His Guardian //CZ

I'd rather fight you.

Wolf In Sheep's Clothing - Set It Off

Ve zraněné noze mi bolestivě cukalo, když jsem se kulhavě rozešel směrem k té zrzavé bestii. Opíral se o stěnu, hlavu skloněnou a opřenou o prsa. Snad spal. Jenže moje kroky nebyly ani zdaleka tak tiché, jak jsem si myslel. Nejspíš mě uslyšel, neboť rychle zvedl zrak a očima ostražitě pročesával chodbu, do které se dostávalo stále méně a méně světla, jak slunce klesalo na obloze.

Zachary okamžitě vytáhl dlouhou dýku a pozoroval mě, jako by se snažil odhadnout, co mám za lubem. Já se ale nemohl ani pohnout, jelikož jsem s hrůzou zjistil, že před ním stojím neozbrojený a ještě k tomu zraněný. Nulové vyhlídky na přežití.

Když se můj protivník zvedl a oprášil si z oblečení neexistující smítka prachu, trochu jsem ustoupil. Nohou mi projela křečovitá bolest, ale doufal jsem, že ten kotník vydrží běh. Nejspíš ho bude potřeba. Ale ono ne, Zachary se jen znovu opřel o stěnu, tentokrát ale zůstal stát. Ledabyle si pohrával s čepelí dýky, jako by to byla hračka a ne věc, která by jej mohla zabít, kdyby byla správně použita.

Odfrkl jsem si. Copak se všechna moje odvaha vytratila někam do neznáma? Znovu jsem se rozešel a snažil se zmírnit kulhání, aby Zachary neviděl, jak velkou bolest mi chůze působí. Ani jsem se na toho zrzavého mladíka nepodíval, když jsem okolo něj procházel.

Na maličkou chvíli se zdálo, že mě nechá projít. Ušklíbl jsem se a sebevědomě vzal za kliku. Ještě, než jsem ji ale stačil stisknout, něco zvířilo vzduch v chodbě a k hrdlu se mi přitiskla chladná čepel dlouhé Zacharyho dýky.

„Ne," zasyčel jednoduše. V tom jednom malém slůvku bylo tolik nenávisti, že téměř odkapávala na podlahu. Dokázal jsem si představit, tak jeho jedovatost propaluje podlahu v tomhle patře, pak v nižším, pak v nejnižším...

Zatřásl jsem hlavou. Teď není čas nad něčím takovým přemýšlet. Soustřeď se na celou tuhle situaci.

Prstem jsem se pokusil odtáhnout dýku, ale její čepel byla tak ostrá, že se mi okamžitě zabořila do bříšek prstů, i když jen maličko. Zachary musel držet dýku tak blízko, abych cítil její chlad, ale pořád ne přímo na mé kůži, protože něco takového bych určitě cítil.

Otřel jsem si kapky krve do košile. „Pusť mě," vyzval jsem ho tiše a výhružně.

„Ne," zopakoval. Dýka na mém krku jako by se mermomocí chtěla zakousnout do masa a ukončit můj život. Při polknutí se můj ohryzek dotýkal její ostré hrany. V tom místě jsem cítil ostré bodnutí pokaždé, když se to stalo, a to mě donutilo o krok ucouvnout.

Zachary se vítězně zašklebil, ale dýku neschoval, pouze spustil ruku, v níž zbraň držel, k tělu. „Nejsi takový pitomec, jak se zdáš být," konstatoval a znovu se svezl po zdi až do sedu. Opřel se hlavou o zeď a zavřel oči. „Vypadni a já budu dělat, že jsem tě tu nikdy neviděl," zavrčel.

Odfrkl jsem si. „Ani mě nehne, zrzavče."

Otevřel jedno oko. „Myslím, že jsi špatně slyšel. Řekl jsem, že máš vypadnout," zopakoval. Založil jsem ruce na hrudi na znamení nesouhlasu a znovu sáhl po klice.

V tom okamžiku se Zachary vymrštil na nohy a odtáhl mě za zátylek ještě dřív, než jsem stačil kliku stisknout. Vzal mě do kravaty a syčel mi do ucha: „Když ti někdo nařídí, abys odtáhnul, měl bys to udělat. Jinak se ta osoba může moc naštvat." Jeho naoko poučný tón mě rozčiloval. Chtěl jsem jednou nohou kopnout dozadu a zasáhnout tak jeho koleno, ale můj zraněný kotník mi v tom překážel. Zachary mi tiskl krk tak silně, až se mi před očima roztančily hvězdičky.