His Guardian //CZ

I will force her.

Dust Bowl Dance - Mumford & Sons

Usnula jsem.

Zase se mi zdála noční můra o tom, jak mě někdo nese lesem a pak pouští na zem. Tentokrát se sen o kousek prodloužil. Poslední, co jsem zahlédla před probuzením, byl pár zelených očí.

Jakmile jsem se probrala natolik, abych začala vnímat, polila mě hrůza. Usnula jsem ve službě!

Vyskočila jsem a začala honem shánět opasek s mečem. Kam jsem ho sakra odložila? Naplňovala mě panika. Mohlo se něco stát. Sebastián mě mohl potřebovat, a já mezitím spala. Konečně jsem našla opasek a připnula si ho, ovšem maličko křivě. Úplně jsem zapomněla na to, abych si svázala vlasy, a hrábla po klice u dveří. Ve stejnou chvíli na druhé straně natahoval Erwin ruku, aby zaklepal, takže jsem ho zastihla s rukou zvednutou a nataženou ke dveřím. Spustil ji a odkašlal si.

„Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkala – jak by sis chtěla od služby u prince odpočinout. Zařízeno," zazubil se. Nechápavě jsem se na něj dívala. Ve zraněné ruce mi bolestivě škubalo, když jsem se snažila upravit si pochvu meče tak, aby mě neškrábala do lýtka. Před tím, než se mě Sebastián pokusil utopit, se začínala pomalu hojit, ale teď mi připadalo, jako by se znova otevřela, tak moc to bolelo.

„Ale co budu dneska dělat?"

„Samozřejmě, že se nebudeš válet. Trénovat ještě nejspíš nemůžeš, takže budeš pomáhat buď u koní, nebo ve skladu zbraní. Potřeboval bych vyleštit asi deset kusů brnění."

„Já mám na výběr?" Moje překvapení narůstalo. Erwin nikdy nedával nikomu na výběr, navíc to, že mi domluvil po zbytek dne oddech od prince, se mu vážně nepodobalo.

„Samozřejmě," pokrčil rameny, jako by to pro něj bylo naprosto normální.

„Děje se něco, pane?"

„Co by se dělo?" zasmál se. Pak zvážněl. „Vím, že služba u královské rodiny není nic jednoduchého, obzvlášť když je nadřízený drzý spratek. Když král usedl na trůn, do princova narození tehdy zbývalo ještě pět let, byl jsem mu přidělen jako osobní strážce, přesně, jako ty princovi. Tenkrát ale Éonia, tohle naše milované království, ještě nebyla tak krásná, jako teď. Byl to zpustošený kus země, terč všech válek a konfliktů, kriminalita byla obrovská. Pak se ale král pustil do zvelebování až do nynější podoby. Nikomu není jasné, kde na to vzal peníze, ale budiž. V Éonii je teď klid a krásnější zemi bys hledala těžko. Ale král byl první léta na trůně úplně stejný otrava jako princ. Myslel si, že když má korunu a hermelín, může si dovolit všechno. Trvalo mi dost dlouho přesvědčit ho, že nemůže o všem rozhodnout sám, nakonec to ale pochopil. Když se mu pak narodil syn, byl přesvědčený, že osobního ochránce už nebude potřebovat, a dal mi na starost výcvik vojáků. Pěkně jsem si na nich vybil vztek z těch let, kdy jsem musel mlčet a dohlížet na to, aby mu nikdo nenakopal zadek."

Neuměla jsem si krále představit jinak než jako toho moudrého muže, který mi děkoval za záchranu jeho syna. Ale jablko nepadá daleko od stromu, ne? A pokud je takový Sebastián...

„Pane?"

„Ano?"

„Můžu jít pomáhat ke koním?"

Usmál se na mě. „Samozřejmě."

Po obědě se ani neukázala. Místo toho přišel nějaký rozklepaný nováček, který byl nervózní jen z toho, že se mnou mluvil. Willow se prý necítí dobře a musí si odpočinout a on je záskok. Hodně chabý, abych podotknul. Nebyla zábava ho popichovat. Pokaždé se buď omluvil, nebo pokorně sklopil hlavu. Nerad to říkám, ale Willow mi chyběla. Každou mou jedovatou poznámku odrazila desítkou dalších, nenechala si nic líbit. To byla teprve legrace, když se rozčílila. Jak si mohla dovolit nepřijít? Na druhou stranu, vina je nejspíš na mé straně. To já ji málem utopil v řece. Možná bych jí nějaký ten odpočinek měl dopřát.

„Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se nováčka.

„Ch-Charles," vykoktal ze sebe. Přimhouřil jsem oči. Takže Charlie? Hmm...

„Charlie, umíš šermovat?"

„Moc ne, pane."

„O to větší zábava to bude. Zvedej kotvy, jdeme ven."

Šel jsem vepředu a on klopýtal asi dva metry za mnou. Nebyl jsem zvyklý na rytmus jeho nejistých kroků. Willow vždy chodila sebevědomě, s hlavou vysoko zdviženou, jako by měla přesně vytyčený cíl. Došli jsme do skladu zbraní, kde jsem dal Charliemu na výběr mezi šermem nebo klasickým soubojem s meči. Vybral si druhou možnost, bylo mi ale jasné, že v ní nebude o moc lepší než v první.

Bojovali jsme dřevěnými meči, které mi připomněly moje první setkání s ní. Zatřásl jsem hlavou ve snaze vyhnat Willow z myšlenek. Bez ní jsem se nedokázal bavit.

Přesunuli jsme se do arény. Charlie zaútočil první, nebo spíš provedl něco útoku podobného. Snadno jsem ho odrazil.

„Snaž se víc, nebo usnu!" pobízel jsem ho. A, zatímco se ten chudák snažil unavit mě, mi myšlenky sklouzávaly někam jinam, k někomu s havraními vlasy, očima barvy Měsíce v úplňku a nejostřejším jazykem, který jsem kdy viděl.

Charlie byl v boji jako letní větřík. Willow se podobala hurikánu.

Její pohyby byly mrštnější, v drobných rukách měla větší sílu, než by kdokoli čekal. Ptáte se, jestli mi na ní záleželo? Nevím. Byla jako má oblíbená hračka, snadno se rozpálila do běla a pak odkládala všechny zábrany. Říkala, co chtěla, dělala, co chtěla, a nikdo ji nemohl zastavit. Nevím, jestli bych ji řadil mezi své přátele, mám pocit, že mě nesnáší skoro stejně, jako já ji. Označil bych ji spíše jako spojence. Ale vraťme se k té nenávisti. Kdyby nebyla můj osobní ochránce, možná bychom se mohli stát přáteli. Já se jí ale potřebuju zbavit. Je jako klíště, otravný parazit, který se vás nepustí. Na rozdíl od něj se ale nezdálo, že to Willow dělá s radostí. To ale nic nemění na tom, že na to, abych zase mohl být svým pánem, musí ona zmizet.

Však já jí přinutím.

Nedával jsem pozor a Charliemu se podařilo mi vyrazit meč z ruky. Napřáhl meč k mému krku tak blízko, že kdybych se pohnul, ucítím chladné dřevo na ohryzku. Zatleskal jsem.

„Možná nebudeš tak úplně k ničemu." Sotva jsem to řekl, zazubil se. Jeho chyba. Ubral na ostražitosti. Vytrhl jsem mu meč z ruky a rukojetí ho praštil do zápěstí. Zavyl bolestí a třel si prsty bolavé místo.

„A možná taky ne," ušklíbl jsem se. Pak se můj pohled přesunul za něj.

Vedla dva koně za ohlávky, rozpuštěné vlasy jí mírně vlály, když chodila.

„Ukliď to," řekl jsem a hodil Charliemu meč k nohám. Pak jsem se vydal směrem za ní.

AN/

Zdárek :D 

tak co dnešní kapitola? Dneska spíš taková zamýšlecí, příště už pokračujeme v příběhu :D nejspíš přidám další kapitolu ještě dnes, protože v sobotu díl nebude :D budu mít k dispozici jen mobil a na tom se mi fakt psát nechce :D takže se uvidíme asi až v neděli :/

mimochodem, shipujete Sebastiána a Willow? Jedna moje kamarádka shipuje dokonce Erwina a Willow :D pro ty, co neví, co je shipovat (což asi ví všichni) to znamená dávat někoho dohromady, nebo chtít, aby jeden s druhým chodil :D moje vysvětlovací skilly jsou naprosto úžasný :D

Nějaký ship names? :D nedokážu na nic přijít, tak mi trochu pomozte :D

no, jsou skoro dvě hodiny ráno, ale já vám musím jít napsat ten další díl, abyste nebyli moc smutní/naštvaní :D Zatím pa u dalšího dílu :D