His Guardian //CZ

He said you can help me.

I Lived - One Republic

Sebastián i já jsme nadskočili téměř dva metry nad zem a naše rychlé kroky směřovaly k oknu. Ozvalo se tlumené žuchnutí, jak osoba seskočila do měkké trávy nízko od okna a její běh vířil prach a suchou trávu. Otevřela jsem okno a společně s oběma chlapci vystartovala za narušitelem. V šeru se před námi rýsovala malá dětská postava, ale co když je to jen prostředek, jak nás svést z cesty za špehem?

Pokračovala jsem v běhu a proběhla okolo malého chlapečka, který utíkal, co mu nohy stačily, ale ty mé byly oproti jeho dlouhé jako nohy laně nebo klisny. Rukama jsem pumpovala v tempu běhu, zdálo se mi, že se vepředu něco mihlo a zaplulo to mezi stromy. Když jsem ale na to místo dorazila, nikde ani živáčka. Zklamaně jsem se vrátila zpět. Sebastiána a Zachary se snažili uklidnit kloučka, který teď seděl na zemi se zakloněnou hlavou a z plných plic ječel a brečel.

„Co jste mu provedli?" projelo mnou zděšení.

Sebastián zvedl ruce na znamení, že on je v tom nevinně. Zachary se jen bezradně škrabal na temeni. „Zakopl a odřel si koleno. A teď nechce zavřít pusu," řekl a pokrčil rameny.

S povzdechem jsem se sklonila k dítěti a položila mu ruku na rameno. Klučina přestal brečet, zadíval se na mě...

A spustil znova.

Zavrčela jsem. „To jste tomu nemohli zabránit? A teď ho ještě k tomu děsíte."

Zachary se zakuckal smíchy. „Myslím, že ty jsi tu jediná, koho se bojí. Nebo na nás tedy takhle nereagoval."

Zamračila jsem se na něj a doufala, že z naprosto jasného nebe se snese blesk a trefí ho do té jeho zrzavé palice. Pak jsem se natáhla po dítěti a chtěla mu otřít slzy, ale nechtělo přestat plakat.

„Nebreč, my ti neublížíme," uklidňovala jsem ho, ale moje slova zůstávala bez povšimnutí.

„No, tak si ho teď uklidněte, vy experti," prskla jsem po nich a chystala se odkráčet pryč, když se ozval Sebastián.

„Možná, že ho vážně děsíš jenom ty," pronesl provokativním tónem.

„Jestli hned nezmlkneš a nezařídíš, aby to děcko následovalo tvého příkladu, můžu ti zaručit, že se bát budeš i ty," pohrozila jsem. Sebastián ze srandy srazil paty a zasalutoval. Nebýt toho otravného dětského křiku, zasmála bych se.

Zachary poklepal klukovi na rameno a zeširoka se usmál. „Ahoj," pozdravil ho jednoduše. To jedno slovo fungovalo jako vypínač. Z minuty na minutu kluk přestal brečet, teď už jen popotahoval.

„Jmenuju se Zachary, ale můžeš mi říkat Zach. A co ty? Jaké je tvoje jméno?" vyptával se ho.

„Lucas."

Nadšeně tleskl. „Pěkné jméno! Takže, Lucasi, proč jsi stál u toho okna?"

„Ten pán mi to řekl. Prý mi dokážete pomoct."

„Jaký pán?" skočila jsem mu do řeči.

Lucas si mě podezíravě měřil, ale Zachary ho povzbudil kývnutím. Zdálo se, že ten malý Zacharymu dost věří.

„Řekl, že ho znáte, a že vás mám pozdravovat. Nic víc."

Show You - Shawn Mendes

Jen, co to ten malý kluk dořekl, mi po zádech přeběhl mráz. Známe ho a pozdravuje nás. Napadl mě jediný člověk, který by splňoval tyhle podmínky.