His Guardian //CZ

Challenge accepted.

Stitches - Shawn Mendes

Dva dny po tom, co se našlo Lissino tělo, ji poslali po proudu řeky jako jejího bratra. Nebyla jsem u toho. Pomáhala jsem Sebastiánovi, který se rychle zotavoval ze zranění, které mu Louis způsobil, dokonce už dokázal chodit bez hole, jak mi to sám ten den, kdy jsme se skrývali před strážemi, předvedl. Zřejmě to nebylo až tak hluboké zranění, jak jsme si všichni mysleli. Já se ale připravovala na to, že jakmile se princ uzdraví úplně, budeme spolu trénovat a zdokonalovat se v boji. Svůj meč jsem nadobro odložila a místo něj si na opasek navlékla pochvu Erwinova meče. Bylo zvláštní dotýkat se ho, i když jsem ho po návratu perfektně vyčistila, takže na něm nebyla ani kapička zaschlé krve. Když zdobená zbraň poprvé spočinula u mého boku, chladila mě a vzbouzela ve mně pocit, že jsem ji někomu ukradla. A možná že ano – mrtvému Erwinovi. Ani nevím, jestli se pro mrtvoly vojáků někdo vrátil. Byla jsem příliš zabraná do své vnitřní bolesti, než abych se o to starala. Teď bych si za to nejraději natloukla. Jak sobecká ještě dokážu být?

Třetí den od nalezení těla jsem se vrátila do Lissiny cely, teď už vyčištěné a čekající na nového obyvatele. Psanci, kteří mě viděli, na mě pískali a snažili se mě přilákat k mřížím, nejspíš aby mi mohli vyhrožovat a já jim odemkla. Jak jsem ale jednomu z nich strčila pod krk dýku, s radostí zmlkli. A já se mohla dát do hledání stop.

Rozhodnutá najít alespoň něco malého jsem prohledala i prostor pod postelí, ale vše, co tam leželo, byl jeden malý bílý knoflíček, kterým se zapínají rukávy. Mohl patřit kdekomu, šlechtici i služebníkovi. Moc mi to nepomohlo, ale strčila jsem nalezený kousek do kapsy a vrátila se zpět do paláce.

Sebastiána jsem našla v knihovně, která se stala jeho zázemím. Často tu teď pobýval až dlouho do noci a hledal v knihách cokoli, co by mohlo pomoct v hledání.

Koho?

Valerie.

Rozhodla jsem se, že tu zpropadenou princeznu najdu, i kdyby mě to mělo stát život, a Sebastián se uvolil mi pomáhat. Já pátrala po okolí, on mezi stránkami knih. Měl načtené materiály o Solesii, tamější šlechtický rodokmen, válečné spory, jednoduše všechno. Zatím ale nenarazil na nic, co by nám výrazně pomohlo. Netušili jsme, kde začít, koho se zeptat.

„Našels něco?" zeptala jsem se ho, jak jsem to dělávala pokaždé, když jsme se v poslední době sešli.

Zavrtěl hlavou. „Ty?"

Ukázala jsem mu knoflíček. Vzal ho do dlaně a otáčel s ním, pozorně ho prohlížel. Pak mi ho se zklamáním vrátil. „Obyčejný tuctový knoflík. Takový nosí každý."

Znovu jsem tu věc zastrčila do kapsy. Neřekl mi nic, co bych nevěděla.

Chvíli jsem se pokoušela hledat něco s ním, ale nedokázala jsem číst tak rychle, jako on, dělalo mi to problémy. Do toho, smějte se Willow, že skoro neumí číst. Ale pak mi ukažte, jak dovedete střílet z luku, šermovat, bojovat s kopím...

Sebastián si všimnul, jak pohybuju rty v marné snaze číst alespoň o trochu rychleji. „Jestli ti to dělá problémy, můžu tě to naučit," nabídl se.

„Nepotřebuju to! Já umím číst!" vyjekla jsem, ale on mi mou lež nespolknul. Jenom povytáhl obočí a věnoval se řádkům ve své knize.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem si asi po pěti minutách začala slova potichu přeříkávat, jako by mi to dávalo větší jistotu. Prince to ale štvalo, a tak, po chvíli utrpení, hlasitě zaklapl knihu a protáhl se.

„Jdu se projet na koni."

Zvedla jsem se. Bylo nasnadě, že jedu s ním. Jsem přece jeho osobní strážce, ne?