Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 34.

LOUIS:

"Za půl hodiny začínáme," proběhl kolem Seb, který svou přítomností naši krásnou, malou chvilku mezi mnou a Stellou, přerušil. Leželi jsme vedle sebe na břiše a koukali se na výzdobu studia, ve kterém to má už za chvilku vypuknout. Na zdech visely fotky, které se nafotily kvůli novému albu, dále promítací plátno, červená, telefonní budka, kde budou vybrané dívky v předstihu poslouchat "Midnight Memories", koutek, ve kterém už chystali nástroje k hudební kulise, a také velká, magnetická mapa. Prostě je toho tady hodně a vypadá to celkem pěkně. Slabě jsem zasténal a přetočil se na jeden bok tak, abych viděl Stelle do očí a mohl ji pohladit po zádech. Stella se na mě po očku podívala, slabě se usmála a přitom se kousla do spodního rtu.

"Už zase... proč?," zasténal jsem opět a tentokrát ještě o něco hlasitěji a s povzdechem jsem Stelle věnoval náznak úsměvu.

"Copak? Někdo od tebe zase něco vyžaduje?," zakřenila se, když jsem němě přikývl, místo odpovědi, "... a buděš stejně brát i moje přání, aby jsi mi dal pusu? Ale já tě samozřejmě nechci nutit..." Překvapeně jsem se na ni podíval, myslel jsem si, že si dělá srandu a opravdu jsem se opět nemýlil.

"Tak tohle nedokážu odmítnout nikdy," usmál jsem se a naklonil se k jejím rtům, které mi šly naproti. Na kratičkou chvíli se spojily, když v tom...

"Deset minut, Louisi," přerušil nás hlas, který tentokrát patřil Chantelle, "Louisi! Jakto, že ještě nejsi převlečený?! První hodinu uvádíte spolu... takže koukej makat!" Byla skoro hysterická, za to Stella se mi ještě pořád hihňala do rtu.

"Už běžím," vyskočil jsem na nohy, zvedl Stellu do náruče a následoval Chantelle do šatny. Chantelle si sice pod nosem něco mumlala, ale... no problem. Neo rozhodně ne můj. Stella se překvapeně usmála a objala mě kolem krku.

"Louisi... chovej se konečně jako profesionál... nemáme čas! Pět minut... nahoďte tam odpočítávadlo," vynadala mi rychle a dále běžela k mužům za kamerami a mixážními pulty, kteří měli na starosti živé přepínání do celého světa. Zakroutil jsem očima nad jejími řečmi, postavil Stellu na nohy, nechal si od Lou upravit vlasy a od jiné ženy si nechal poradit, co si mám vzít na sebe. Stejně mi nic jiného nezbývá, než se podřídit. Už přece jenom není čas. Stella si mě z povzdálí se zájmem prohlížela, ale když k ní přistoupil Niall a začal si s ní povídat, náš vzájemný pohled tím přerušil.

"Ten se nějak rozjel, viď?," šťouchla do mě Lou, když mi fixovala vlasy slabou vrstvou laku. Nechápavě jsem se na ni podíval, jak to myslí, ale Lou jenom se slabým úsměvem pokrčila rameny.

"Kde máš vůbec Lux?," zavrtěl jsem nejprve hlavou a pak se ji zeptal na to roztomilé děvčátko, bez které Lou nedá ani ránu. Docela mi tu chyběl její hlasitý, tenký smích a její překrásné švitoření, kterému rozumněla pouze Lou.

"Copak ta, ta se má. Harry si ji vzal a hraje si s ní. Neboj... taky dostal od Chantelle vynadat za to, že ještě není úplně připravenej," zasmála se, protože si všimla, kam to mířím.

"Tak to je paráda... už jsem ji dlouho neviděl," usmál jsem se na ni a chytl ji za ruku, když se mě pokusila štípnout do tváře.

"Jenom to nepřehánějte. Nepřipadá vám ještě moc malá na to, aby se o ni prali kluci? A hned pět nejznámějších kluků na světě," zasmála se a lakem na vlasy mě opět stříkla do vlasů.

"Měla by jsi být ráda... bude mít zajištěnou budoucnost," zakřenil jsem se a uhnul nejenom před lakem, ale i před jejím "rádoby" přísným pohledem.

"Louisi... nepředstavíš Stellu Lou?," zeptal se s úsměvem Niall a tím vyrušil naš malý "válečný" konflikt.

"Jasně... no vidíš, konečně rozumná řeč," zasmál jsem se a pustil ruku Lou, abych mohl vzít za ruku Stellu, "Stello, tohle je Lou. Lou, tohle je Stella... ta nejúžasnější, nejkrásnější, nej..."