His Guardian //CZ

Do you want to bet?

Confident - Demi Lovato

„Takže...ty jim věříš?"

Odmítala jsem uvěřit Sebastiánovi, že jim na tu historku skočil. Něco na ní je špatně. Například, pokud jsou jejich hranice přísně hlídané, proč nemají ani škrábnutí?

Můj argument ale princ okamžitě smetl ze stolu se slovy: „Byli prostě opatrní." Ležel na pohovce a házel si s jedním nábojem. V duchu jsem zadoufala, že mu vybuchne v ruce. Je snad slepý?

„Ano, věřím jim. Zkus se vcítit do jejich situace," řekl, chytil náboj do ruky a vyhrabal se do sedu. „Tvoje země se rozdělí na dvě nepřátelské části, nemůžeš utéct do bezpečí, pomoc se za tebou nedostane. Co bys udělala na jejich místě?"

„Nevím, protože Éonia na tom takhle není! Proč jim pomáháš? Akorát přiléváš olej do ohně."

„Willow, jsem princ. Je to moje povinnost. Navíc, otec se ještě nevyjádřil, tak se laskavě uklidni."

Slyšení u krále proběhlo rychle. Lissa a Louis králi vylíčili celou situaci v Solesii a zdvořile požádali o armádní podporu. Král se na chvíli zamyslel a poté jim řekl, že jim ráno sdělí rozhodnutí. Pak je nechal odvést do jejich prozatímních pokojů a bral je jako válečné uprchlíky. Mě se na nich ale něco nezdálo, i když to možná bylo tím jejich zvláštním zjevem. Oba dva měli jedovatě zelené oči, jenom Louis měl jedno přivřené, protože se mu přes něj táhla tlustá jizva. Měl tím tak trochu šílený pohled a příšerně mě znervózňoval. Oba dva sourozenci schovávali svoje výrazné oči za ofinou tmavých vlasů. Nevěřila jsem jim. Ale taky se můžu plést.

Sebastián převaloval náboj v prstech. Byla jsem naštvaná. Jak může být tak naivní? Přišla jsem k němu a kulku mu vytrhla.

„Neměl by sis hrát se zbraněmi," zasyčela jsem. Pokusil se mi ji vypáčit z prstů, když ale zjistil, že ji držím příliš pevně, z poličky za sebou sundal malou krabičku, sáhl dovnitř a vyndal čtyři další náboje. Pokusila jsem se sebrat mu i tyhle.

„Co s tebou je, sakra?" zavrčel na mě a schoval náboje v pěsti. Do tváří se mi hrnula krev. Nevím proč, ale tak strašně mě rozčílil tou svou naivitou, že jsem se taktak držela.

„Co se mnou je? Ty jsi tady ta naivka," prskla jsem po něm.

„Proč bych měl být naivka? Protože věřím lidem? Nikdo nemůže za to, že jsi celý život neměla nikoho, na kom ti záleželo, a nenaučila ses komukoli věřit!"

„Odmalička jsem se učila zacházet se zbraněmi, a koukni, kam mě to zavedlo! Sloužím i idiota, který si říká princ!" rozkřikla jsem se. Sebastián vstal, musela jsem mírně zaklonit hlavu, abych na něj viděla.

„Cos to řekla?"

Odmítala jsem svá slova vzít zpět. „Slyšels."

„Zopakuj to."

„Nebudu něco dělat jen kvůli tomu, že to zrovna požaduješ! Nejsem žádná uťáplá holčička, se kterou si můžeš dělat, co chceš!"

„Oproti mně jsi jen obyčejná holka. Kdybych chtěl, nechám tě vyhnat z paláce, tak si dávej pozor na jazyk." Jeho zlověstný sykot do mě ale vléval čím dál víc zloby. Sama jsem netušila, co se se mnou děje. Proč se na něj tak moc zlobím?

„Zkus si to. Beze mě se dostaneš do průšvihu hned," pronesla jsem s úšklebkem.

„Chceš se vsadit?"

„Klidně. Když vydržíš týden bez toho, abych tě nemusela zachraňovat, už proti plánu poslat armádu do Solesie neřeknu ani jedno křivé slůvko. Když prohraješ ty, vyhodíš ty dva z paláce."

„Platí." Natáhl ke mně ruku. Potřásla jsem mu jí a schválně ji stiskla daleko víc, než jsem měla v úmyslu. Jen, ať ho to bolí! Třeba se probere.

Pustil mou ruku. „Teď vypadni. Neuvidíš mě týden, to se spolehni."

Z úst my splynulo pár nadávek, když jsem zavírala dveře jeho pokoje.

Ta holka je věčně nespokojená. Co to s ní dneska bylo? Co jí zase přeletělo přes nos? Pro sebe jsem zavrtěl hlavou. Sázku dodržím a ona bude muset držet zobák. Určitě, není pochyb.

Šel jsem si brzo lehnout, jelikož mě Wilow tak rozzlobila svými urážkami, že jsem nedokázal nad ničím přemýšlet. Naivka, idiot... Jak si to dovoluje se mnou takhle mluvit!

V noci jsem spal neklidně, pořád jsem se převaloval a zdály se mi samé noční můry. K ránu jsem se vzbudil, zrovna když se obloha na obzoru začala barvit do růžova, a nepodařilo se mi znovu usnout. Zíral jsem do stropu a přemýšlel. Willow je nechápe. Jak by taky mohla?

Na snídani jsem dorazil celý rozlámaný a ospalý, ale také plná očekávání. Matka už seděla u stolu, otec si dával načas. Když se konečně objevil, netrpělivě jsem skřípal zuby. Mučivě pomalu šel ke stolu a posadil se.

„Dobré ráno," pozdravil. „Jak jste se vyspali?"

Nenechal jsem matku ani odpovědět. „Jaké bylo rozhodnutí?"

Otec si povzdychl a natáhl se pro vařené vejce. „Rozhodl jsem se, že poslat jim malou část naší armády neuškodí. Procházel jsem zápisky Erwina Browna, který trénuje vojáky, a vybral pár s doopravdy dobrými výsledky. Je tu ale jeden háček." Odkašlal si. O ničem takovém nejspíš nevěděla ani matka, protože se zatvářila překvapeně a naklonila se dopředu, jako by chtěla mého otce lépe slyšet.

Pohledem chvíli těkal mezi námi dvěma a pak pravil: „Potřeboval bych, aby se toho zúčastnila i  Willow."

AN/

Moc se omlouvám, že to bylo tak krátké, ale usínám za počítačem, takže dneska se vás asi na nic nezeptám. Máme tu jen ty ship names, které je třeba vyřešit :D v nabídce jsou Willbastian, Sellow, Sebloww, Sewill (Sewill isn't evil, jak podotkla jedna slečna v komentech :D), Willian (btw. hrozně se mi líbí, že se to čte stejně jako villain - darebák :D), tak hlasujte do komentářů :)

tak dobrou noc, uvidíme se zítra ;)