His Guardian //CZ

I'd rather be dead than be your slave.

Just One Yesterday - Fall Out Boy

Chvíli jsem se jen na Harolda upřeně dívala a snažila se zjistit, jestli to má být vtip. Tvářil se tak vážně, ale i přes to mu na tváři hrál drzý úšklebek. Téměř mi připomínal Sebastiána.

Rozesmála jsem se. „Vy si ze mě snad děláte srandu! Já a princezna?" zvolala jsem. Můj smích neustával, spíš naopak, sílil až do mezí hysterie. Tohle musí být vtip. Já, která šlechtice většinou nemůže ani cítit, mám být jednou z nich? Vyloučeno. Absolutně vyloučeno.

Harold se ke mně přidal. Jeho hrubý smích se mísil s mým, který vedle toho jeho zněl jako pískání myši. Nevěděla jsem, jestli se směje mojí reakci nebo tomu, že už se konečně blíží můj poslední nádech, a bylo mi to jedno. Do hlasu mi prostoupil náznak paniky. Já nemůžu být princezna. Tohle všechno jsou jen hloupé náhody.

„Těší měm, že se v posledních chvílích svého života bavíš. Alespoň se poprvé a naposledy zasměješ se svým strýcem," vykuckal ze sebe v pauze mezi chechotem Harold. Moje nenadálé veselí ustalo, ale z pečiva a smíchu mě škrábalo v krku, ale pár loků čaje mi jej vrátily zase do pořádku.

Zdálo se mi, že venku za okny něco slyším, ale když se můj pohled stočil k balkonovým dveřím, nikde nebylo nikoho vidět. Mávla jsem nad tím rukou a opřela se o pohovku, jako bych byla doma.

„Nejste můj strýc, to bych poznala," pronesla jsem s klidem a jistotou.

Harold se rozvalil na židli po mém vzoru. „Myslíš? Tak jak vysvětlíš rodinnou podobu? Okolnosti tvého příchodu na zámek? Když se to budeš snažit popírat, bude to pro tebe ještě horší."

Horečnatě jsem uvažovala. Kdybych přistoupila na jeho hru a hrála princeznu, možná by se mi podařilo uniknout, najít Sebastiána a Jonathana a utéct, ukázat jim záda, než by stačili třikrát mrknout. Ale společně s tímhle plánem se mi do mysli vkradla další myšlenka. Pokud bych byla princeznou, znamenalo by to, že poslední překážka mezi mnou a Sebastiánem by byla poražena.

Potřásla jsem hlavou, jako bych si snažila vytřepat ten nápad z hlavy. Nad čím to přemýšlím? Vážně zrovna v téhle situaci myslím na vztah mezi mnou a éonijským princem?

Harold pokračoval. „Ale možná jsi princeznou méně, než bys měla. Pochybuji, že kdejaká šlechtična vůbec umí držet meč či zabít člověka. V tomhle ohledu tě možná potěším. Ale na druhou stranu, ta modrá krev v tobě pořád ještě koluje a nárokuje si trůn. A to se mi nezamlouvá o nic víc než tobě.

Uděláme dohodu? Zbavím tě tíhy královské koruny a ty se mezitím na oplátku nebudeš bránit. To je fér, ne? Slibuji, že to nebude bolet."

Jeho vtíravá slova mě probudila ze slastného deliria představ, zněla dychtivě a krvežíznivě. Instinktivně jsem hrábla rukou po meči, pak mi ale došlo, že zůstal venku na chodbě.

„Ach, ano," vydechl Harold, když si mého gesta všiml. „Představ si, že by ses s ním znovu setkala. Mohla bys odčinit všechno, co jsme při tvém hledání napáchali, když se nám konečně odevzdáš a ukončíš naše běsnění. Udělej to a věz, že na Éonii už pak mé prsty nikdy nesáhnou. To ti přísahám."

Otálela jsem s odpovědí, a tak přihodil další argument. „Copak ty se nechceš setkat s bratrem a sestrou?"

Upřímně? Do téhle chvíle jsem nad tím doopravdy přemýšlela. Jeden život za cenu tisíců, to je slušný obchod, ne? Ale teď, když zatáhl do hry mé domnělé sourozence, jsem si něco uvědomila. Oba dva zemřeli kvůli tomuhle muži a jeho nenasytnosti. Když se teď vzdám, oba dva zemřeli zbytečně, ať už je to má rodina nebo ne. Pokud jsem doopravdy tím jediným, co Haroldovi stojí v cestě, měla bych se mu postavit. A pokud tím nejsem, stanu se tím.