Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 16.

STELLA:

"Slečno Devon, chcete se se mnou a se třídou podělit o něco vtipného?," přerušil můj smích a tím i dobrou náladu.

"Ne, pane profesore," hlesla jsem rozpačitě.

"Potom tedy doufám, že už se nebudete smát a po přednášce za mnou přijdete do kabinetu," oznámil přísně a opět se vrátil ke svému výkladu. No bezva! Jakmile se otočil, popadla jsem mobil. "To mi nemůžeš psát, když mám přednášku :D Učitel si všiml, že se směju a po hodině musím za ním do kabinetu :/ Ale to se zvládne ;)". Pan Brown sice po mně po celou dobu okem, ale nevšiml si mého mobilu na stole. "Ups...promiň :D. Co děláš?", četla jsem a pak měla na pilno, abych se nerozesmála. Co bych asi tak mohla dělat? "To je ale otázka :D Píšu si s tebou, dělám, že poslouchám výklad, ale to je nepodstatný, spíš mi řekni,co děláš ty ;)", odepsala jsem rychle a opět zvedla hlavu k profesorovi, ktetý nyní káral Francescu. Ta si jen nevzrušeně hladila své dlouhé blonďaté vlasy a dělala, jako by ani nemluvil na ní.

"Vy ke mně přijdete hned po slečně Devon," zařval na ní rozmrzelý profesor a otočil se od ní. "Už jsme ve studiu, budeme nahrávat písničky...jako první 'Strong' ;)", napsal mi Louis. "To mi pak budeš muset zazpívat ;) budu končit, za chviličku zvoní" odepsala jsem a knížky si uklidila do baťůžku. "Určitě ;) moc se na tebe těším, napíšu ti, až budeme mít hotovo ;) krásný den, zbožňujutě, anděli :)", přečetla jsem si rychle a pouze se usmála.

"Vstupte," ozvalo se z kabinetu po mém zaklepání. Nejistě jsem stiskla kliku a vešla. Zastavila jsem se asi v prostředku místnosti a rozhlédla se kolem sebe.

"Posaďte se," pobídl mě a já poslechla, "takže...proč jsem Vás sem pozval." To je snad nad slunce jasné, ne?

"Omlouvám se, pane profesore, už se to nestane," začala jsem, ale jeho zdvižená ruka mě zastavila.

"O tom teď mluvit nechci... jde o to, že jste mi ještě nedonesla Váš projekt," řekl přísně a opřel se ve svém křesle.

"To není možné, dávala jsem Vám ho hned v prvním termínu," bránila jsem se, "ještě jste di mě odškrtával."

"Odškrtlou Vás sice mám, ale ten projekt tu prostě nemám," bouchl do stolu, "musel jsem se tedy přehlídnout."

"Ale...," zaprotestovala jsem.

"Žádné ale... do příštího týdne mi ten projekt donesete, jinak Vám nenapíšu zápočet a nepustím Vás ke zkouškám," řekl tvrdě a po svém monologu mi jasně naznačil, že mám odejít. To snad není pravda, jsem si stoprocentně jistá, že jsem ten projekt už odevzdala.

LOUIS:

"Kluci, pro dnešek toho bylo dost," oznámil nám vlídně Pau. Jakmile jsem to uslyšel, zvedl jsem se z křesla a spěchal do auta.

"Louisi! To tě ani nezajímá to, v kolik tu máte zítra být?," zakřičel a vyběhl za mnou ze studia.

"Liam mi to vyřídí," zasmál jsem se, "stejně na to vždycky zapomenu." Paul se na mě nechápavě koukal, jak nešikovně odemykám dveře auta.

"Nech ho, je zamilovanej," zasmál se Harry a plácl ho po zádech. Paul se na něho nevěřícně podíval a já se zamračil.

"Ups...," usmál se Harry.

"A do koho?," zeptal se mě Paul.

"Do Stelly," zachichotal se Harry.

"Harry," zakroutil jsem očima.

"Ne vážně, neměli bychom ji přidělit někoho, kdo ji bude chránit před vašimi fanoušky?," zvedl ke mně Paul obočí a opřel se o moje auto.