Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část o tom, jak to všechno začalo

Páni… ani jsem nemrkla a je tu konec. To to ale uteklo! Připadá mi to skoro jako včera, když jsem začala tento příběh psát. Vlastně ani nevznikl přímo kvůli tomu, že bych něco takového psát chtěla, ale protože to byl nápad jedné mé skvělé kamarádky… Ale pěkně po pořádku :)

Jednou, krátce po Vánocích roku 2013, jsem se – ani přesně nevím, proč rozhodla, že si založím účet na Karaoketexty.cz. Do dneška jsem prostě nepochopila, proč jsem to udělala, ale musím říct, že jsem toho nikdy nelitovala. Velmi dobře si pamatuji, jak jsem se přidala do fanklubu a napsala tam okamžitě status: „Ahoj, jsem velká Directionerka a strašně moc doufám, že tu najdu nějaký kamarády na pokec :D“ Prostě… něco v tomhle smyslu, ale moc dobře si pamatuju, že se na to nikdo neozval. Vlastně ne nikdo. Jedna úžasná osoba, která mi naprosto změnila život, se ozvala žádostí o podpis. Byla jsem z toho skoro u vytržení, protože to bylo prakticky hned poté, co jsem tohle napsala do fanklubu. Otevřela jsem si soukromé zprávy, které byly do té doby úplně prázdné a zahájila konverzaci nesmělým „ahoj, jak se máš :)“ Bylo to zvláštní, protože ona mi odepsala prakticky okamžitě a z její zprávy jsem měla skoro pocit, že na to čekala… Psaly jsme si v jednom kuse, pořád a pořád. Přišlo mi to skoro, jako kdybych jich znala už od jak živa… Ještě dnes se musím usmívat nad tím, jak zareagovala na to, když jsem ji psala, aby se ji krční páteř – se kterou měla tehdy trošičku problémy – brzy zahojila a přestala bolet. Ano, mnozí už vědí, byla to Barča.

Psaly jsme si každý den, aspoň chvilku a – ze své strany můžu říct, že – já se na ni neskutečně moc těšila! Byla báječná. Z docela hektického vánočního období jsme se propsaly až k Silvestru, kdy se mě zeptala: „Hele, začínám zakládat blog s několika holkami a chybí mi nějaká Tomlinsonka. Nechceš do toho jít s námi?“ V ten okamžik jsem zůstala na monitor zírat jako úplný magor. Nechtělo se mi ani za mák věřit tomu, že je to pravda. Někomu z Vás to může připadat jako klišé, ale… blog jsem si založit chtěla, ale z - kdo ví jakého důvodu - jsem se do toho nechtěla pouštět sama. A tohle pro mě byla úžasná příležitost! Proto jsem samozřejmě s radostí souhlasila. Tohle ovšem byla pořád doba, kdy jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že bych mohla začít psát nějaký příběh a že by to vůbec mohlo být „Saving Angel“.

No a tak jsme začaly všechny psát blog. Já zprvu byla naprosto na omylu, když jsem si myslela, že tam budeme přidávat nějaký novinky o klucích nebo nějaké překlady písniček… Všechny, do jednoho, tam začaly psát příběhy. Bylo mi to divný, ale tvrdohlavě jsem pokračovala v tom, co jsem dělala už předtím. Hledala novinky, shromažďovala fotky s Louisem, a tak vůbec… S Barčou jsem si pořád psala, až mi jednou mezi řečí opět napsala: „Hele, nechceš začít psát taky nějaký příběh?“ A já se nad tím poprvé zamyslela. Myslím si, že bylo 2. ledna 2014, když jsem si večer sedla do postele, vzala si do náruče blog a propisku, a zkusila si vymyslet aspoň jméno, které by se mi líbilo po Louisovým boku. Měla jsem plný papír jmen, až jsem nakonec zkusila napsat jméno Stella a jak by teoreticky vypadala spojenina jejich jmen (Stellouis). A od té doby to šlo docela samo. Přesně tento večer jsem si prostě vytvořila přesnou představu o Stelle. Jaký vzhled asi má, její povahu, klady a zápory jejich vztahu a nakonec… nakonec mi prostě jen tak sám od sebe vyskočil před očima příběh, kde Stella je z Čech, studuje medicínu a hraje voleybal. Vážně nevím proč! :D

Hned druhý den, 3. 1. 2014, jsem napsala svou první část. Louis byl na turné, Stella byla v Londýně.  Psala jsem hned od začátku dva pohledy a doufala, že mi prostě nějak logicky vyjde, že se potkají. Netušila jsem to. Neřešila jsem budoucí díly. Zajímalo mě jenom to, kdy a jak konečně napíšu první část, a když se tak stalo, tak jsem tomu nemohla uvěřit.