His Guardian //CZ

Don't move!

Crossing Field - Sword Art Online cover by NateWantsToBattle

„Máte všichni všechno?" zavolal na nás Erwin. Ani nečekal na odpověď, pokynul nám, abychom vyrazili za ním, a padesát párů nohou se dalo do pohybu. Oddíl, který nám měl uvolnit hranice, vyrazil asi hodinu před námi. Naši skupinu vedl Erwin s jedním mužem, jehož jméno jsem si nedokázala zapamatovat. Každý z nás vyfasoval mohutné brašny, které se daly nosit jak přes rameno, tak na zádech, a v nich tenkou, ale teplou deku, lahev s vodou, zásobu léků a obvazů, sirky a zbraně. U pasu se mi houpal meč, kromě něj ale můj opasek ztěžkl o dýku a několik vrhacích nožíků. Někteří dokonce dostali i luky se šípy a kuše, ale to nebyl můj případ. Já byla v přední linii.

Na cestu jsem vyrážela s těžkou hlavou. Třeba se sem nevrátím. Po každé takové myšlence jsem se v duchu pokárala. Proč bych se neměla vracet? Jde jen o potlačení vzpoury, do týdne jsem zpět. Tak to alespoň říkal Erwin. Co mi ale vrtalo hlavou daleko víc, byla Sebastiánova slova. Je sice pravda, že v zámku moc přátel nemám, prakticky žádné, ale opravdu jsem nepotřebná, zbytečná? Nechtějí mě tam? Uklidňovala jsem se tím, že měl jen další ze svých záchvatů vzteku, ale tahle slova se mi objevovala před očima pokaždé, když jsem byť jen mrkla. Po tom, co je na mě rozzlobeně zakřičel, se Sebastián vypařil a už jsem ho neviděla. A ani ho vidět nechci. Nenávidím ho a vždycky to tak bylo. Jak jsem si mohla nalhávat, že by konečně odložil svou nafoukanost a dokázal se s někým přátelit? Jsem naivní.

Neúnavně jsme šlapali, oděni do zbroje. I přes to, že jsem tak moc chtěla zpět svou polokoženou uniformu, musela jsem si vzít brnění, tak, jako všichni ostatní. Při každém pohybu nepříjemně řinčelo. Co se mi ale líbilo, byla helma. Schovala jsem pod ni své černé vlasy svázané do uzlu a hned jsem se cítila jako někdo jiný. Tak nějak...silnější. A když jsem spustila hledí, zaradovala jsem se. Ne jen silná, připadala jsem si i tajemně, nikdo mi nemohl vidět do obličeje, ale já si je dokázala prohlédnout úplně detailně. Moje srdce plesalo. Tohle je to, pro co jsem byla stvořena.

Už jsme byli skoro deset kilometrů od zámku, když se ke mně připojil Erwin.

„Neměl byste jít vepředu?" optala jsem se ho.

Pokrčil rameny. „Myslím, že Lucas to zvládne sám." Aha, Lucas! Takhle se jmenuje.

Erwin pokračoval. „Tohle je tvoje první akce, že?"

„Ano."

„Tak to máš štěstí, že jdeš na jednu z lehčích. Horší by bylo poslat tě rovnou do války." Otřásl se. Vypadalo to, že má nepěkné vzpomínky. „Těšíš se?"

„Jsem spíš nervózní."

„Divil bych se, kdybys nebyla. Polovina lidí tady má nejméně jednu akci už za sebou. Měla bys princovi poděkovat, že ses díky němu mohla ze všeho ulít." Podle jeho úšklebu to měl být vtip, já ale při zmínce o Sebastiánovi zatnula zuby a zaryla nehty do dlaní. Ne jen, že mě urážel, on v mé mysli přímo bydlel! Myslela jsem na něj pořád, při jídle, při tréninku, při usínání, dokonce i teď jsem vzpomínala na loučení s ním. Tak moc mě rozčílil, že jsem ho nedokázala pustit z hlavy.

