His Guardian //CZ

Start from the first page.

Losing My Religion - R.E.M.

Zavrtěl hlavou. „To nemůže být jeho. Nikdy se se Solesijskými nesetkal. Řekl by mi to. Často mi vyprávěl různé příběhy z minulosti a ani jednou se nezmínil, že by se byť jen do Solesie vypravil."

„Třeba to nepovažoval za důležité..."

„Ne," zamítnul to rázně. „Říkal mi všechno."

Nechtěla jsem ho dráždit tím, že svého otce zřejmě neznal až tak dobře, jak si myslel, zvlášť když zíral na deník ve svých rukách jako na něco mimozemského. Nemohl tomu uvěřit a já to chápala. Taky bych to odmítala, být na jeho místě. Zjištění, že mu otec zjevně tajil velkou část své minulosti, určitě nebylo nic příjemného.

Sebastián listoval deníkem. „To není možné – popisuje je tu, jako by se bůhvíjak znali. Jako by byli přátelé." Odložil knihu a prohrábl si vlasy. „To nedává smysl. Proč by mi to tajil?"

„Myslím, že to s tímhle vším má něco společného. Proto útočí na palác. Existuje zvláštní spojitost mezi Solesií a Éonií."

„Nic takového existovat nemůže."

„Dej mi čas a dokážu ti to."

Povzdechl si a posadil se na zem. Vzal do ruky jednu z knih, na kterých jsem předtím usnula, a začal si hrát s jejími stránkami. Rozhodla jsem se, že musím uklidit ty knihy zpět do polic, a tak jsem mu je brala z rukou a rovnou je strkala zpět do regálů. Nakonec, když už mu žádné nezbyly, se natáhl pro deník a znovu se začetl.

„I kdyby to bylo mého otce," pokračoval. „nepomůže nám to."

„Právě naopak," odporovala jsem mu. „Když umíš číst mezi řádky, může to být obrovská stopa."

Vzdechl. „Kéž bych to uměl."

Četl dál. Neměla jsem odvahu ho rušit, už tak vypadal, že se za chvíli sesype. Odmítal uvěřit tomu, že jeho otec byl tajnůstkář. Chtěl, aby si ho navždy mohl pamatovat jako úžasnou osobu, tu nejúžasnější pod sluncem.

Zničeho nic píchnul prstem do stránky. „Tady píše, že solesijskému králi nechal vystavět zámek, aby mohl kdykoli přicestovat a odpočinout si zde. O žádném nevím."

„Dej mi to," zavelela jsem a podívala se do deníku pořádně. Doopravdy to tam stálo, ale Sebastián nečetl od začátku. Může v tom mít mezery.

„Měl bys začít od první stránky, ne od prostřed."

Přikývl. „Ještě dneska to dočtu. Potom ti řeknu, co tam bylo."

Pochopila jsem, že chce být sám. Jemně jsem mu položila ruku na rameno a poté tiše odešla. Potřebovala jsem práci. Ale co bych mohla dělat?

Chvíli jsem jen tak bloumala zámkem. Bylo brzo, ani jeden z vojáků ještě nebyl vzhůru. Dnes nám měl začít tvrdý trénink. Jelikož jsem byla oficiálně sesazena z funkce princova osobního strážce, týkalo se mě to ne jen částečně. Rozhodla jsem se, že předběhnu ostatní a půjdu cvičit dřív.

U země se na tréninkovém placu válela tenká vrstvička mlhy, která tu zůstala z noci. Nebyla jsem tu od té doby, co Erwin umřel. Sama sobě jsem se zasmála. Určitě by mi řekl, že jsem flákač a povaleč.

Namířila jsem si to k té části arény, kde byly figuríny. Sloužily pro úplné začátečníky, kteří nebyli zralí na normální souboje. V tu chvíli jsem se tak cítila. Vzpomínala jsem na svůj první výcvik. Jedním pohybem jsem nechala z pochvy po mém boku vyklouznout meč, který jemně zasyčel o kov svého pouzdra. S myšlenkami daleko v minulosti jsem začala pomalu a soustředěně provádět chvaty, které jsem se učila jako začátečnice. Čepel meče nenechala na panákovi žádnou újmu, jak pomalým tempem se pohybovala. Postupně jsem zrychlovala, dokud už mi dřevěná figurína nemohla stačit. Erwinův meč nadělal ve dřevě dost rýh, které se přidaly mezi nespočet minulých.