His Guardian //CZ

Good night, soldier.

Mad World - Gary Jules

Šli jsme až do chvíle, kdy padla taková tma, že nebylo vidět ani na špičku nosu. Pak si každý rozložil na nějaké suché místo svoje deky, aby měl kde přespat, a Erwin rozdělil hlídky. Na mě padla hned ta první. Byla jsem za to ráda, odbudu si ji hned a celou noc budu moct pokojně spát.

Vylezla jsem si na obrovský balvan, který pod sebou tvořil malinkou jeskyňku, kam se vešli čtyři vojáci, včetně mě. Vyhlížela jsem do dálky. Oheň se nikdo neopovážil rozžehnout, aby nás nepřátelé nezmerčili dřív, než dorazíme. Hvězdy nad námi přímo zářily, bylo jich tu víc, než v paláci. Dívala jsem se na tu krásu s pootevřenými ústy.

„Pěkné, co?"

Trhla jsem sebou. Na balvan za mnou lezl Erwin. V ruce svíral placatku. Okamžitě se mi vybavila ta štiplavá chuť a zašklebila jsem se. Sesul se na studený povrch vedle mě a natáhl ke mně ruku s nádobkou. Do nosu mě opět udeřil zápach alkoholu, jemně jsem zakroutila hlavou a rukou mu naznačila, že má pít sám. Pokrčil rameny a mohutně si přihnul. Ta placatka je snad bezedná, pil z ní celou cestu! Nebo jich má s sebou víc.

„Jo, je to paráda," vzdechla jsem ohromeně a znovu obrátila pohled k obloze. Právě včas, abych viděla, jak se jedna světelná kulička odlepila ze svého místa a letěla, dokud nezanikla v tom obrovském chaosu tam nahoře.

„To byla padající hvězda," vysvětlovat mi Erwin. „Přála sis něco?"

„Ne, nestihla jsem to."

„Zkus to, třeba to ještě zafunguje."

Zavřela jsem oči a zkřížila prsty. Ale co bych si měla přát? Všechny moje tužby mi připadaly strašně malicherné. A tak jsem jen v duchu pronesla : Ať se v pořádku vrátím zpátky. a rozlepila víčka.

„Co sis přála?" zajímal se Erwin.

„To se neříká," ujelo mi, než mi došlo, s kým mluvím. „Pane," dodala jsem, aby to nevyznělo tak drze. Obávala jsem se, jak na moje smělé vyjadřování zareaguje, on ale jen zaklonil hlavu a srdečně se zasmál. Spadl mi kámen ze srdce.

„Máš pravdu, nemuselo by se to splnit." Při pomyšlení, že bych se nikdy nevrátila domů, jsem se otřásla, on ale nemohl vědět, co jsem si přála. Nechal hlavu v záklonu a díval se na noční nebe. Napodobila jsem ho a pozorovala, jak se po obloze černé jako uhel táhnou hotové pásy hvězd jako třpytky na látce. Ohromná podívaná.

„Pane?"

„Ano?"

„Řekněte mi pravdu – je tahle akce nebezpečná?"

Lehnul si a podložil si rukama hlavu. „Proč by měla? Jdeme jim jen vypomoct, větší práci odvede jejich armáda." Zabloudil pohledem ke mně. „Bojíš se?"

„Jen, když nad tím moc přemýšlím."

„Na to je nejlepší chlast. Nepřemýšlíš po něm." Trochu mě zaskočilo jeho vyjadřování. Byla jsem zvyklá, že v zámku mluvil škrobeně, ale tady jako by mazal všechny svoje hranice. Znovu si loknul a nabídl mi. Tentokrát jsem neodmítla. Vypila jsem dva loky, než alkohol rozpoutal v mém hrdle úplný požár a já musela placatku odložit stranou. Zamračila jsem se. Žádný účinek.

„Musíš toho vypít víc, trubko," zasmál se Erwin. Možná, že byla jeho smělost výsledkem toho humusu, co pil. Zkusila jsem si znovu přihnout, tentokrát pořádně. Když mě tekutina znovu začala spalovat zevnitř, pila jsem dál.