Erwin vyndal z brašny placatku a napil se. Pak mi nabídl. „Chceš loka?"

Zápach alkoholu se linul až ke mně. Málem jsem řekla, že ne, ale jakmile se mi znovu vybavil Sebastiánův obličej, málem jsem mu vytrhnula placatku z rukou a pořádně si přihnula.

Díval jsem se na ni z okna, dokud společně se svými spolubojovníky neodešla. Ani se k mému oknu nepodívala. Vztekle jsem kopnul do zdi. Tak holka si myslí, že mě může beztrestně urážet a projde jí to? Na druhou stranu, možná jsem na ní byl příliš krutý... To je jedno. Nedivil bych se jí, kdyby tam po porážce Harolda zůstala. Mít za prince takového idiota, tak se raději svému království vyhýbám mílovými kroky.

U nohou mi ležela spousta zmačkaných papírů. Všechno to byly pokusy o dopis na usmířenou. Nechtěl jsem jí říct něco takového, ale slova jako by se mermomocí snažila mě potopit ještě víc, odmítala se seskupit tak, aby vyjadřovala moji lítost, aniž by to byl buď příšerný kýč nebo totální spatlanina. Místo toho jsem je všechny zmačkal a prostě se díval, jak odchází.

Snídani jsem si nechal přinést k sobě do pokoje, jelikož jsem odmítl stolovat s rodiči. Pořád na mě byli naštvaní za tu hádku, a tak jsem je raději neprovokoval, i když jsem měl doopravdy silná nutkání.

Sluneční kotouč přešel téměř celou oblohu, zatímco já se buď učil, nebo zíral do stropu. Willow už teď bude neuvěřitelně daleko. Bez ní jsem se cítil tak nějak obnaženě, jako by mi chybělo něco moc důležitého. Ale pak jsem si připomněl, že jsem to tak chtěl přece už od začátku, tak proč skuhrám?

Rozhodl jsem se naložit se do vodní lázně a povolit uzdu myšlenkám. Nechal jsem si napustit vodu a potom si do ní lehl. Zavřel jsem oči a pokusil se přemýšlet, ale v hlavě jsem měl najednou jako vymeteno. Voda blokovala všechno špatné v mé hlavě. Téměř jsem v ní i usnul, ale stihl jsem vyjít chvíli předtím, než bych sklouznul na dno vany a ve spánku se udusit. Když jsem ale přišel zpět do pokoje, na psacím stole leželo jedno jediné černé pero se vzkazem.

11 večer, před královským skleníkem. Přijďte včas.

Dobře, přiznávám, že nebyl nejrozumnější čas tam chodit, ale zvědavost byla silnější než strach. V jedenáct už jsem stepoval před skleníkem a vyhlížel onu tajemnou osobu, která psala ten dopis. Nikdo nepřicházel a mě začínala být zima. Rozhodnutí tedy bylo nasnadě – jde se zpět. A právě, když jsem vykročil směrem k zámku, se za mnou ozval chraplavý hlas, který jsem znal.

„Ani hnout!"

AN/

Jop, Týna to musela useknout :D Kdo myslíte, že je ten neznámý? A co se stane v Solesii?  Jen mi pěkně napište vaše teorie, ať vím, kdo na to kápnul :D

btw. Nádherná písnička :3 název přesně pro Willow a její cestu :D jinak, jak myslíte, že bude pokračovat Willian? Co se mezi nimi stane? Šup, šup, pište :D

Jinak, co říkáte na to, že by byl i druhý díl? Pokud byste ho chtěli, tak už vím, o čem by byl, ale pokud ho nechcete, bude mít His Guardian otevřený konec :D tak si vyberte

moc vám děkuju za 3K a #3 ve fantasy :)) nejsem si jistá, jestli jsme se tam doopravdy dostali, protože wattpad poslední dobou zlobí, ale i tak vám děkuji :))

No, já už raději půjdu spát, za šest hodin vstávám a to pro mě není zdaleka dost :D dobrou noc a pěkné počteníčko ;)