His Guardian //CZ

Don't be afraid, nestling.

Lieder der Freiheit - Santiano

Ten zmetek se na mě díval tak povýšeně, že se moje pokušení strčit mu výcvikový meč do krku čím dál víc zvyšovalo. Nikdy jsem ho neviděla, ale já se moc nestýkám s ostatními z paláce. Beze slova si ode mě vzal meč a zakroužil jím v ruce, jako by to dělal odmalička. Možná, že ano. Moje plíce se stihly trochu zklidnit, ale ruce se mi třásly jako osmdesátileté stařeně. Doufám, že bude slabší, než vypadá.

Erwin přelezl ohradu a povzbudivě mi pokynul rukou. S tím zmetkem jsme se přesunuli doprostřed arény a postavili se naproti sobě. Naše napřažené meče se špičkami skoro dotýkaly.

„Neboj se, pískle. Porazím tě tak brzo, že si toho ani nevšimneš," vysmál se mi do obličeje. Zlostně jsem přimhouřila oči, a to byla obrovská chyba. Na jednu malou chvíli má pozornost povolila a on zaútočil. První rána mi skoro vyrazila meč z ruky. Objala jsem ho prsty pevněji a tlačila proti nepřátelskému ostří. Vycenil zuby v úsměvu a prudce odtáhl svou dřevěnou čepel. Moje rovnováha se vytratila jako mávnutím kouzelného proutku a já klopýtla dopředu a tím se ocitla nadosah jeho meči. Dřív, než mi ho stihl přiložit ke krku, jsem uskočila, takže máchl do prázdna. Maličko ho to překvapilo, zřejmě si myslel, že nemám dost sil. Využila jsem toho a naznačila výpad doleva a pak hned zaútočila doprava. Domněnka, že mi takhle finta vyjde, byla však úplně špatná. Zřejmě nebyl úplný idiot, protože jedním máchnutím meče odklonil ten můj, který se neúprosně blížil k jeho žebrům. Tlačil dřevo v mých rukách k zemi co největší silou, ale já ho nemohla pustit, zůstala bych beze zbraně. Moje prsty už držely ohmatanou rukojeť jen silou vůle.

„Tak už pusť!," zasyčel. Na čele se mu leskly krůpěje potu. Zatnula jsem zuby a zabrala nahoru. Moje síla ani zdaleka nestačila na to, abych jeho meč odrazila, ale získala jsem dost místa, abych zpod něj bezpečně tím svým vyklouzla. Naklonil se dopředu a já uviděla příležitost. Odhodila jsem meč na zem hned vedle mých nohou, kopla ho do ruky, ve které dřevo držel, takže mu meč vypadl ze sevření, popadla ho za ramena a překotila dopředu. Dopadl tváří na zem, do jeho pískových vlasů se zamíchal i písek ze země. Stihl se otočit na záda a hrábnout po meči, než jsem sebrala ten svůj a tvrdě dosedla na jeho břicho. Zalapal po dechu, ale neměl moc času na rozjímání nad bolestí, protože se hrana mé čepele rychle blížila k jeho krku. Na poslední chvíli mě stačil zastavit svým mečem. Tlačil proti mně obrovskou silou a já se soustředila jen a jen na to, abych ho přetlačila. Což byla chyba. Ani nevím jak, pohnul se pode mnou a najednou jsem to byla já, kdo ležel na lopatkách a pokoušel se klást odpor nepřátelskému meči. Ten zmetek se na mě posměšně smál, po obličeji mu tekl pot. Vzal moji čepel do rukou a prostě mi ji vytrhl a odhodil daleko za sebe.

„Tak kdo je tu ten silnější?," smál se mi, když mi přikládal svůj meč ke krku. Chvíli jsem zrychleně dýchala a přemýšlela. Nenechám se porazit. Prostě ne. Tady jsem doma a já neodejdu.

Vrazila jsem mu pěstí do čelisti.

Zaskučel bolestí a já měla chuť udělat to samé, na to ale nebyl čas. Co nejvíce jsem se zvedla a odstrčila ho. Přepadl na záda a já vyklouzla a doběhla si pro meč.

