadaly na lesní půdu bosy. Překotně dýchala, malé děťátko odmítalo přestat vydávat nelidské výkřiky a smečka psů jí byla čím dál blíž. Ale musí dítě dostat do bezpečí. Když to nedokáže, zklamala.

Obloha byla čím dál světlejší, ale konečně zahlédla špičky věží královského zámku. Třeba to dokáže. Třeba tam doopravdy doběhne! Třeba-.

Zakopla.

Dítě jí vyletělo z rukou. Ohaři ji doběhli, cítila jejich horké dechy a sliny stékající jí po těle a zanedlouho i jejich zuby, jak se jí zakusují do těla.

Třeba ne.

V agónii zvrátila hlavu dozadu a vydala doslova zvířecí řev. A pak si všimla dvou jedovatě zelených očí. Zíraly na ni z koruny nejbližšího stromu. Majitelkou těch očí byla malá copatá dívenka.

„Dones ji k zámku a pak rychle uteč! Prosím!" zakřičela na děvče. Bolest byla nepředstavitelná, ale aspoň si psi nevšímali dítěte. Zelenoočka se na ni dívala téměř ustrašeně.

„Prosím..." hlesla žena, než jí jeden ze psů prokousl hrdlo.