His Guardian //CZ

Good luck, prince.

On Top Of The Worl - Imagine Dragons

Koně poplašeně zaržáli a taktak se nám je podařilo udržet na místě. Vší silou odtud chtěli utéct a jistá část mě s nimi.

Chlapec na zemi se se zasténáním zvednul do sedu. Na zádech mu spočíval luk, který nějakým zázrakem pád přežil, i když to musela pekelně bolet, dopadnout na něj. Teď, když už z mladíka nebyla jen letící šmouha, jsem měla lepší možnost si jej prohlédnout. Jeho vlasy nebyly hnědé, spíš do zrzava. Jeho kůže zářila bledostí.

Se skuhráním se postavil na nohy. „Sakra! To bolí!" zaúpěl a chytil se rukou za záda. Pomalými kroky se vydal k nám, dokud jsem ho nezastavila tím, že jsem vytáhla z pochvy u svého boku meč a napřáhla ho jeho směrem.

„Ani hnout."

Zadíval se na meč a rozesmál se. „To bys neudělala." Když neviděl žádné zaváhání, znejistěl.

„Věř mi, pokud z tebe nevyleze nic dobrého, je tohle tvůj poslední den." Bylo mi jedno, že možná přeháním. Zdál se drzý až běda, a nenapadlo mě jinak přimět dělat to, co chci, než pohrůžkami. Zdálo se ovšem, že to zabralo perfektně. Reflexivně sáhl dozadu přes své rameno, ale když zjistil, že mu chybí toulec se šípy, zašklebil se a zvedl ruce nad hlavu.

„Dobře, dobře. Přísahám, že nejsem hrozba. A teď bys konečně mohla dát tu špičatou věc pryč, nemyslíš?" vysypal ze sebe sebejistě. V jistém smyslu mě to zaráželo. Se Sebastiánem jsme na něj byli dva, stačila by chvilka, a ležel by zahrabaný čtyři metry pod zemí. Zrzek se ale jen šklebil od ucha k uchu, i když z něj přímo sálala nervozita.

„Kdo jsi a proč nás sleduješ?" ozval se Sebastián. Chlapec se na něj podíval s nakloněnou hlavou na stranu, jako by přemýšlel.

„Proč to potřebuješ vědět?"

„Mluv!" zvýšila jsem hlas.

Polkl. „Zachary Wallace, k vašim službám," rádoby se uklonil až někam ke špičkám prstů na nohou. „Jdu za vámi už od Myraru. Vesnice, kterou jste nedávno míjeli," dodal, když viděl naše nechápavé pohledy.

„Proč za námi jdeš?"

„Protože se nudím," řekl a pokrčil rameny.

„Kde máš toulec a šípy?"

„Utrhla se mi přezka. Nemohl bych lézt po stromech s toulcem v ruce, tak jsem ho nechal v lese."

Chvíli jsem ho pozorovala. Nezdál se příliš nebezpečný. S povzdychem jsem vrátila meč zpět na jeho místo po mém boku. Zrzek se zakřenil.

„Ztrať se," vyzvala jsem ho a pobídla Morticii do kroku. Na tváři neznámého chlapce se objevil zmatený, až překvapený výraz. „Snad sis nemyslel, že půjdeš s námi," sekla jsem po něm jízlivě, když na mě upřel své zklamané oči. „Vůbec tě neznáme, Bůh ví, jaké máš záměry a navíc bys byl jen další krk, na který bych musela dávat pozor."

„Brzdi!" ozval se Sebastián. „Na mě pozor dávat nemusíš!"

„Myslím, že jsme se shodli na tom, že beze mě budeš brzy pod drnem."

„To není pravda!

Vysloužil si ode mě zlý pohled. Pak jsem se ale obrátila zpět k zrzkovi, tedy Zacharymu, jak se nám představil. „Nemůžeš jet s námi. I kdyby to bylo nakrásně možné, nemáš koně."