His Guardian //CZ

Willow, watch out!

Remember The Name - Fort Minor

Než jsem vůbec stihla pochytit, kdo je ten muž stojící ve dveřích, Zachary vyšel z koupelny a když vojáka uviděl, rozzlobeně se na něj obořil: „To neumíte klepat?"

„Sklapni," sykl Sebastián. Hmátla jsem k pasu po meči ve stejnou chvíli, kdy voják sáhl po svém. Zřejmě věděl, kdo jsme, protože ani na chvíli nezaváhal, když Sebastiána nazval princem.

„Půjdete s námi, princi. A ty také," kývl hlavou směrem ke mně. Pískl a do pokoje se přihnali další dva jeho společníci.

„Zaměřte se hlavně na ní – je nebezpečnější, než ten kluk."

Soustředěně jsem se zamračila a sevřela rukojeť meče pevněji. První rána mnou otřásla jako hrom. Celá čepel se zachvěla, když se do ní zaklesla její protivnice. Zatímco mě jeden z vojáků tlačil směrem ke zdi, druhý se mě pokoušel zasáhnout. Jak jsem říkala, polevila jsem v ostražitosti. Moje pohyby byly pomalejší, než kdy dřív, a i když to na ty dva stačilo, pořádně jsem se zapotila. Unavovalo mě bojovat a s každým dalším rozmachem jsem cítila, jak mi ubyl kousek síly. Mohl by to být důsledek otravy? Nebo jsem prostě zlenivěla?

Zatímco jsem odrážela útoky mého protivníka, který se zaměřil na moji hlavu a břicho, druhý se až nebezpečně přiblížil, viděla jsem ho a uvědomovala si svou situaci, ale stejně mě překvapilo, když mě rukojeť jeho meče praštila do břicha. Oba dva se zaměřili na stejnou část těla. Předklonila jsem se a zalapala po dechu, a tím byla na ráně druhému ostří meče. Naštěstí ale voják minul a jen mě seknul do tváře. Z rozcuchaného uzlu mi vyklouzlo pár pramenů, které teď splývaly podél mé tváře a překážely mi.

Sípavě jsem oddechovala a snažila se uklidnit rozbouřený žaludek, který pekelně bolel. Trefili mě přímo do něj. Zavrčela jsem a přes bolest se znovu rozmáchla proti dvěma vojákům. Jeden stačil uskočit, ale i tak se moje čepel setkala s ramenem toho druhého a zajela mu hluboko do masa. Zaúpěl a mečem ten můj odstrčil. Rukou si přidržoval rameno, mezi prsty mu protékala krev.

Už jsem se chtěla zaměřit na druhého, když vtom jsem uslyšela zaskučení. Otočila jsem hlavu a uviděla, jak se Zachary kácí k zemi. Za ním stál voják, který předtím vtrhl do pokoje, a který doteď bojoval se Sebastiánem. Podle toho, jak držel meč čepelí nahoru, jsem usoudila, že Zachary dostal pořádnou ránu do hlavy. Pokud to není smrtelné, je to pro něj tak lepší. Nebudou si ho všímat. Pokud se ovšem neprobere...

Z venku ke mně dolehl vystrašený křik obyvatel. Kolik je tu solesijských? Tihle určitě nebudou jediní. To by nebyl Haroldův styl.

„Willow, pozor!" křikl na mě Sebastián. Právě včas, abych se otočila zpět a uhnula meči, který mířil přímo na mou hlavu. Dupla jsem vojákovi na nárt a doufala, že to křupnutí, které jsem zaslechla, nebyl jen výplod mé fantazie. I kdyby, dopad tak těžké boty musel jistojistě bolet. Spokojeně jsem se ušklíbla, když voják upustil meč a chytil se za nohu, skučíc a nadávajíc.

Rozhlédla jsem se. Jeden z mých protivníků stále bědoval nad svým ramenem a ten druhý měl dost starostí se zraněnou nohou. Byl čas pomoct Sebastiánovi.

Muž, který s ním bojoval, byl bezpochyby lepší než ti dva dohromady. Bojoval mrštněji a s větší silou, než moji protivníci. Odrazila jsem jeho meč, který by jistojistě sekl prince do prsou.

„Díky," zamumlal zadýchaně, zatímco provedl výpad proti svému protivníkovi.

„Za málo," chtěla jsem říct, když vtom jsem ucítila strašnou bolest na temeni hlavy a všechno se ponořilo do tmy.