Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 15.

LOUIS:

"Louisi? Chtěla jsem se zeptat...šel by jsi se mnou na náš školní ples?," zeptala se mě Stella a mé chichotání vlastnímu vtipu se okamžitě zadrhlo v mém hrdle. To myslí vážně? Já ve smokingu a škrabošce? Nic komičtějšího svět ještě neviděl. Bylo to vtipné a přece mi do smíchu nebylo. Stella měla svou hlavu opřenou o mou hruď a tišše vyčkávala mou odpověď. Co by mi to udělalo? Udělal bych dívce, kterou nade vše zbožňuju, velkou radost. Ale v tom je něco víc...já neumím dobře tancovat. Bude moc zklamaná z toho, že neumím tancovat.

"K-kdy to je?," vykoktal jsem ze sebe po dlouhém přemýšlení.

"Příští pátek," zašeptala nervózně, asi si všimla toho dlohého ticha, které rozdělovalo její odpověď a mou otázku.

"Jsem doma," zavolal z chodby Niallův hlas a vstoupil jenom v ponožkách do obyváku k nám. Plácl si s Harrym a usmál se na mě. Když však sjel pohledem ke Stelle, kterou jsem hladil po zádech, trošku se mu úsměv vytratil. Zastavil se na místě a chvilku nás jen tak nenuceně sledoval, když v tom se jeho oči rozzářily.

"Vždyť já tě znám," zasmál se a prstem ukazoval na Stellu, aniž by se na mě více podíval. Stella se mi uchechtla do trička vyškrábala se pomalu na nohy.

"Jmenuju se Stella," usmála se a natáhla ruku k Niallovi. Niall se zasmál a místo podání ruky ji pevně objal. Stella překvapeně zamrkala v jeho náručí, ale slabě mu objetí vrátila.

"Ty jsi přece ta...," zasmál se Niall.

"Jo, přesně ta," zakoulel Harry ironicky očima nad Niallovým chováním. Já se tomu musel jenom zasmát. Stellina pomněnková očka se na mě se zoufalým úsměvem podívaly a ona v Niallovým objetí pokrčila nechápavě rameny.

"Nialle, pusť mi Mého anděla," požádal jsem ho klidně a on ji po chvilce pustil.

"A jak to, že vy dva...spolu....kdy?," koktal nadšeně nesmyslná slova a díval se přitom na nás. Harry se za námi uchechtl.

"No jo, Niall začíná magořit, ještě Liam a nebude tu normální nikdo," zamumlal si pod nosa doufal, že ho nikdo neuslyší. Já ho ovšem slyšel a vyprskl smíchy. Ale vlastně měl pravdu, my byli blázni, Liam byl náš rozumnej "taťka". To ale neznamená, že je nudný, jenom je to realista se čtyřmi cvoky na krku. Zasmál jsem se. No jo, "taťka" Liam.

"My se vlastně potkali včera," vysvětlila mu Stella.

"Ano, včera, takže mi nemůžeš vyćítat, že mi trvalo dlouho Vám ji přivíst představit," zasmál jsem se a Harry se mnou. Niall na nás šokovaně zíral. I Harry mi trochu vyčetl, že ji neznám moc dlouho. Ale copak já můžu za to, že mi připadá každá chvíle bez ní nekonečná? Že na to jdeme moc rychle? Můžu za to, že něco ve mně má pocit, že ji zná celý život? Přitáhl jsem si ji k sobě blíž a políbil ji do vlasů.

"Možná bych měla jít domů," uvažovala Stella na hlas a její hlas zazněl do ticha jako zvoneček.

"Proč?," zeptal jsem se nechápavě, možná trochu natvrdle.

"Protože zítra půjdu do školy," zasmála se a přitulila se ke mně blíž.

"No a?," nechápal jsem.

"Koukám, že už jsi ve škole dlouho nebyl," zasmála se Stella, "co když mě zítra vyzkouší?"

"Nevyzkouší, řekneš, že jsi celý večer trávila s jedním členem nejznámější a nejúspěšnější skupiny součastnosti a učitelé ti dají pokoj," zasmál jsem se svému vtipu.

"Nejsi vůbec skromný," zasmála se a políbila mě na tvář, "tak co, uděláš si na mě příští pátek čas." Co by mi to vůbec udělalo, kdybych šel? Nic. Navíc, se škraboškou mě nikdo nepozná.

"Myslím, že bych mohl," usmál jsem se.

"Děkuju," usmála se a zívla.

"Unavená?," poškádlil jsem ji.

