Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 4.

STELLA:

Vyvalila jsem oči na člověka před sebou. To se jako rozhodl, že mě zničí? Nejprve tou zprávou a teď dokonce i svou brzkou a předem neohlášenou návštěvou. Ani jsem si nemohla být jistá tím, zda to dělá opravdu proto, aby viděl, jak mi je, nebo aby mě shodil na mé pomyslné dno. Nedůvěřivě jsem se na něho podívala, i když na jeho tváři zůstával roztažený úsměv. Rozhodla jsem se až příliš rychle zavřít před ním dveře, neboť pohled na to, jak klidně a trochu škodolibě se usmíval, mi naháněl husí kůži, jenomže i on měl dost nepředvídatelné reflexy.

„Ale no tak, Stello, to mě ani nepozdravíš?" nechal si v nepatrné mezeře mezi dveřmi a futry dobrovolně skřípnout nohu, zatímco já si přidržovala deku na svém těle. Co to bylo za nápad otevírat někomu prakticky nahá? „Včera ses ke mně chovala jinak," vecpal se do dveří úplně a okamžitě přistoupil ke mně. Z výšky se na mě podíval, jeho oči se ovšem zdály příjemnější, než bych čekala. Žádný povýšenecký, rádoby frajerský look, při němž by mi bylo mizerně. Tvářil se až moc vyrovnaně a možná i trochu mile, což mi přidávalo na starostech. Jak před ním asi teď vypadám? Jako coura!

„Včera bylo včera, ale dnes je dnes," zašeptala jsem při pohledu na něho a ztěžka polkla. Nekoukej tak na mě, stydím se! Oči se mi sklopily směrem k zemi, ret si silně skousla a přikrývku si na svém těle instinktivně přidržela. Čas v té chvíli musel ubíhat tak šnečím tempem. Žádný rychlý posun, ale koberec pode mnou se stal tou nejzajímavější textilií v mém pokoji. „Musím se jít obléct, musíš jít," upozornila jsem ho a oči nakonec zavřela. Nedokážu se dívat na to, jak nemožně teď vypadám!

„Možná bych ti mohl pomoct," zavrčel mi slabě do ucha, až se mi rozběhlo zamrazení po zádech. Stáhlo se mi skutečně nepříjemným způsobem hrdlo a červeň se mi znovu navrátila do tváří. Měla jsem plné ruce práce s tím, abych se udržela na nohou. Odtáhla jsem se od něho, silně se kousla do spodního rtu a přitom se zamračila. Nenuť mě se cítit takhle špatně!

„Zvládnu to sama," řekla jsem rozhodně, ale jakmile mi můj neposlušný pohled utekl zpátky k těm krásným očím, všechna má předešlá rozhodnutí zmizela. Měkké polštářky jeho rtů se přitiskly na ty mé, až se mi sevřelo hrdlo. Jeho ruce se přitiskly na můj pas, za nějž si mě přitáhly na svou hruď, neboť jeho rty na mě nepřestávaly naléhat. A nejhorší na tom všem byl fakt, že mé představy o tom, jak se od něho co nejrychleji odtáhnu, dám mu facku a vyhodím ze svého pokoje, se začaly rychle měnit v popel. Naopak potřeba mu polibky oplácet ve mě rychle rostla.

♣ • ♣ • ♣ • ♣ • ♣

„Udělala jsem to znovu," zanadávala jsem si, ale tentokrát do hrudi toho, kvůli němuž jsem se cítila tak špatně. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ve snaze nemyslet na to si prohrábla rozcuchané vlasy a v jeho objetí se nepohodlně zavrtěla. Jeho dech mě studil na krku, což mi opakovaně vykreslovalo husí kůži po celém těle, ale on se evidentně cítil spokojeně v této naší intimní chvilce - jinak by tu přece nebyl, ne?

„Jsem rád, že jsi to dopustila," zašeptal mi do ucha a svými rty vyhledal ty mé, aby jim znovu věnoval polibek. Vítr mi proletěl kolem hlavy, pocuchal už tak neuspořádaně poházené vlasy, a mé tělo se instinktivně přitulilo k Darrenovi do náruče. „Není to lepší, než trčet na koleji? Tady to sluníčko aspoň trochu svítí," připomněl mi, abych se vrátila do časoprostoru, v němž jsme měli rande. Kdyby mi to někdo řekl před pár dny - pravděpodobně bych se mu vysmála!

„Měla bych se učit, ale místo toho se poflakuju venku. Navíc s tebou," dodala jsem trochu jízlivě, neboť i tento fakt byl relativně nezanedbatelný a on to dobře věděl. Nakonec jsem se tedy i na popud všech svých smyslů odtáhla od jeho hrudi a místo toho se objala jenom rukama. Možná právě tohle byl okamžik, kdy jsem si uvědomila, že tohle není správné. Jenom takový malý čertík, co se mi snažil připomenout, že to nemůže dopadnout dobře a že i přesto, že to tak teď nevypadá, dopadne to špatně. Protože pokud na to někdo přijde, můžou mě vyhodit ze školy a Darren by mohl přijít o místo.