His Guardian //CZ

It was undress, not dress up.

Take Me To Church - Hozier 

Mělce jsem dýchala a snažila se najít slova, která mi v tuhle chvíli tak zoufale chyběla. Rty jsem měla červené a naběhlé. Ruce, které rozcuchaly Sebastiánovu pískovou čupřinu, jsem měla položené na kolenou, jako by mě tím dotykem mohly vrátit do reality. Maličko jsem se štípla, tak, aby to Sebastián neviděl. Ne, nebyl to sen.

Dostala jsem první polibek. Od samotného prince Éonie. Od toho samého člověka, který ještě asi před týdnem prohlašoval, jak by byl rád, kdybych se nevrátila.

Co je to za hloupý vtip?

Sebastián si mě zvědavě prohlížel. „Řekni něco," vyzval mě měkce s rukama stále položenýma na mých tvářích. Polkla jsem. Nebylo by lehčí předstírat, že neumím mluvit?

„Já – já nevím, co bych měla říct."

Se smíchem mě palcem pohladil po spodním rtu. Ten prostý dotyk mi vyslal do těla vlnu elektřiny. „Prostě něco."

Jaká ironie, že jsem byla celý život trénována, abych neztrácela hlavu ve složitých situacích a nikdy neztrácela sebedůvěru, vedli mě ke statečnosti a rozhodnosti, ale teď, když se na mě usmíval s rukama na mých tvářích, netušila jsem, co dělat, neměla jsem odvahu. Posbírala jsem ty poslední zbytky, co mi zůstaly, a natáhla ruku k jeho vlasům, abych ji vrátila tam, kde před chvílí spočívala. Na poslední chvíli jsem ale ucukla a chtěla ji stáhnout zpět. Sebastián mě chytil za zápěstí a položil mou dlaň na temeno své hlavy.

„Udělám to za tebe," zazubil se na mě. Znovu mě překvapilo jeho chování. Jak dlouho mu asi vydrží?

Prsty jsem probírala pramínky jeho vlasů a snažila se mu nedívat do očí, neboť mi bylo jasné, že jakmile se do nich znovu podívám, nedokážu se odtrhnout. Sebastián mě jednou rukou pořád hladil po tváři a druhou přesunul na moje záda. Z jeho dotyků se mi stahoval žaludek.

„Sebastiáne?"

„Mm-hmm?"

„Musím si obléct ty kalhoty."

Nahlas se zasmál a odstoupil ode mě. „Jsem zvyklý, že jsou přede mnou ženy schopné stáhnout kalhoty i spodničky, ale ty jsi jediná, kdo to doopravdy udělal."

Dloubla jsem ho do žeber. „Nech si toho, sám jsi mi řekl, ať se převleču."

„Jsem si jistý, že to bylo svleču, ne převleču."

„Sebastiáne!"

„A máme tě zpátky," zazubil se a bradou ukázal ke koupelně. „Jdu se převléct, tak si ty kalhoty zatím vezmi na sebe." Vytáhl ze skříně svoje pyžamo a odešel si ho obléct.

Když jsem si natahovala spodní díl svého dočasného pyžama, přemýšlela jsem o tom, co řekl. Doopravdy si myslí, že tím to pro mě skončilo? Ten polibek mě jen odvedl od temných a děsivých myšlenek, které se ale v noci určitě vrátí. Při představě další noční můry jsem se otřásla. Ale i kdyby se mi nic nezdálo, při každé volné chvíli se mi vybavovala země pokrytá Erwinovou krví, to, jak jeho prsty na rukojeti meče povolily, jak mu šíp projel hrdlem...všechno jsem to viděla. A uvidím to znova, znova a znova, dokud se z toho nezblázním.

Doopravdy nadějné vyhlídky na budoucnost.

„Willow? Už můžu?" ozvalo se z koupelny. Přitakala jsem a Sebastián vešel do pokoje. Sakra, jemu to snad sluší i v pyžamu!

„Která strana postele?" zeptal se.

„Co?" Velmi chytrá odpověď! Ve vyjadřování jsi dosáhla úroveň opice, Willow. Bravo.