"Ani nevíš, jak moc," zasmála se přes druhé zívnutí, při kerém si málem roztrhla pusu. Přitulil jsem se k jejím zádům, objal ji kolem pasu a přikryl nás peřinou.

"Dobrou noc, lásko," zašeptal jsem a políbil ji na ucho.

"Dobrou," odpověděla mi unaveným tónem.

"Hezké sny," popřál jsem ji ještě, ale místo jejího hlasu se ozvalo slabé oddychování. Páni, ta byla asi opravdu hodně unavená.

"Louisi, ty dneska nevstáváš?," probudil mě starostlivý hlas, který patřil zcela jistě Liamovi.

"Kolik je hodin?," zeptal jsem se rozespale.

"Půl jedenáctý," zašeptal.

"Cože? Půl jedenáctý? Proč jsi mě nevzbudil dřív? Stella měla být v deset na přednášce," panikařil jsem a chtěl vyskočit z postele.

"Však ona je, neboj. Harry ji tam hodil," uklidňival mě a zatřásl se mnou.

"Bezva," usmál jsem se a opět si lehl do peřin.

"Ale ty nespi, za chvilku jedeme do Syco," zasmál se a stáhl ze mě peřinu.

"Už zase?," zeptal jsem se otráveně.

"Už zase se jedou nahrávat nový písničky," zasmál se.

"A co Stella...nevzkázala mi něco?," zeptal jsem se s nadějí v hlase.

"Vlastně jo," zasmál se a ode dveří přešel ke mně. Naklonil se nad mou rozcuchanou hlavu a do vlasů mi dal rychlou, malou pusu. Otočil jsem se a hodil po něm polštářem.

"Tohle předat už jedině slovy," zasmál jsem se a konečně vstal z postele.

"Dobré ráno, anděli," napsal jsem u snídaně SMSku Stelle a mobil položil, pravděpodobně teď nebude mít čas mi odepsat.

STELLA:

Vzbudilo mě Louisovo slabé chrápání. Kolik že to je? Panečku...už je po devátý. Vyškrábala jsem se z postele a došla se do koupelny umýt a oblíct. Pobrala jsem si věci a ještě než jsem se vydala do obybáku podívala se na spícího Louise. Vypadal jako andělíček. Sakra, už jsem od něj taky chytla ty řeči o andělech.

"Dobré ráno," zašeptal mi Harry do ucha a já leknutím nadskočila. Otočila jsem se k němu čelem a spatřila v jeho tváři radost nad tím, jak mě vylekal.

"Dobré ráno, Harry, vyspal ses dobře?," usmála jsem se ironicky a protočila panenkami. Harry se jenom uchechtl.

"Stejná jako, Louis," zavrtěl se smíchem hlavou a sledoval mě, jak si v předsíni obouvám boty.

"Kam jdeš?," zeptal se zmateně.

"V deset mám přednášku, kam bych asi tak mohla jít?," usmála jsem se a oblékla si béžový svetr. Mé pravé předloktí ještě pořád zdobily podpisy skupiny 'The Fray'.

"Nechceš se nasnídat, udělal jsem palačinky," usmál se.

"Díky Harry, je to od tebe moc milý, ale chvám a nemám hlad," usmála jsem se a sahala po klice.

"Počkej, já tě tam hodím," nabídl se a rychle si nazul boty a vklouzl do bundy.

"Ale to...," začala jsem se bránit, jenom že Harry mě pohledem zastavil.

"Ale to by bylo super," rezignovala jsem a nastoupila do jeho stříbrného auta.

Seděla jsem na nekonečně dlouhé hodině sociologii člověka. Mr. Brown u tabule přednášel látku, která mi šla jedním uchem tam a tím druhým ven. Místo poznámek zdobily můj sešit propíchnutá srdíčka, nápisy "Louis" nebo "I love Louis", kostičky, kolečka, čtyřlístka, notičky a dokonce i slova jejich písniček. Byla jsem příšerně zabraná do stínování srdíčka, když v tom na mým stole zavibroval mobil. Rychle jsem ho odemkla a přečetla si: "Dobré ràno, anděli". Usmála jsem se a rychle pod lavicí vyťukala odpověď: "Dobré ráno, už si se vyspal ;)". Položila mobil zpět na jeho původní místo a pohled jsem zapíchla do displaye, čekající na odpověď. Která přišla během chviličky. "Právě, že moc ne, Liam mě vzbudil :( :D". Zasmála jsem se, asi hlasitěji, než bych měla.

"Slečno Devon, chcete se se mnou a se třídou podělit o něco vtipného?," přerušil můj smích a tím i dobrou náladu.