Zrychlený dech mi téměř nedovoloval mluvit. „Správně, kdo je tady ten silnější?"

Tiskl si ruku k čelisti a tiše klel. „Přiznávám, jsi chytrá. Ale já silnější." Zvedl se na nohy a rozeběhl se proti mně. A začal lítý boj. Rychlost soupeřila se sílou. Několikrát mi zasadil ránu a já mu je oplácela. Ochabovaly mi ruce, ale viděla jsem, že on už taky dlouho nevydrží. Nutila jsem svaly, aby tu jeho hru hrály dál. Už to nebyla sranda, tohle byl čirý boj. Mít pravé zbraně, krev teče proudem.

Nakonec jsme skončili čelem k sobě, s meči zkříženými ve vzduchu a snažili se toho druhého srazit.

„Dost! Remíza!," zakřičel Erwin.

Ani jeden z nás nepovolil.

„Vaše Výsosti, nemyslíte, že už to stačí?," ozval se muž, který přišel s tím zmetkem. Výsosti? Tohle je princ? Myslela jsem, že bude milejší, ne takový...oprsklý. Nic to nemění na tom, že ho musím porazit.

„Vojíne! Složit zbraně!" Erwinův rozkaz byl jasný. Chtě nechtě jsem sklopila svůj meč a vztekle ho zabodla do písku.

Princ se naštvaně otočil za Erwinem. „Kdo vám dovolil přerušit souboj?"

„Jsem její nadřízený, musí mě poslechnout. Navíc jste oba vyrovnaní, nemá cenu vás oba uhnat. Myslím, že se dokázalo, že tahle slečna rozhodně není pískle."

„To se ještě uvidí," prohodil. Pak se zaměřil na mě. „Hej, šedoočko. Jak se jmenuješ?"

„Willow."

„Jsem princ Sebastián," řekl a podal mi ruku. Váhavě jsem mu ji stiskla.

„Někdy dáme odvetu, WIllow," řekl ještě a odešel.

Byla silnější, než jsem čekal. Po zádech mi tekly proudy potu a vpíjely se do košile. Možná by mě i porazila, být o maličko silnější.

Měl bych začít víc cvičit.

Alberto za mnou nesl v ruce mou vázanku, odtrženou už před jídelnou, a vypočítával, co všechno bychom dnes mohli dělat. Utnul jsem proud jeho slov rukou.

„Jdu zpět do zámku. Vracím se k rozvrhu." Dnes už bylo dost aktivit. Svou zlost jsem si vybil v tom souboji a moje mysl byla jako nedotknutá. Teď bych mohl zvládnout tu zatracenou latinu.

Ale ani ve studovně, kde mi učitel předčítal slovíčka, jsem nevnímal. Po sprše jsem si oblékl čisté oblečení a rozhodl se pokusit se o pochopení toho pekelného jazyka. Ale myšlenky mi létaly ven, tam do zelených kopců a luk. Moc jsem se toho nenaučil a výjimkou nebyly ani ostatní hodiny. Nakonec mě moje vnitřní já pěkně peskovalo za rozhodnutí vrátit se ke studiu. Mohl jsem se dnes flákat, místo toho mě ale čekalo celodenní utrpení.

Večer, když už tomu byl konec, jsem vyčerpaný padl do postele a téměř okamžitě usnul ještě v oblečení. Bylo mi jedno, že bych se měl převléct, únava byla silnější. Zanedlouho už byl můj spánek tak hluboký, že by mě nevzbudilo téměř nic. Snad kromě útoku na palác.

Moje překvapení bylo obrovské, když mě uprostřed noci budili dva po zuby ozbrojení vojáci.

„Co se děje?," mumlal jsem zmateně.

„Útočí na palác, princi. Musíme vás dostat do bezpečí."

AN/

Tak co? Líbí se vám jméno Sebastián? :D Je to moje oblíbené, ale dlouho jsem nevěděla, jak by se měl takový princ jmenovat :D děkuju vám za vaše voty, je jich opravdu hodně na tak malý počet kapitol :) váš názor do komentářů mě určitě povzbudí a potěší ;)