Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 53.

LOUIS:

Stál jsem v té chodbě jako totální idiot a zíral futry do místnosti, odkud vycházel tenký proužek tlumeného světla svíčky. Měla tu ale nehorázný teplo. Vždyť tu bylo bez mála čtyřicet stupňů, nebo aspoň to tak odhaduju. Už se mi opravdu začínalo dělat pořádný teplo v zimní bundě. Ale nechtěl jsem si ji sundávat, protože Stella si mého příchodu zatím pořád nevšimla. Klečela totiž na koberci, otočená zády ke mně, a něco tam šmudlala. Mou celičkou existenci chytila do svých spárů vůně vanilky, která se tu v podobě jemné mlhy pozvolna vznášela. Stella si tiše broukala do písničky "Total Eclipse of the Heart" od Bonnie Tyler a já naplno vnímal její krásu. Nádherné, hnědé vlasy měla sepnuté jedinou sponkou do vysokého drdolu a na sobě měla zelené legíny s černým trikem na ramínka.

"Turn around... (= otoč se)," zašeptal jsem do melodie písničky tak, aby mě určitě slyšela, a čekal, co se bude dít. Stella mě určitě musela slyšet, protože se všechny její svaly napnuly a ona dočista zmlkla a ztuhla. Na prázdno polkla, stejně jako já, a váhavě se otočila ke mně.

"Louisi?," zašeptala překvapeně a několikrát zamrkala. Z čela si utřela několik kapiček potu a za ucho si schovala neposlušný pramínek svých překrásných vlasů.

"Stello...," zašeptal jsem jako odpověď a váhavě přesunul váhu svého těla z jedné nohy na tu druhou. Stella se pomalu zvedla ze země a bez sebemenšího pohnutí stála naproti mně. Koukali jsme si hluboko do očí a polkl velký knedlík, co se mi vytvořil v krku. Mé srdce bušilo jako blázen a já se příšerně moc bál toho, co se bude dít dál.

"Co tu děláš?," zeptala se a i přesto, že jsem tuto otázku čekal, jsem najednou nevěděl, co mám říct. Váhavě jsem přešel k ní a chytl ji za ruce, jakmile mi cestovní taška spadla z ramene k nohám.

"Přijel jsem za tebou. Přijel jsem ti všechno vysvětlit. Přijel jsem, aby ses vrátila zpátky ke mně, protože já tě miluju...," zašeptal jsem ji do tváře a ona pod mým dechem jenom několikrát zamrkala.

"Louisi...," zašeptala jenom, ale svýma rukama pevněji sevřela mé dlaně. Dobré znamení... možná.

"Stello... moc mě mrzí to, co se stalo. Opravdu to nic nebylo a já s tím nemám společného víc, než jenom tu fotku," vysvětloval jsem šeptem, jakoby nás mohl někdo slyšet.

"Louisi,... a mě mrzí to, jak to nakonec dopadlo," zašeptala a podívala se na naše ruce, kde se naše prsty už sami od sebe začínaly proplétat. Jako puzzle.

"Miluju tě, Stello," zašeptal jsem do jejího ucha a své rty přitiskl váhavě na ty její. To, co mě ovšem docela překvapilo bylo to, že ona mi polibek začala oplácet. Natiskla se na mě celým svým tělem a prsty mi zajela do vlasů. Stoupla si na špičky a vpila se naplno do mých rtů. Mé ruce se ji obmotaly kolem pasu a já cítil, že jenom u polibků to určitě nezůstane. Chtěl jsem ji. Chtěl jsem ji tak dlouho a najednou se můj sen změnil ve skutečnost. Opět jsem ji cítil v náručí. Opět jsem cítil její meruňkový šampón, který v kombinace s vanilkou, která voněla po celém bytě, působil strašně sladce, nádherně.

"Tu bundu máš úplně zbytečně, víš?," zašeptala mi do rtu a rychle mi z těla stáhla teplou bundu, ve které jsem se málem uvařil. Sjela mi z těla tiše na zem a po chvíli ji doprovodila černá mikina. "Ty jsi posiloval," zašeptala mi Stella do ucha, když se mé rty dotýkaly jejího krku. Opět na jejím krku naskakovaly červené flíčky a to i přesto, že jsem ji zatím věnoval pouze jemné polibky, žádné dravé, nenasytné. I když ty, ty jemné brzy vystřídaly.

"Trošku...," vzdychl jsem ji do ucha a rty ji přejel přes lícní kost a čelist až k jejím rtům. Tentokrát se její rty přitiskli na ty mé daleko vášnivěji, tvrději, dravěji... Cítil jsem opět jenom to, jak moc, moc ji chci. Hned, teď a tady...