His Guardian //CZ

It could have ended differently.

Carnivore - Starset

„Willow, přestaň blbnout. Bereme princeznu a zdrháme, ne?" pobízel mě Zachary, ale v jeho očích se leskla panika. Určitě poznal, že mi to došlo.

Udělal krok směrem ke mně. Skoro bych ucouvla, ale kdybych to udělala, objevím se přímo ve dveřích a princezna mě uvidí. A já nemůžu nechat Zacharyho, aby se k ní přiblížil. Ruka mi sjela k meči, když se octl tak blízko, až jsem se dokázala dotknout jeho hrudníku tím svým. Nechával mezi námi jen pár milimetrů místa a tím mě tlačil do dveří.

„Ustup," zavrčela jsem tiše a prsty pevně objala rukojeť zbraně, připravená ji kdykoli vytrhnout z pochvy a postarat se o to, aby tenhle zrádce litoval, že se k nám vůbec přidal.

„Willow, co se děje? Proč se chováš, jako bys mě mínila zabít?" Jeho hraný údiv byl tak očividný, a tak moc mě rozčiloval!

„Ty to moc dobře víš," zasyčela jsem. „Celou dobu jsi nás obelhával. A já ti začínala věřit, chtěla jsem – a tys přitom celou dobu táhnul s Haroldem. Proto nás všude solesijští našli, že ano? Protože jsi jim to nějakým způsobem dával vědět. A vsadím se, že jsi na nás nenarazil náhodou! Tenkrát, když jsem našla tu dýku – to's byl taky ty. Proto ses zatvářil tak vyděšeně, když jsem ji dala Jonathanovi. Poznals ji. Tenkrát v té knihovně jsi to byl taky ty? Sledovals mě?" vyčítala jsem mu rychle a tiše, aby nás ženy v sále neslyšely. Téměř jsem zapomínala dýchat mezi větami, slova a uvědomění přicházela ve stále větších vlnách.

„Zadrž! O čem to mluvíš? Jaká knihovna?" Zachary se snažil se mi dívat přímo do očí, ale občas těkal očima, jako by vymýšlel další výmluvy. A v těch chvílích jsem poznala, že lže.

„Přestaň si na něco hrát, já vím, kdo jsi!" doslova jsem plivla. Moje ruce ho odstrčily takovou silou, až se zapotácel. I on instinktivně sáhl po meči.

„Takže ty víš, kdo jsem?" zopakoval posměšně. „Nemáš ani potuchy. V žádné knihovně jsem nebyl, to ti přísahám na svou zrádcovskou čest." Sklonil hlavu, aby dodal své přísaze na důležitosti. Když ji znovu zvedl, jeho oči se zabodly do mých jako dva nože. Nebyla v nich ani stopa po panice a zmatku jako před chvílí. Vždycky jsem hnědou považovala za přívětivou a teplou barvu, ale teď, jak se tak na mě Zachary díval, jsem pod jeho pohledem pocítila nutkání se otřást. Chlad, který z něj čišel, by si nic nezadal s ledovci. Tohle byly oči, které nás dokázaly celou dobu balamutit. Oči, o kterých jsem si myslela, že vždy srší vtipem a smíchem. Oči bezcitného zrádce.

„To ostatní ti ale vyvracet nemůžu," dodal k předchozímu prohlášení. I jeho hlas zledovatěl.

„Nelži – pokud jsi to nebyl ty, kdo jiný?" znejistěla jsem. Pokusil se přiblížit, ale já s kovovým zasvištěním vytáhla meč z pochvy a jednou rukou ho natáhla co nejdál. „Nepřibližuj se!" vyštěkla jsem. Teď už nezáleželo na tom, jestli mě princezna uslyší. Boj byl v nedohlednu.

Přikročil na takovou vzdálenost, kterou mu má paže prodloužená délkou čepele dovolovala. Pak se zastavil, tak blízko, že se špička meče téměř opírala o jeho ohryzek.

„Princ má nejspíš větší díry v obraně, než jsem si myslel." Pak se potměšile usmál. „No tak, Willow. Nemám meč v ruce a rozhodně ho nestihnu vytáhnout, pokud se rozmáchneš. Jsem bezbranný. Co ti brání mě zabít?"

Jeho hlas se mi potichu vtíral do mozku. Soustředila jsem se na to, aby se mi netřásla ruka, ale bylo to těžké. Vystav znova ty zdi, Willow! Nedej na sobě nic znát!